Zrušme chemický socialismus

Stále častěji jsme konfrontováni s důkazy, že v dětském oblečení, hračkách, elektronice nebo třeba podlahových krytinách se nacházejí nebezpečné chemické látky. Analýzy prachu z domácností a parlamentů prokázaly, že běžně prodávané výrobky uvolňují celou škálu toxických chemikálií.
Nebezpečné látky znečistily i oblasti průmyslu vzdálené, jakými jsou Arktida, vysoké hory nebo hlubiny moří. Lékaři nacházejí rizikové chemikálie i v lidské krvi, mateřském mléce a dokonce i tělech doposud nenarozených dětí, kam pronikají z těla matky.
Podle Evropské environmentální agentury je na trhu EU asi sto tisíc látek. Většina je vyráběna, používána a uvolňována do prostředí, aniž bychom znali jejich účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí. O tom, co způsobují či mohou způsobovat, máme jen útržkovité informace, neboť komplexní hodnocení rizik bylo zatím dokončeno jen u zlomku látek.
Jako chemický socialismus se pak označuje situace, kdy převážná část zisku z výroby a prodeje chemických látek připadá průmyslu a obchodu, zatímco drtivou většinu nákladů spojených se škodami na zdraví či přírodě doposud nese společnost. Tedy daňový poplatník či nemocný člověk.
Tato fakta vedla Evropskou unii k rozhodnutí reformovat desítky předpisů o nakládání s chemikáliemi do nového systému. Vžila se pro něj zkratka REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek).
Unie vidí řešení problému v přenesení části nákladů na hodnocení účinků chemických látek a za případné škody na výrobce. Usiluje o zajištění dostatku informací o chemikáliích, o zvýšení bezpečnosti lidí nakládajících s chemickými látkami, o podporu konkurenceschopnosti průmyslu i o ochranu prostředí a zdraví lidí.
REACH by se měl týkat asi třiceti tisíc látek, které jsou vyráběny nebo dováženy do EU jedním subjektem v množství větším než tuna ročně. Odpovědnost za registraci by nesli výrobci či dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) by však musely vytvořit členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť.
Nově by byla zřízena Evropská agentura pro chemické látky, která by zpracovávala registrační dokumentace výrobců a dovozců i výsledky přezkoumání. Provedla by konečné posouzení látky a předložila návrh rozhodnutí Evropské komisi, jenž by vydávala autorizace pro uvedení chemikálie na trh.
S ohledem na rozsahu úkolu i na technické a organizační možnosti průmyslu počítá komise s dlouhým zaváděcím období. Až jedenáct let mají mít na registraci firmy vyrábějící látku v množství do jedné tuny. Naopak jen tříletá lhůta je navržena pro látky dodávané jedním subjektem v objemu nad tisíc tun ročně.
Chemický průmysl však vytváří značný tlak na zachování výroby nebezpečných chemikálií a prosazuje systém \"dostatečné kontroly\". Zdravotníci s ekologickými a spotřebitelskými organizacemi naopak žádají zavedení režimu obdobného jako pro léky.. Autorizace k výrobě a užívání látky by byla udělována jen, když se prokáže, že je ekologicky a zdravotně bezpečná.
Nebezpečné látky by mohly dostat pouze časově omezenou autorizaci pro specifické použití, a to pouze při prokázání společenské potřebnosti látky a pokud není bezpečnější alternativa. To by nepochybně přispělo nejen k vyšší míře bezpečnosti, ale i k investicím do vývoje nových látek a progresívních technologií.
Rozhodnutí, zda přednost dostanou zisky výrobců a obchodníků, nebo zdraví obyvatel a ochrana prostředí, má v ruce Evropský parlament a evropská Rada pro konkurenceschopnost. Ta je složená z ministrů průmyslu členských států unie a zatím nedošla k jednoznačnému závěru.
Evropský parlament se podobou chemické politiky bude zabývat na podzim, a to už za účasti i těch europoslanců, které si za několik týdnů zvolíme. Určitým způsobem budeme tedy o podobě systému REACH rozhodovat všichni. Měli bychom se proto politiků v čele eurokandidátek ptát, pro co budou v případě zvolení hlasovat oni.
Autor je odborným konzultantem hnutí Greenpeace v oblasti ekologických a zdravotních rizik