Recyklace baterií

Tento návrh obsahuje pro členské země EU řadu nových povinností. Sběr všech typů baterií a akumulátorů by měl být povinný bez ohledu na značku či způsob použití. Posiluje se také princip zodpovědnosti výrobce za sběr a recyklaci. To znamená, že tyto subjekty mají zodpovědnost za vznik recyklačních kapacit a musejí dávat záruky za financování sběru a recyklace při uvádění baterií na trh.

Návrh obsahuje absolutní zákaz likvidace průmyslových a automobilových akumulátorů na skládkách nebo spalováním. Pro podporu environmentálního chování výrobců a spotřebitelů by měly být v budoucnu užívány vhodné ekonomické nástroje (které jsou uvedeny např. v návrhu směrnice COM(97)009 final).

Nová legislativa také obsahuje závazný cíl sběru přenosných baterií na úrovni 160 g/obyvatele a rok. Výše stanovených kvót je podle organizací zpětného odběru nereálná pro většinu EU zemí, zvláště pak pro přistupující země, kde existuje teprve slabá infrastruktura pro sběr, recyklaci a slabé povědomí spotřebitelů o potřebě separace použitých baterií. Zvláštní závazný cíl je stanoven pro sběr nikl-kadmiových přenosných akumulátorů, a to ve výši 80 % z množství dostupného pro sběr. Povinné by také mělo být monitorování množství NiCd akumulátorů v komunálním odpadu. Pro všechny sebrané baterie byla zavedena povinnost předat je k recyklaci pouze do zařízení provozovaného podle principu nejlepší dostupné technologie (best-available technology, BAT).

Na druhé straně by se měla usnadnit mezinárodní přeprava sebraných baterií mezi zeměmi EU za účelem jejich recyklace. Toto ustanovení odpovídá nutnosti dostatečným způsobem využívat stávající recyklační zařízení, jejichž kapacita obvykle přesahuje možnosti sběrných systémů v konkrétním státu. Proto je nutno rozšiřovat \"sběrnou oblast\" na mnohem větší území. Budování recyklačních kapacit v každé zemí by bylo neekonomické.

Pro sběr přenosných ba terií byly stanoveny závazné kvóty vyjádřené jako procenta z baterií uváděných na trh v předchozích dvou letech. Podle odborníků na zpětný odběr však baterie často nevstupují do odpadního toku po mnoho let po ukončení svého konečného užití. Způsob odvození kvóty je proto podle nich nevyhovující.

Po schválení směrnice Evropským parlamentem bude norma pro Českou republiku závazná. Stejně jako ostatní přistupující země budeme moci zažádat o prodloužení lhůty ke splnění cílů směrnice, maximálně však o 3 roky.

V dubnu 2004 byl návrh směrnice číslo 2003/0282 projednáván v environmentální komisi Evropského parlamentu, která navrhla, aby byla zakázána výroba a prodej baterií i s velmi nízkými koncentracemi těžkých kovů. Malá příměs Ni nebo Cd v zinkové anodě běžných zinko-uhlíkových článků nemůže ovlivnit životní prostředí, přesto by neměly být prodávány. Znamenalo by to zakázat více než jednu třetinu ze současně prodávaných baterií na evropském trhu, tj. přes 2 miliardy kusů, včetně baterií v základních lékařských přístrojích, inzulínových pumpách, glukometrech, i v zařízeních každodenní potřeby, jako jsou hračky, dálkové ovladače, hodinky, budíky, tj. více než 40 % elektronických zařízení na trhu v EU.

Evropská asociace přenosných baterií (EPBA) prohlásila, že tento návrh ignoruje tržní realitu v nově přistupujících zemích, kde levnější zinko-uhlíkové baterie představují největší část z prodávaných baterií (až 80 %). Zákaz navíc není podložen řádnou rizikovou analýzou, ani odbornou studií o sociálních a ekonomických dopadech. Pro celou škálu knoflíkových článků sice existují alternativní aplikace, avšak tyto baterie mají kratší životnost, a tím dochází k produkci většího množství odpadu.