Na hokej peníze máme, na ekologičtější školství ne
Ministerstvo školství dotovalo mistrovství světa v ledním hokeji 48 milióny
korun, ač fanoušci zaplatili šampionát z vlastní kapsy a ještě zbyly desítky
miliónů na zisk pro hokejový svaz. Ministerstvo financovalo desítkami miliónů
též výzkumnou stanici na Antarktidě.
Nezávidím ani hokejistům, ani výzkumníkům, jen by mě zajímalo, za jakých
podmínek dotace dostávají. Musí vyplňovat formuláře? Do jaké kategorie patří?
Získat od ministerstva peníze na projekty, které by pomohly školství uvést nové
pojetí vzdělávání do života, je totiž dle mé zkušenosti nemožné. Uvedu dva
příklady.
Před pěti lety se našemu občanskému sdružení podařilo získat 300 tisíc z
programu Phare na projekt Ekologická cesta do společné Evropy. Cílem bylo
informovat děti o perspektivách EU. Na prvním stupni pražské základní školy jsme
každých čtrnáct dní pracovali s žáky 4. a 5. tříd. Okamžitě jsme zjistili, že
zahlcovat děti dalšími informacemi nemá smysl. Hlavní slabinou bylo, že děti
trpěly poruchami komunikace, nedokázaly naslouchat, ve třídách dominovali
největší lumpové a největší šprtny.
Ostatní děti byly zakřiknuté. Rozhodli jsme se učit je pravidlům komunikace,
naslouchání a fair play při hospodaření s časem.
Mezi tréninkem komunikačních dovedností jsme s dětmi zorganizovali dvě
prezentace jejich dovedností při oslavách ukončení úprav parku, dětskou
konferenci, setkání s místním kronikářem. Vydali jsme sborník konferenčních
příspěvků, připravili vánoční kulturní program a sbírku pro dětský domov. Vedle
této školy jsme pracovali i na jiných. Další finance jsme nezískali a projekt po
dvou letech skončil.
Dalším příkladem je myšlenka ekologické mateřské školy v Klatovech. Zde přispělo
třemi sty tisíci nizozemské velvyslanectví na projekt přeměny panelového kvádru
v solárně vytápěnou školku, vybavení počítačem a zřízení internetových stránek.
V plánu byla informační kampaň, která měla posloužit k získání peněz na úpravy
objektu. Starosta kampaň zakázal a nařídil nám sehnat plánovaných osm miliónů.
Až je získáme, bude kampaň. Po čtyřech letech shánění peníze nemáme.
Když pak čtu a slyším, co a jak se financuje, musím se ptát na zájmy a cíle
země, ve které žiji.
Autorka je jednatelkou občanského sdružení Agentura GAIA
Ministerstvo školství dotovalo mistrovství světa v ledním hokeji 48 milióny korun, ač fanoušci zaplatili šampionát z vlastní kapsy a ještě zbyly desítky miliónů na zisk pro hokejový svaz. Ministerstvo financovalo desítkami miliónů též výzkumnou stanici na Antarktidě.
Nezávidím ani hokejistům, ani výzkumníkům, jen by mě zajímalo, za jakých podmínek dotace dostávají. Musí vyplňovat formuláře? Do jaké kategorie patří? Získat od ministerstva peníze na projekty, které by pomohly školství uvést nové pojetí vzdělávání do života, je totiž dle mé zkušenosti nemožné. Uvedu dva příklady.
Před pěti lety se našemu občanskému sdružení podařilo získat 300 tisíc z programu Phare na projekt Ekologická cesta do společné Evropy. Cílem bylo informovat děti o perspektivách EU. Na prvním stupni pražské základní školy jsme každých čtrnáct dní pracovali s žáky 4. a 5. tříd. Okamžitě jsme zjistili, že zahlcovat děti dalšími informacemi nemá smysl. Hlavní slabinou bylo, že děti trpěly poruchami komunikace, nedokázaly naslouchat, ve třídách dominovali největší lumpové a největší šprtny.
Ostatní děti byly zakřiknuté. Rozhodli jsme se učit je pravidlům komunikace, naslouchání a fair play při hospodaření s časem.
Mezi tréninkem komunikačních dovedností jsme s dětmi zorganizovali dvě prezentace jejich dovedností při oslavách ukončení úprav parku, dětskou konferenci, setkání s místním kronikářem. Vydali jsme sborník konferenčních příspěvků, připravili vánoční kulturní program a sbírku pro dětský domov. Vedle této školy jsme pracovali i na jiných. Další finance jsme nezískali a projekt po dvou letech skončil.
Dalším příkladem je myšlenka ekologické mateřské školy v Klatovech. Zde přispělo třemi sty tisíci nizozemské velvyslanectví na projekt přeměny panelového kvádru v solárně vytápěnou školku, vybavení počítačem a zřízení internetových stránek. V plánu byla informační kampaň, která měla posloužit k získání peněz na úpravy objektu. Starosta kampaň zakázal a nařídil nám sehnat plánovaných osm miliónů. Až je získáme, bude kampaň. Po čtyřech letech shánění peníze nemáme.
Když pak čtu a slyším, co a jak se financuje, musím se ptát na zájmy a cíle země, ve které žiji.
Autorka je jednatelkou občanského sdružení Agentura GAIA
Nezávidím ani hokejistům, ani výzkumníkům, jen by mě zajímalo, za jakých podmínek dotace dostávají. Musí vyplňovat formuláře? Do jaké kategorie patří? Získat od ministerstva peníze na projekty, které by pomohly školství uvést nové pojetí vzdělávání do života, je totiž dle mé zkušenosti nemožné. Uvedu dva příklady.
Před pěti lety se našemu občanskému sdružení podařilo získat 300 tisíc z programu Phare na projekt Ekologická cesta do společné Evropy. Cílem bylo informovat děti o perspektivách EU. Na prvním stupni pražské základní školy jsme každých čtrnáct dní pracovali s žáky 4. a 5. tříd. Okamžitě jsme zjistili, že zahlcovat děti dalšími informacemi nemá smysl. Hlavní slabinou bylo, že děti trpěly poruchami komunikace, nedokázaly naslouchat, ve třídách dominovali největší lumpové a největší šprtny.
Ostatní děti byly zakřiknuté. Rozhodli jsme se učit je pravidlům komunikace, naslouchání a fair play při hospodaření s časem.
Mezi tréninkem komunikačních dovedností jsme s dětmi zorganizovali dvě prezentace jejich dovedností při oslavách ukončení úprav parku, dětskou konferenci, setkání s místním kronikářem. Vydali jsme sborník konferenčních příspěvků, připravili vánoční kulturní program a sbírku pro dětský domov. Vedle této školy jsme pracovali i na jiných. Další finance jsme nezískali a projekt po dvou letech skončil.
Dalším příkladem je myšlenka ekologické mateřské školy v Klatovech. Zde přispělo třemi sty tisíci nizozemské velvyslanectví na projekt přeměny panelového kvádru v solárně vytápěnou školku, vybavení počítačem a zřízení internetových stránek. V plánu byla informační kampaň, která měla posloužit k získání peněz na úpravy objektu. Starosta kampaň zakázal a nařídil nám sehnat plánovaných osm miliónů. Až je získáme, bude kampaň. Po čtyřech letech shánění peníze nemáme.
Když pak čtu a slyším, co a jak se financuje, musím se ptát na zájmy a cíle země, ve které žiji.
Autorka je jednatelkou občanského sdružení Agentura GAIA
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích