Nové knihy - Přírodní kapitalismus. Jak se rodí další průmyslová revoluce

Je to svým způsobem \"slovo do diskuse\" k ekologickým problémům současnosti. Autoři mají tu přednost, že si sami - jako podnikatelé - zkusili šetrně zacházet s přírodou a že se mohli i opírat o rozsáhlý kolektiv lidí, se kterými vedli četné konzultace. Uvádějí snad desítky jmen těchto spolupracovníků od s. 13.\"Prokouše-li\" se čtenář téměř pěti sty stránkami díla, snad bude chtít, možná i ze zvědavosti, se dovědět, co to vlastně je \"přírodní kapitalismus\", kterým by se otevírala další průmyslová revoluce. Není lehké právě tuto pozici v knize objevit, ale přesto, podaří-li se najít smysl řádků, zjistíme, že autoři se odklánějí od dřívějších průmyslových aj. revolucí, domnívají se, že určité \"výdobytky\" kapitalismu, byť by byly historiky již překonány, mohou mít pokračování v \"přírodním kapitalismu\", tj. v šetrném zacházení s přírodou. V nalezení rovnováhy mezi potřebami lidstva a přírodními zdroji. Snaží se jít cestou středu. Tj. užívat blaha civilizace a zároveň respektovat přírodní možnosti. A zde je jejich největší \"kámen úrazu\", protože opomíjejí jeden z hlavních rysů podnikatelského kapitalismu, tj. dosahování zisků. Jestliže je cílem kapitalismu zisk, pak všechno ostatní musí jít stranou a stranou musejí zůstávat i ušlechtile se tvářící nabídky \"přírodního kapitalismu\". Kapitalismus sám, ať jej charakterizujeme přídatnými pojmenováními jakkoliv, není schopen vyřešit rovnováhu mezi společností a přírodou. Nelze snad tvrdit, že by autoři knihy neviděli, či nechtěli vidět soudobé rozpory kapitalismu: stranou jim nezůstává vedle průmyslu ani zdravotnictví a jiné obory. Na mnoha příkladech dokazují, jak se tu všude se zdroji a s lidskými silami jen plýtvá. Společnost, která je předmětem kritiky, se podle autorů podobá rodině,\"v níž spalují nábytek, když si chtějí doma zatopit\" (s. 79). Tíživým problémem je podle autorů jistě nezaměstnanost, ale i tu mají řešení: daleko větší zisky by mohly plynout z toho, kdybychom se zbavili proplýtvaných kilowathodin, sudů nafty a papíroviny ze vzrostlých lesů a kdybychom si na realizaci těchto úspor najali více zaměstnanců. \"Ve světě, který volá po nápravě životního prostředí, větším množství pracovních příležitostí, všeobecné zdravotní péči, po větších možnostech vzdělávání a po lepším a dostupném bydlení, není pro toto zacházení s lidmi jako s odpadem žádné ospravedlnění\" (s. 80). Kritika soudobého kapitalismu z per autorů této knihy je správná, ale \"utopické řešení\" - sami se brání vlastně tomuto pojmu a mají zato, že náprava, možná uvnitř kapitalistického zřízení je možná, se vrací zpět do oblasti utopie. Nějak zapomínají, že sama kapitalistická společnost je vlastně nemocná, ačkoli se pokoušejí snést množství dokladového materiálu právě o tom, že není.