Vetřelci škodí naší přírodě

Do České republiky se různými cestami dostávají nepůvodní rostliny a živočichové, ale těm, kteří do naší přírody pronikli ve větší míře a působí obtíže, případně vyloženě škodí, se říká invazní. Jejich sledování má na starosti mj. také Agentura ochrany přírody a krajiny ( AOPK), vedoucím regionálního střediska v Ostravě je Vladimír Mana.

Sledujete invazní rostliny a živočichy v Moravskoslezském kraji ...
Agentura má samozřejmě v náplni sledování invazních druhů, otázkou je však, co dnes lze za takové druhy považovat. Celkem jasné je to u rostlin, jsou to konkrétně čtyři druhy, a ty se monitorují na území kraje. U živočichů je to komplikovanější. V současné době běží především monitoring raka signálního, u dalších druhů, které mohou být označovány jako invazní, děláme běžná pracovní sledování.

Jaké jsou v našem regionu invazní rostliny?
Jsou to křídlatka sachalinská, křídlatka japonská a jejich kříženci. Pak netýkavka žláznatá, která je rozšířena méně. Bolševník velkolepý je na území kraje spíš méně rozšířený, ale jedná se o invazní rostlinu.

Co sledujete na prvním místě?
V posledních letech především křídlatku, kde se snažíme o systematický přístup i ve spolupráci s krajským úřadem a obecními úřady. Delší dobu řešíme likvidaci bolševníku velkolepého. Ty ostatní věci jsou spíše součástí práce ve zvláště chráněných územích, ať už jsou to národní kategorie - národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, kde se touto otázkou zabývat musíme, nebo tzv. kategorie přírodní.

Které z těchto rostlin tvrdě vytlačují své konkurenty?
Všechny. Vytvářejí monokultury a neumožňují, aby tam rostly původní druhy ať už rostlin, nebo dřevin. Každá ta rostlina má trochu jiné nároky. Křídlatka je výrazně světlomilná, vyhledává především stanoviště na březích vod nebo na odlesněných částech, kde je vytěženo dřevo. Má výraznou schopnost vegetativního rozmnožování, stačí malá část oddenku a hned tam vyroste malá rostlinka. Křídlatka dokáže pokrýt obrovské plochy a neroste tam skutečně nic jiného.

Co je nebezpečnější: křídlatka, nebo bolševník?
Křídlatka má jiné postavení, protože bolševník je rostlina - zvlášť pro alergiky - až nebezpečná. Obsahuje látky, které dokáží i zdravého člověka popálit, a je v centru pozornosti už dávno. Křídlatka se sem dostala jako okrasná rostlina, lidem se líbí. V rámci České republiky je rozšířena natolik, že vytlačit ji je už vlastně nemožné. Můžeme tlumit některá ohniska, kde je to nutné v rámci ochrany přírody, ale z naší krajiny už ji nebude nikdo schopen dostat.

A jak to vypadá s živočichy?
V regionu nemáme živočicha, kterého bychom mohli označit za typicky invazního a problematického jako křídlatka. Jsou tady určité náznaky. Týká se to např. klíněnky. Tento druh se tady sleduje, ale zatím se nepřikročilo k nějakým konkrétním krokům. O klíněnce se především diskutuje a neví se, co by se v těchto případech dalo dělat. U ostatních druhů, jako je třeba rak signální, budeme mít během dvou tří let podrobné závěry z grantu, který řeší monitoring raků na území České republiky. A budeme moci vyhodnotit, zda pro území Moravskoslezského kraje je rak signální problémem. Jako invazní druh měkkýše s názvem plzák španělský, který je místy velmi hojný, vyskytuje se v tisících kusech na několika čtverečních metrech. Ten rovněž vytlačuje původní druhy. O čmelácích nebo střevličkách, či norku americkém u nás zatím nemusíme mluvit, ale je potřeba je sledovat. Dnes děláme kroky, abychom zjistili, kde se nepůvodní druhy živočichů vyskytují.

Jsou i nebezpečné dřeviny?
V rámci České republiky je výrazně agresivní dřevinou akát, který je v některých lokalitách velkým problémem. Máme tu třeba velké plochy akátů v Národní přírodní památce Landek, jedná se o druh, který dokáže obsadit několikahektarové plochy a v podstatě tam jinou dřevinu nepustí. Snažíme se tomu přizpůsobovat lesní hospodaření v chráněných územích, a pokud jde o krajinu, tam z pozice naší agentury můžeme pouze doporučovat, například krajskému úřadu, jakým způsobem by měl v rámci ochrany přírody postupovat při schvalování lesních hospodářských plánů, při zásazích do krajiny, do dřevin rostoucích mimo les a podobně. My jsme schopni nejvíce udělat v národních kategoriích zvláště chráněných území, ale po odborné stránce se vyjadřujeme k činnosti orgánů ochrany přírody obecně. Ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí by se v rámci České republiky měly připravovat programy navrhující řešení. Na Západě už v této věci dělají řadu kroků, zatímco my stále ještě konáme málo, pořád chytáme tu kočku opožděně za ocas. Nicméně se snažíme alespoň mít přehled. Je však už čas začít dělat zásadní rozhodnutí.

Rozhodnutí v čem?
Především v tom, že na základě existujících poznatků začneme rozhodovat, že ten nebo onen nepůvodní druh v naší krajině mírou svého výskytu a své agresivity ohrožuje existenci našich původních druhů, a že vytvoříme a uvedeme v život konkrétní programy, které pomohou výskyt takových druhů redukovat.

Nezmínil jste se o kormoránech ...
To je velké téma ochranářské i rybářské. Na jedné straně je to druh kriticky ohrožený a chráněný, na druhé straně dělá paradoxně nejen velké škody na rybách chovných, ale také na chráněných druzích ryb. Vzniká tak jisté dilema. Ministerstvo životního prostředí pracuje na novelizaci prováděcí vyhlášky k zákonu o ochraně přírody a krajiny, která se bude týkat i chráněných druhů. Je důležité říct, že dnes již existuje zákonná možnost získat náhradu za škody způsobené kormorány. Rybáři tedy mají možnost domáhat se svých práv. Ve vztahu k ostatním chráněným druhům se jedná o otázku, která se řeší na úrovni ministerstva životního prostředí.