Majitelka ekoranče se těší do Evropy

Ráno otevře ohradník a koně už nic nemůže zadržet. S vlající hřívou vyběhnou ven, do otevřeného prostoru pastvin a zalesněných kopců...O tenhle zážitek by bývalá prodavačka a dnes majitelka malé ekologické farmy v Přílezích na Toužimsku Monika Mašková už nikdy nechtěla přijít. Usadila se s celou svou rodinou v zapomenuté malé osadě, absolvovala třistahodinový kurs zemědělského minima, pojmenovala svou farmu \"Ekoranč\", názvem, který si sama vymyslela, a šťastně hospodaří.
\"Šťastně ano, ale bez potíží určitě ne,\" říká Monika Mašková. Její manžel, donedávna zedník, hospodaří na 70 hektarech orné půdy, kde pěstuje brambory a olejniny, a ona na 220 hektarech pastvin a luk. Účetnictví pro oba po večerech dělá sama. Její stádo hovězího dobytka dnes čítá sedmdesát kusů. Koně má zatím dva. \" Kdyby mně někdo před čtyřmi lety řekl, že budu běhat kolem krav a koní, tak bych si myslela, že je pomatený na mysli,\" usmívá se paní Mašková. \"Dnes se ale raduju z každého narozeného telete. Letos jich už bylo devatenáct.\"

Potíže s bankou

Jejím snem je agroturistika. K jeho splnění však nevede jednoduchá cesta. Vstup do Evropské unie proto očekává s velkým napětím a také nadějemi. Věří, že ekologická farma v ní bude mít budoucnost. A jak sama řekla: \"Dotace přijdou v prosinci. A snad se všechno změní k lepšímu. Teď jsem naši banku požádala o třistatisícový překlenovací úvěr a nedostala jsem ho. Mám prý malé obraty. A to jsem jejím klientem už deset let. Ředitel banky požádal v Praze o výjimku, ale neuspěl. Mám pocit, že nás, malé zemědělce, neberou banky vážně. A přitom by za splatnost té půjčky ručil devadesáti procenty podpůrný garanční rolnický fond, protože hospodařím v nadmořské výšce nad pět set metrů,\" vysvětlila.
První \"Ekoranč\" v Česku na úbytě ale určitě nezajde. Monika Mašková má svou vizi. Nedaleké malé letiště přitahuje lidi, na svých pozemcích chce vybudovat tenisové kurty a ubytování a poskytovat lidem odpočinek v přírodě, kterou sama tolik miluje. \"Chceme od vlastníků postupně odkoupit všechny hektary půdy, na kterých s manželem hospodaříme. Ekoranč jich zatím vlastní šestnáct. Úvěr bychom měli dostat od státu bezúročný na dvacet let. To je plus,\" upřesnila.
\"Postupně se stavíme na vlastní nohy. Koupila jsem na leasing ojetý lis na balíkování sena a senáže a shrnovač píce. Abych zvýšila produkci hovězího masa, obstarala jsem pro naše stádo plemenného býka. Dřív jsem prodávala za rok tři kusy a letos jich plánuju už dvacet. Nerozumím však prodeji tohoto ekologického masa. Prodávám jej i s příslušným certifikátem, ale dostanu zaplaceno stejně, jako kdyby ekologické nebylo a já dobytek nepásla na pastvinách a krmila masokostní moučkou. Jatka mně víc nedají, protože ekologické maso od nich nikdo nechce, je drahé. Tak jej prodávají jako neekologické...A to je další důvod, proč chci, abychom už byli v Evropské unii. Jestli budu moci vyvážet ekologické maso, o které je v Unii zájem, tím líp pro mě,\" doplnila majitelka Ekoranče.