zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Stovky míst v Česku zamořují jedy

15.04.2004
Chemické látky
Stovky míst v Česku zamořují jedy

Rodina Rychtaříkova dostala před deseti lety v restituci hospodářské stavení v Lubech u Klatov. Když však chtěla usedlost pronajmout, zjistila, že je objekt zamořen DDT a dalšími jedovatými pesticidy.
Podobně jako Rychtaříkovi mohli snadno dopadnout i jiní - v Česku jsou jedy zamořeny stovky míst.
Ministerstvo životního prostředí si nechalo vypracovat nejrozsáhlejší inventuru výskytu dvanácti toxických organických látek, k jejichž likvidaci se Česká republika zavázala před třemi lety podpisem Stockholmské úmluvy. Tak podrobný přehled nemá zatím žádný jiný stát na světě.
Z inventury vyplynulo, že DDT, polychlorované bifenyly, dioxiny a další látky se ve větším či menším množství vyskytují po celé zemi. Přesto nemůže ministerstvo tvrdit, že by mělo podchyceny veškeré kontaminované lokality.
\"Nezanedbatelné množství látek je mimo naši kontrolu,\" připouští profesor Ivan Holoubek z Masarykovy univerzity v Brně, vedoucí týmu lidí, kteří na inventuře a návrhu národního plánu na likvidaci organických látek dva roky pracovali a nyní je dokončili.
Časem se nejspíš objeví i další zamořené lokality, o nichž dnes vlastně nikdo neví. \"Něco takového, jako je Spolana, ale neočekáváme,\" předpokládá Karel Bláha, ředitel odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí.
Plánem, co s jedovatými látkami dělat, tedy hlavně jak je zlikvidovat, se nejspíš už v květnu bude zabývat Špidlova vláda.
Výroba a používání DDT byly zakázány už počátkem sedmdesátých let minulého století - u polychlorovaných bifenylů o jedno desetiletí později.
Jenže ještě před tím se velké množství z desítek tisíc tun jedů dostalo do půdy či vody, anebo dodnes leží na skládkách či pod starými zemědělskými staveními. Z nepoužitých zásob byla zlikvidována jenom jejich část, zbytek zmizel neznámo kam.
Toxické organické látky mohou způsobovat rakovinu, narušovat hormonální rovnováhu nebo poškozovat imunitní a nervový systém.
Podle Ivana Holoubka žádnému člověku, který s nimi přijde do kontaktu, nehrozí bezprostřední zdravotní potíže. Největším problémem těchto látek ovšem je fakt, že se mohou postupně hromadit v organismu. Jejich životnost dosahuje stovky let.
Holoubkova zpráva uvádí, že lidé žijící v České republice patří i přes klesající trend k populaci nejvíce zasažené polychlorovanými bifenyly v Evropě. Nadprůměrné hodnoty bifenylů, které se v minulosti hojně používaly v barvách, jsou obsaženy dokonce i v mateřském mléce.

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí