V Evropské unii dostala ekologická biopaliva zelenou.
Líh do benzinu, řepka do nafty
EURO: V Německu vzrostla výroba metylesteru řepkového oleje od roku 1998 již několikrát a minulý rok schválením nulové spotřební daně na biokomponenty v palivu nastal \"bio-boom. V Česku sice existuje program metylesterového oleje (MEŘO) již od roku 1992, v současné době se ale hodně mluví také o biolihu (EURO 50/2003). Jaký má názor na tuto situaci Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO)?
OTTIS: Rozvoj užití biopaliv není izolovaný jev. Základem je cíl Evropské unie nahradit do roku 2020 pětinu spotřeby klasických pohonných hmot vyráběných z ropy alternativními palivy. Ze strategických i ekonomických důvodů: snížení současné, téměř výhradní závislosti většiny států unie na dovozu ropy a příprava na vyčerpání jejích zásob v nějakém časovém horizontu. Logicky se také očekává, že při klesající těžbě se bude zvyšovat cena ropy, a to by mohlo vážně ohrozit nejen ekonomiku Evropské unie. Předpokládá se, že ze zmíněných 20 procent by biopaliva mohla činit pět až osm procent. Navíc může být jejich výroba alespoň částečným řešením problémů zemědělského sektoru a kritizované zemědělské politiky unie.
EURO: Co postoj palivářského průmyslu k biopalivům vůbec. Podporujete jejich použití?
OTTIS: Postoj palivářského průmyslu v unii je - mírně řečeno - rozpačitý. Základním problémem je výrazně vyšší cena biokomponentů ve srovnání s cenou klasických paliv. V současnosti je biolíh asi dvakrát a MEŘO téměř třikrát dražší. Problémem jsou i nutné investice v rafineriích a terminálech. Zákonitě se požaduje jejich ekonomická návaznost. Na druhé straně se ale průmysl snaží být loajální ke svým mateřským zemím, které přijaly závazek postupně aplikovat biopaliva s indikativním cílem 5,75 procenta celkové spotřeby pohonných hmot v roce 2010. Přesto na rozdíl od České republiky nebyla tato odpovědnost a povinnost v žádné zemi přenesena výhradně na domácí palivářský průmysl.
EURO: A zkušenosti s biopalivy v jiných zemích Evropy?
OTTIS: Příprava a přístupy v zemích Evropské unie se liší, nejdále jsou státy, které zavedly ekonomickou motivaci prostřednictvím maximálních daňových úlev (například Německo), anebo mají silnou zemědělskou lobby, což je případ Francie či Španělska. Celkově je však zavádění biopaliv velmi komplikované a řada států už nyní signalizuje, že indikativní cíl, dvě procenta biopaliv z celkové spotřeby v roce 2005, nebude splněn. Obecně je přístup v Evropské unii k této problematice naprosto tržní: úlevami na spotřebních daních a s co nejnižšími cenami výrobců biokomponentů zajistit, aby mísení biopaliv bylo ekonomicky zajímavé, a pak tržním způsobem, prostřednictvím obchodních smluv a společných investic, postupně biopaliva zavádět. Žádná země se nepokusila, jako je tomu v Česku, zavést povinné a plošné mísení. A trvale se nám potvrzuje, že se o takovém kroku ani neuvažuje. Výjimkou bylo Polsko, ale ani tam přijatý zákon ještě ani nezačal být uplatňován, a už ho Ústavní soud zrušil. Prohlásil ho za zákon odporující principům volné soutěže.
EURO: Jak vidíte budoucnost biopaliv v Evropě. Za jakých podmínek by mohla být i komerčně zajímavá?
OTTIS: Odborníci jsou názoru, a já se s nimi ztotožňuji, že biopaliva jsou určitou cestou, ale mají svá - především ekonomická - omezení. V delší perspektivě se jeví nadějněji pěstování rychle rostoucí biomasy pro energetické účely a pohonné hmoty, které budou vyráběny speciálními chemickými technologiemi.
