Ze zápisníku českých geologů v Antarktidě

Dne 9.Března 2004 se vrátila expedice českých geologů z výzkumné cesty do Antarktidy. Zde je ukázka z jejich zápisníku:

 Ahoj,
pobyt na ostrově Seymour se nakonec prodloužil na 6 dní, od úterý 24. února až do pondělí 1. března. Postupně jsme se všichni přizpusobili dennímu režimu argentinské armády, kde se sice neklade důraz na brzké ranní vstávání, nicméně je žádoucí zěstat každý den vzhůru nejméně hodinu po půlnoci. Zatímco vojáci (stálí obyvatelé základny) trávili většinu dne natíráním budov na červeno a opakovaným válcováním hliněné letištní plochy, my jsme podnikali výlety do okolí základny. Základna Marambio je postavena na 200 metrů vysoké třetihorní plošine velikosti cca 4 x 3 km v severováchodni části ostrova, který je asi 15 kilometrů dlouhý a 7 kilometrů široký. Ostrov Seymour je celý odledněný a bez vegetace, tvoří jej chladná poušť pokrytá zvětralinami pískovců a prachovců druhohorních (křídových) sedimentů formace Lopez de Bertodano (maastricht) a třetihorních sedimentů formace Sobral (paleocén), Cross Valley (paleocén), La Meseta (eocén-oligocén) a Weddell (oligocén). Během prvního ze dvou výletu jsme odebrali vzorky pískovců z formace Lopez de Bertodano, abychom doplnili kolekci vzorků z ostrova James Ross, které chceme použít pro studium zdrojových oblastí křídových sedimentů Larsenovy pánve. Křídové i třetihorní sedimenty na ostrově Seymour obsahují velké množství dobře zachovalých fosilií organismů mělkého moře. Nejpozoruhodnější jsou bezesporu až 30 centimetrů velké schránky amonitů (loděnek), které běžně vyvětrávají z konkrecí na povrchu křídových sedimentů. Stojí jistě za zmínku, že sběr zkamenělin jako suvenýru je na ostrově Seymour přísně zakázán. Během jiného výletu jsme navštívili Penguin Point na jižním cípu ostrova, kde sídlí početná kolonie tučňáka kroužkového (Pygoscelis adeliae). V této době se již většina tučňáků odstěhovala za potravou a na ostrově zůstalo jen několik stovek jedinců. Jenom rozměry hnizdiště naznačovaly, jak početná tahle kolonie je v době hnizdění.

Dlouhé večery během několikadenního čekání na transport z Marambia do Argentiny jsme si krátili turnaji v kulečníku, stolním tenisem a řadou dalších aktivit, které základna nabízela. Odesílání pohledě z místní pošty, získávání razítek s tučňáky do pasu a sledovaní videa, které Petr natočil na ostrově James Ross byly jedny z mnoha činností, které nám vyplnily těch šest dní čekání. Podle toho, že vojáci začali uklízet okolí základny a že se zvýšila intenzita válcování letištní plochy jsme poznali, že den odletu do Argentiny se přibližil. Termín odletu se ještě několikrat změnil, až nakonec velitel nechal uzavřít hlavní vchod, aby se uklizená chodba v předná části základny nezašlapala ješte před příjezdem novinářů, kuchař upekl několik koláčů s mřízkou na jejich uvítání a my jsme vědeli, že den odjezdu je tady. Přílet letadla je velkou událostí, která se v letním obdobi opakuje přibližně jednou za měsíc, pokud to počasí dovolí. Kromě příletu a odletu vojáků, novinářů a polárníku a doplnění zásob je to pro vojáky na zakladně vzácná příležitost, kdy se na krátkou dobu mohou setkat se svými rodinami. V duchu všeobecné uklízecí a čistící nálady jsme zabalili všechny naše věci a dali si poslední teplou sprchu. Letadlo Hercules C-130 přistálo 1. března za krásného slunečného počasí přibližně v 10 hodin dopoledne a po krátkém uvítání s posádkou, rodinami vojáků a nově příchozími polárníky byl vyložen náklad a letadlo bylo naloženo bednami se vzorky a kargem urženým pro transport do Argentiny. Během čekání na letištní ploše Bedřich ještě poskytl interview o našich aktivitách v Antarktidě argentinské televizní stanici a v 11:30 jsme odstartovali Marambia. Po více než tříhodinovém letu přes Drakeův průliv a Ohňovou zemi jsme přistáli na letecké zakladně v Rio Gallegos v jižní části provincie Santa Cruz. Po startu z Marambia jsme prolétli nad ostrovem Vega ležícím východně od severního cípu ostrova James Ross a Bedřichovi se podařilo vyfotografovat celé odledněné území, na kterém jsme 14 dní tabořili a pracovali. Na rozdil od satelitních snímků, které jsme az dosud měli k dispozici, tahle fotografie krásně ukazuje rozměry a členitost severní části ostrova a přilehlé části Antarktického poloostrova.

Po ubytování na základně Fuerza Aerea Argentina v Rio Gallegos jsme se dozvěděli, že krásné počasí na ostrově Seymour vystřídala sněhova bouře a že náš odlet do Buenos Aires bude pozdržen do doby, než bude možné uskutečnit další let na Marambio a zpět. Základna, na které bydlíme, sloužila v roce 1982 pro podporu argentinské armady během války o Malvinské ostrovy. Po dvou dnech se počasí zlepšilo a z Marambia přileteli zbylí polárníci, vojáci a novináři a společně s námi nasedli do vojenského speciálního letadla, které s námi po čtyřech hodinách přistálo 3. března před půlnocí na zakladně El Palomar v Buenos Aires. Zde musíme zařídit nezbytné formality pro odeslání vzorků do Prahy, navštívíme českou ambasádu a povedeme jednání s představiteli Direccion Nacional Antartico o budoucí logistické podpoře českých polárníků, kteří budou v příštích letech cestovat na naši polární stanici na ostrově James Ross. Naše další cesta přes Sao Paolo a Frankfurt do Prahy je plánována na ponděli 8. března. Tím skončí naše 35 tisíc km dlouhé putování z Prahy přes Chile, Jižní Shetlandy, James Ross Island, Seymour Island a Argentinu zpět do Čech. Věříme, že kromě geologických a botanických poznatků, které jsme během posledního měsíce získali, přinesou výsledky této expedice cenné logistické zkušenosti pro budoucí české polárníky.
Honza Košler

ZDROJ:www.cgu.cz