Ministři hlasují o vašem ohništi

Řekněme, že si chcete v Krkonoších za domem postavit táborák. V národním parku je samozřejmě zakázáno rozdělávat oheň mimo vyhrazená místa: požádáte proto ministerstvo životního prostředí o souhlas, úředníci přípis posoudí a rozhodnou. Doposud běžná rutina. Pokud o povolení požádáte tak za půl roku, vězte, že nastává hvězdná hodina vašeho života. Obyčejným ohništěm se totiž bude zabývat sama vláda.

Vážně. Ministři váš táborák projednají asi někde mezi privatizací dolů a vztahy s Čínou. Kabinet posoudí zabezpečení ohniště, ověří, nevyskytují-li se tam třeba ohrožené druhy květin, a hlasováním rozhodne, zda dostanete povolení.

Pokud se vám zdá, že takovou banalitu by mohl řešit někdo níže postavený, nejste sami. Přesto většina poslanců zařadila do zákona bod, podle kterého právě vláda a nikdo jiný rozhoduje o výjimkách z pravidel ochrany národních parků, chráněných krajinných oblastí či přírodních rezervací. Prapůvodní motivací pitoreskní klauzule bylo sebrat ministerstvu životního prostředí rozhodování o věcech, jako je zvláštní výjimka k porušení zákona při sporné kanalizaci dolního Labe. Autoři odmítli vzít na vědomí, že velké stavby tvoří jen zlomek projednávaných žádostí.

Drtivou většinu činí povolení k chůzi mimo cesty v rezervacích pro vědce, souhlasy s hromadnými sportovními akcemi, vyhlídkovými lety, solením cest a podobně. Ambrozkův úřad a kraje jich každoročně posuzují hodně přes tisícovku. Vládní agenda se docela nafoukne. Absurdní právní lapsus je pouze vrcholkem zvláštního trendu v Poslanecké sněmovně – trendu znepokojivého i povzbudivého zároveň.

Průzkumy veřejného mínění potvrzují, že péče o vzácnou českou přírodu u nás patří ke všeobecnému společenskému povědomí. Lidé si přejí ochranu sokolů, bobrů, orchidejí, vzácných jeskyní, rybníků na Třeboňsku či pálavských stepí. Když ODS chtěla odtrhnout některé z nejvzácnějších částí šumavského národního parku, souhlasilo s ní pouze sedm procent občanů. Podle jiného průzkumu převažují při sporech mezi ochranou přírody a stavbou dálnic obhájci krajiny nad zastánci dálnic v poměru pět ku třem.

Ale silná skupina poslanců hodnoty svých voličů nesdílí. Ve Sněmovně už padají návrhy, které péči o přírodu vrací o nějakých padesát let nazpět. Atakují ochranu nejvzácnějších druhů, jimž bezprostředně hrozí vyhubení. Pozornost zaslouží třeba bod, podle něhož se ochrana ohrožených druhů nevztahuje na tzv. běžné hospodaření. Český svaz ochránců přírody upozornil, co to znamená: nesmíte zastřelit orla puškou, ale zákon neporušíte, pokud pokácíte strom s orlím hnízdem plným mláďat. Nebo třeba rozjezdíte chráněné orchideje traktorem. Další navrhovaný paragraf by umožnil každému myslivci odstřelit vzácného rysa nebo medvěda, usoudí-li, že došlo k „lokálnímu přemnožení“ a že zvíře může způsobit škodu za padesát tisíc. Ovšem někteří bouchalové považují za přemnoženou každou šelmu, která ještě nevyhynula; druhou podmínku díky kondicionálu hravě splní každý rys nebo medvěd, co se po lese toulá. Jiný poslanec chce, aby se pravidla zákona o ochraně přírody a krajiny vůbec nevztahovala třeba na kácení stromů podél břehů řek a potoků, těžbu štěrkopísku z říčních koryt a podobně.

Razance těchto návrhů – a potažmo propast mezi částí politiků a veřejným míněním – bere dech. Ovšem je tu i dobrá zpráva: většina ataků na ochranu přírody ve Sněmovně končí neúspěchem.

Přesto tento trend zaslouží pozornost veřejnosti. Skupinka poslanců, která prosazuje zájmy betonářských či dřevařských společností nebo myslivců proti veřejnému mínění, je sice malá, avšak silná, pevně rozhodnutá a občas i prorazí. Příčinou je i slabá odezva jejích parlamentních oponentů. Ostatní politici namísto ofenzívy nechávají téma, na kterém by mohli snadno sbírat body, ladem. Radikální menšina díky tomu docela úspěšně opanovala sněmovní diskusi.

Vojtěch Kotecký