EURO: Zákon obecně stanoví povinnost přimíchávat do pohonných hmot, které jsou prodávané v České republice, biopaliva nebo jiná paliva z obnovitelných zdrojů v minimálním množství, stanoveném zvláštním právním předpisem od května letošního roku. Zatím se ale nic neděje. Je to výkřik do tmy?
OTTIS: Dlouho se diskutovalo o tom, co vůbec tento zákon stanoví, kdo je garantem této části a o jaký právní předpis jde. Věříme, že nakonec zvítězil názor, který zastáváme i my, že zákon uložil vypracovat předpis, jímž se vlastně potvrdí program aplikace biokomponentů v pohonných hmotách včetně zavedení čistých biopaliv v České republice. Zpoždění předpisu je pochopitelné, protože je nutné sladit řadu často si vzájemně odporujících požadavků. Hodně jich má i ČAPPO, například vyrovnání cen biokomponentů s klasickými palivy a vytvoření mechanismu, který zabrání dodavatelům biokomponentů - při zavedení povinnosti jejich odběru - nekontrolovaně zvyšovat ceny. Dále mezi ně patří zavedení takové formy povinností použití komponentů, aby se nenarušilo rovnoprávné postavení na trhu výrobců, distributorů i dovozců a vytvoření dostatečného časového prostoru pro hlavní domácí výrobní subjekty biopaliv, Českou rafinérskou a ČEPRO. Dát jim možnost, aby se technicky připravily a stejně tak aby měly čas na investiční přípravu výrobci biokomponentů - biolihu a metylesteru.
Podaří-li se alespoň načrtnout možné řešení těchto problémů, je možné teprve stanovit termín zahájení aplikace a vydat příslušné usnesení vlády. Za reálné pokládám vydání v roce 2005 a plné zahájení programu v roce 2006.
EURO: Ministerstvo zemědělství připravovalo nařízení o povinném přimíchávání metylesteru do nafty. Odkdy se na to můžeme těšit? Znamená to, že v každém litru, který bude prodaný v České republice, bude povinně nějaké procento MEŘO? Co to bude znamenat pro spotřebitele? Bude nafta dražší?
OTTIS: O povinném přimíchávání se uvažovalo právě v souvislosti s různým chápáním citované pasáže zákona o ochraně ovzduší. Realizace, jak jsem již vysvětlil, má řadu úskalí. Od povinného přimícháváni se upustilo, a dovolím si říci, že naštěstí. Především proto, že v současné době nejsou a v dohledné době ani nebudou technické kapacity, které by to ve významnějším měřítku dokázaly. Doufáme, že do doby, než budou k dispozici, se nám podaří přesvědčit příslušná místa o tom, že povinné a plošné míchání bez odpovídající státní podpory je to nejhorší řešení. Jak pro spotřebitele, tak pro výrobce biopaliv, a dokonce i pro výrobce biokomponentů, o domácím zemědělském sektoru ani nemluvě.
EURO: Proslýchá se, že v současné době se i nadále počítá s existencí směsné nafty. Jaké má tato \"bionafta výhody a nevýhody z palivářského pohledu?
OTTIS: Pokud výrobci dodržují českou technickou normu stanovenou pro směsnou naftu, je z palivářského hlediska srovnatelná s klasickou motorovou naftou, jejíž komponenty ostatně tvoří téměř 70 procent jejího složení. Z hlediska spotřebitele je cenově zajímavá, ovšem za cenu značných dotací.
EURO: Vzhledem k tomu, že od května 2004 jsme členem Evropské unie, lze předpokládat, že v případě další podpory MEŘO nebude možné omezit ani dovoz řepky, ani vývoz dotovaného MEŘO. To znamená, že nadále budou využívány prostředky státního rozpočtu ve výši přibližně dvě až dvě a půl miliardy ročně, aby se podpořili zahraniční zemědělci a aby výrobci MEŘO mohli bez postihu prodávat dotované MEŘO kdekoli v Evropské unii. Co tomu říkáte jako daňový poplatník?
