Nové elektrárně nevadí noc, ale dlouhý déšť

Drobné kapičky deště už třetí den hustě padají ze zatažené oblohy. Stejně zachmuřené je i čelo Diega Martineze Plazy, ředitele výzkumné solární elektrárny. Provádí novináře po jedné z nejlepších slunečních elektráren na světě. A ta nepracuje, protože nesvítí slunce a v jejích zrcadlech se odráží jen šedé nebe.
AUTOR: Josef Tuček

Experimentální sluneční elektrárna leží třicet kilometrů jihovýchodně od jihošpanělského přístavního města Almería. Na ploše stovky hektarů tu vědci, podporovaní Evropskou unií, zkoumají metody získávání energie ze slunce. Teď tu ovšem čtyřiceti evropským novinářům ukazují, co se stane, když se slunce skryje za mraky.
\"Tady prší jen sedm dní v roce. Máme smůlu, že je to zrovna teď,\" krčí rameny Julia Acevedoová z výzkumného odboru Evropské komise.

Slunce a klasická turbína
V objektu se zkoušejí tři typy sběračů slunečního světla (viz kresba). Ve všech případech je jejich podstatou, že zrcadla odrážejí paprsky do místa, kde se proměňují v teplo. To pak ohřívá vodu a mění ji v páru, která pohání klasickou turbínu, jež vyrábí elektřinu.
\"Tato metoda je podstatně levnější a pro velkovýrobu použitelnější než fotovoltaika,\" říká výzkumník Manuel Romero. Fotovoltaické články, založené na polovodičích, proměňují sluneční světlo přímo na elektřinu. Hodí se k získávání elektřiny třeba pro malé objekty vzdálené od elektrické sítě, jimž stačí několik kilowattů výkonu. Ve vesmíru je používají kosmické lodě či přistávací moduly, na Zemi pak třeba telefonní budky v některých zemích. \"Naše zařízení však může vyrábět elektřinu ve velkém,\" dodává Romero.
V roce 2006 by ostatně takováto elektrárna, už dodávající elektřinu do sítě, měla stát na dosud neurčeném místě ve Španělsku. Podle předpokladů její zrcadla zaberou plochu devadesáti hektarů a umožní elektrický výkon deseti megawattů. (Pro srovnání: jaderná elektrárna v Temelíně má elektrický výkon 2000 MW.)
Technologie zkoušená v Almeríi dokonce umožňuje, aby elektrárna pracovala i v noci. Dánští výzkumníci pro ni vyvinuli sloučeninu křemíku a uhlíku, která v sobě zadržuje teplo. Jím se ohřívá voda až podle potřeby, takže vodní pára pro pohon turbíny se vytváří, i když už slunce zajde. \"Můžeme tedy regulovat výrobu, dodávat elektřinu i v noci nebo zvýšit produkci v době energetické špičky,\" pochvaluje si Romero.
Jenom když je celý den zataženo, teplo v zásobnících dojde a elektrárna se zastaví. \"Prostě, mraky jsou naším hlavním nepřítelem,\" připouští Manuel Romero.

Elektřina z pouští stačí pro celou Zemi
Druhým problémem sluneční elektřiny ovšem stále zůstává cena. \"Kilowatthodina z fotovoltaických článků stojí 25 až 50 eurocentů. Z našeho typu sluneční elektrárny bude stát 16 až 20 eurocentů,\" srovnává Wiktor Raldow, vedoucí oddělení obnovitelných energetických zdrojů ve výzkumném odboru Evropské komise. A férově dodává: \"Výroba elektřiny v tepelných elektrárnách a jaderných reaktorech přijde na čtyři eurocenty za kilowatthodinu.\"
Sluneční elektrárny tedy zatím budou potřebovat státní podporu, ať už ve formě přímých dotací, nebo v podobě zaručené vyšší výkupní ceny.
Raldow však věří, že i to časem pomine: \"Naším cílem je, aby sluneční elektřina byla plně konkurenceschopná. Vývoj nových materiálů a jejich výroba ve velkém musí nakonec snížit náklady na naši technologii i cenu elektřiny z ní.\"
Velké možnosti vidí i Manuel Romero. \"Pokud bychom slunečními elektrárnami pokryli necelé jedno procento pouští a polopouští ve světě, stačilo by to na zásobování elektřinou pro celou zeměkouli,\" vypočítává.
Ovšem v tom je další potíž. Pouště sice nabízejí dostatek prostoru i slunečního svitu pro stavbu slunečních elektráren, jenomže na nich jaksi chybějí továrny a domy, které by elektřinu z nich potřebovaly...
Podle Romera jsou komerčně zajímavé oblasti na jihu Evropy a severu Afriky, odkud by se elektřina vyvážela do ostatních částí Evropy. Na otázku Hospodářských novin, jak to dokázat bez přílišných ztrát při přenosu, ovšem připouští: \"To je další úkol, který ještě musíme vyřešit.\"
Jednu z možností vidí ve vývoji supravodičů - materiálů, které vedou elektrický proud s minimálními ztrátami či úplně beze ztrát, ovšem zatím jen při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Supravodiče, které totéž dokážou v normální teplotě a za přijatelnou cenu, je ještě nutné vynalézt.

Evropa potřebuje čisté zdroje
Přesto je Pablo Fernandez Ruiz, ředitel energetického programu ve výzkumném odboru Evropské komise, přesvědčen, že se sluneční energie uplatní v horizontu nejbližších let. Na otázku Hospodářských novin, zda by nebylo schůdnější a levnější místo slunečních elektráren stavět nové jaderné reaktory, odpovídá: \"Myslím, že jaderná energetika má stále své možnosti, ale musíme přihlížet k tomu, zda je přijatelná pro veřejnost.\"
A připomíná i další souvislosti: \"Naším cílem je nespoléhat na jediný druh energie. Nemůžeme stavět další a další tepelné elektrárny, protože v nich vznikají skleníkové plyny, které přispívají ke globálnímu oteplování klimatu. Navíc vedou k závislosti evropské ekonomiky na dovozu fosilních paliv. Proto musíme hledat způsoby, jak využít obrovský potenciál čistých obnovitelných zdrojů, tedy i sluneční energie.\"

Podíl obnovitelných zdrojů elektřiny v Evropské unii
Podíl Cíl pro rok 2010
15 současných zemí EU (1997) 13,9 % 22 %
10 nově přistupujících států (2000) 5,6 % 11 %
25 zemí, jež budou tvořit EU 13,0 % 21 %

Evropská unie chce zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, aby omezila závislost na dovážených fosilních palivech a snížila spalování ropy a uhlí, při němž vzniká oxid uhličitý, který rozehřívá atmosféru. Sluneční energie je jednou z možností, jak toho dosáhnout. Pramen: Evropská komise

Slunce a bratři Wrightové
Novinářská návštěva v experimentální sluneční elektrárně v Almeríi koncentrovaně ukázala plusy i minusy sluneční energetiky. Její potenciál je nepochybně obrovský. Jen nepatrný zlomek sluneční energie, která dopadá na Zemi, by stačil pokrýt veškeré energetické potřeby lidstva. Jenže by ji lidé museli umět dobře využít. A tomu stačí zabránit zatažená obloha. Nemluvě o tom, že ještě chybějí levné materiály pro vybavení elektráren a technologie pro účinný přenos elektřiny na velké dálky. Skeptik by řekl - je to hezká hračka.
Ovšem stejnými slovy by tentýž skeptik musel - například - v roce 1903 komentovat pokusy průkopníků letectví bratří Wrightů. Jejich dvouplošník Flyer tehdy skákal nanejvýš 200 metrů do dálky. Nemohl se jako dopravní prostředek ani srovnávat s nově vznikajícími automobily, natož s železnicí. A představa, že by letadlo mohlo přeletět oceán a ještě přepravovat cestující, byla naprosto absurdní.
Dnes letadla létají kolem světa a nikomu na tom nepřijde nic divného. Stejně tak se může stát samozřejmostí (možná za deset, možná za dvacet let), že nám bude v žárovkách běžně svítit sluneční elektřina. Je dobře, že se jí vědci věnují. A je dobře, že její mezinárodní výzkum podporuje Evropská unie. 810 miliónů eur, které na výzkum obnovitelných zdrojů unie dává v letech 2003 - 2006, nakonec není zas tak špatná investice.