OTTIS: Naznačujete problém, který může vzniknout a na který jsme mimo jiné upozorňovali v dopise naší asociace předsedovi vlády, příslušným ministrům a parlamentním klubům během projednávání několikrát citovaného zákona ve sněmovně v roce 2003. Jde o to, že v prostředí liberálního obchodu, prosazovaného v Evropské unii, bude velmi těžké zajistit, aby státní dotace byly využívány pouze domácími, a to ještě vybranými subjekty. Mimochodem, to neplatí jen pro výrobce biokomponentů, ale i pro nás jako výrobce paliv ve vztahu k dovozům biopaliv. Myšlenka, že se plošně nařídí míchat určité procento biokomponentů do všech paliv prodávaných v Česku a že se nějak zařídí, aby příslušné plodiny byly pěstovány a zpracovány pouze v republice, je sice krásná, nicméně soudím, že obtížně realizovatelná. I když byla určitě vedena dobře míněnou snahou pomoci českému zemědělství. Doufám, že si po spuštění národního programu, který bude jistě připravován v tomto smyslu s co nejlepšími úmysly, najdou autoři a podporovatelé této původní myšlenky čas ověřit si, jak se jejich představy naplnily.
EURO: Mluvilo se o programu bioetanol, který by měl být velkou pomocí pro české zemědělství. V současné době jakékoli zmínky o tomto programu utichly. Co se v této oblasti děje? Je bioetanol pro vás zajímavější než bionafta?
OTTIS: Vím, že příprava tohoto programu probíhá a že jeho výstup by měl být promítnut ve zmíněném usnesení vlády a doprovodných dokumentech. Na jeho dokončení je ustanovena meziresortní komise. Bioetanol je v této chvíli pro nás skutečně zajímavější než bionafta. Od určité tržní ceny benzinu může být ekonomicky zajímavý, protože při rozumném chování výrobců lihu bude lacinější než MEŘO. Biolíh by se míchal do dražšího produktu a v případě autobenzinů je k dispozici vyšší spotřební daň pro kompenzaci vyšší ceny tohoto biokomponentu. V případě bionafty ve srovnání s biobenziny je míchán dražší biokomponent do lacinějšího produktu a nižší spotřební daň na motorovou naftu nepokrývá zvýšené výrobní náklady. Navíc je daňová úleva na biokomponent zatím schválena pouze pro směsnou naftu, kde je 31 procent MEŘO, nikoli pro nafty s nižším obsahem metylesteru do pěti procent.
István Lékó (istvan.leko@euro.cz)
OTTIS: Rozvoj užití biopaliv není izolovaný jev. Základem je cíl Evropské unie nahradit do roku 2020 pětinu spotřeby klasických pohonných hmot vyráběných z ropy alternativními palivy. Ze strategických i ekonomických důvodů: snížení současné, téměř výhradní závislosti většiny států unie na dovozu ropy a příprava na vyčerpání jejích zásob v nějakém časovém horizontu. Logicky se také očekává, že při klesající těžbě se bude zvyšovat cena ropy, a to by mohlo vážně ohrozit nejen ekonomiku Evropské unie. Předpokládá se, že ze zmíněných 20 procent by biopaliva mohla činit pět až osm procent. Navíc může být jejich výroba alespoň částečným řešením problémů zemědělského sektoru a kritizované zemědělské politiky unie.
EURO: Co postoj palivářského průmyslu k biopalivům vůbec. Podporujete jejich použití?
OTTIS: Postoj palivářského průmyslu v unii je - mírně řečeno - rozpačitý. Základním problémem je výrazně vyšší cena biokomponentů ve srovnání s cenou klasických paliv. V současnosti je biolíh asi dvakrát a MEŘO téměř třikrát dražší. Problémem jsou i nutné investice v rafineriích a terminálech. Zákonitě se požaduje jejich ekonomická návaznost. Na druhé straně se ale průmysl snaží být loajální ke svým mateřským zemím, které přijaly závazek postupně aplikovat biopaliva s indikativním cílem 5,75 procenta celkové spotřeby pohonných hmot v roce 2010. Přesto na rozdíl od České republiky nebyla tato odpovědnost a povinnost v žádné zemi přenesena výhradně na domácí palivářský průmysl.
EURO: A zkušenosti s biopalivy v jiných zemích Evropy?
OTTIS: Příprava a přístupy v zemích Evropské unie se liší, nejdále jsou státy, které zavedly ekonomickou motivaci prostřednictvím maximálních daňových úlev (například Německo), anebo mají silnou zemědělskou lobby, což je případ Francie či Španělska. Celkově je však zavádění biopaliv velmi komplikované a řada států už nyní signalizuje, že indikativní cíl, dvě procenta biopaliv z celkové spotřeby v roce 2005, nebude splněn. Obecně je přístup v Evropské unii k této problematice naprosto tržní: úlevami na spotřebních daních a s co nejnižšími cenami výrobců biokomponentů zajistit, aby mísení biopaliv bylo ekonomicky zajímavé, a pak tržním způsobem, prostřednictvím obchodních smluv a společných investic, postupně biopaliva zavádět. Žádná země se nepokusila, jako je tomu v Česku, zavést povinné a plošné mísení. A trvale se nám potvrzuje, že se o takovém kroku ani neuvažuje. Výjimkou bylo Polsko, ale ani tam přijatý zákon ještě ani nezačal být uplatňován, a už ho Ústavní soud zrušil. Prohlásil ho za zákon odporující principům volné soutěže.
EURO: Jak vidíte budoucnost biopaliv v Evropě. Za jakých podmínek by mohla být i komerčně zajímavá?
OTTIS: Odborníci jsou názoru, a já se s nimi ztotožňuji, že biopaliva jsou určitou cestou, ale mají svá - především ekonomická - omezení. V delší perspektivě se jeví nadějněji pěstování rychle rostoucí biomasy pro energetické účely a pohonné hmoty, které budou vyráběny speciálními chemickými technologiemi.
EURO: Zákon obecně stanoví povinnost přimíchávat do pohonných hmot, které jsou prodávané v České republice, biopaliva nebo jiná paliva z obnovitelných zdrojů v minimálním množství, stanoveném zvláštním právním předpisem od května letošního roku. Zatím se ale nic neděje. Je to výkřik do tmy?
OTTIS: Dlouho se diskutovalo o tom, co vůbec tento zákon stanoví, kdo je garantem této části a o jaký právní předpis jde. Věříme, že nakonec zvítězil názor, který zastáváme i my, že zákon uložil vypracovat předpis, jímž se vlastně potvrdí program aplikace biokomponentů v pohonných hmotách včetně zavedení čistých biopaliv v České republice. Zpoždění předpisu je pochopitelné, protože je nutné sladit řadu často si vzájemně odporujících požadavků. Hodně jich má i ČAPPO, například vyrovnání cen biokomponentů s klasickými palivy a vytvoření mechanismu, který zabrání dodavatelům biokomponentů - při zavedení povinnosti jejich odběru - nekontrolovaně zvyšovat ceny. Dále mezi ně patří zavedení takové formy povinností použití komponentů, aby se nenarušilo rovnoprávné postavení na trhu výrobců, distributorů i dovozců a vytvoření dostatečného časového prostoru pro hlavní domácí výrobní subjekty biopaliv, Českou rafinérskou a ČEPRO. Dát jim možnost, aby se technicky připravily a stejně tak aby měly čas na investiční přípravu výrobci biokomponentů - biolihu a metylesteru.
Podaří-li se alespoň načrtnout možné řešení těchto problémů, je možné teprve stanovit termín zahájení aplikace a vydat příslušné usnesení vlády. Za reálné pokládám vydání v roce 2005 a plné zahájení programu v roce 2006.
EURO: Ministerstvo zemědělství připravovalo nařízení o povinném přimíchávání metylesteru do nafty. Odkdy se na to můžeme těšit? Znamená to, že v každém litru, který bude prodaný v České republice, bude povinně nějaké procento MEŘO? Co to bude znamenat pro spotřebitele? Bude nafta dražší?
OTTIS: O povinném přimíchávání se uvažovalo právě v souvislosti s různým chápáním citované pasáže zákona o ochraně ovzduší. Realizace, jak jsem již vysvětlil, má řadu úskalí. Od povinného přimícháváni se upustilo, a dovolím si říci, že naštěstí. Především proto, že v současné době nejsou a v dohledné době ani nebudou technické kapacity, které by to ve významnějším měřítku dokázaly. Doufáme, že do doby, než budou k dispozici, se nám podaří přesvědčit příslušná místa o tom, že povinné a plošné míchání bez odpovídající státní podpory je to nejhorší řešení. Jak pro spotřebitele, tak pro výrobce biopaliv, a dokonce i pro výrobce biokomponentů, o domácím zemědělském sektoru ani nemluvě.
EURO: Proslýchá se, že v současné době se i nadále počítá s existencí směsné nafty. Jaké má tato \"bionafta výhody a nevýhody z palivářského pohledu?
OTTIS: Pokud výrobci dodržují českou technickou normu stanovenou pro směsnou naftu, je z palivářského hlediska srovnatelná s klasickou motorovou naftou, jejíž komponenty ostatně tvoří téměř 70 procent jejího složení. Z hlediska spotřebitele je cenově zajímavá, ovšem za cenu značných dotací.
EURO: Vzhledem k tomu, že od května 2004 jsme členem Evropské unie, lze předpokládat, že v případě další podpory MEŘO nebude možné omezit ani dovoz řepky, ani vývoz dotovaného MEŘO. To znamená, že nadále budou využívány prostředky státního rozpočtu ve výši přibližně dvě až dvě a půl miliardy ročně, aby se podpořili zahraniční zemědělci a aby výrobci MEŘO mohli bez postihu prodávat dotované MEŘO kdekoli v Evropské unii. Co tomu říkáte jako daňový poplatník?
OTTIS: Naznačujete problém, který může vzniknout a na který jsme mimo jiné upozorňovali v dopise naší asociace předsedovi vlády, příslušným ministrům a parlamentním klubům během projednávání několikrát citovaného zákona ve sněmovně v roce 2003. Jde o to, že v prostředí liberálního obchodu, prosazovaného v Evropské unii, bude velmi těžké zajistit, aby státní dotace byly využívány pouze domácími, a to ještě vybranými subjekty. Mimochodem, to neplatí jen pro výrobce biokomponentů, ale i pro nás jako výrobce paliv ve vztahu k dovozům biopaliv. Myšlenka, že se plošně nařídí míchat určité procento biokomponentů do všech paliv prodávaných v Česku a že se nějak zařídí, aby příslušné plodiny byly pěstovány a zpracovány pouze v republice, je sice krásná, nicméně soudím, že obtížně realizovatelná. I když byla určitě vedena dobře míněnou snahou pomoci českému zemědělství. Doufám, že si po spuštění národního programu, který bude jistě připravován v tomto smyslu s co nejlepšími úmysly, najdou autoři a podporovatelé této původní myšlenky čas ověřit si, jak se jejich představy naplnily.
EURO: Mluvilo se o programu bioetanol, který by měl být velkou pomocí pro české zemědělství. V současné době jakékoli zmínky o tomto programu utichly. Co se v této oblasti děje? Je bioetanol pro vás zajímavější než bionafta?
OTTIS: Vím, že příprava tohoto programu probíhá a že jeho výstup by měl být promítnut ve zmíněném usnesení vlády a doprovodných dokumentech. Na jeho dokončení je ustanovena meziresortní komise. Bioetanol je v této chvíli pro nás skutečně zajímavější než bionafta. Od určité tržní ceny benzinu může být ekonomicky zajímavý, protože při rozumném chování výrobců lihu bude lacinější než MEŘO. Biolíh by se míchal do dražšího produktu a v případě autobenzinů je k dispozici vyšší spotřební daň pro kompenzaci vyšší ceny tohoto biokomponentu. V případě bionafty ve srovnání s biobenziny je míchán dražší biokomponent do lacinějšího produktu a nižší spotřební daň na motorovou naftu nepokrývá zvýšené výrobní náklady. Navíc je daňová úleva na biokomponent zatím schválena pouze pro směsnou naftu, kde je 31 procent MEŘO, nikoli pro nafty s nižším obsahem metylesteru do pěti procent.
István Lékó (istvan.leko@euro.cz)
Zdroj:Euro
Sdílet článek na sociálních sítích
