Příroda - zdroj léků

Lidstvo žilo celé tisíciletí v symbióze s přírodou. Díky tomu dokázalo zjistit, které rostliny se dají používat jako léky. První český herbář obsahující seznam takto používaných rostlin vznikl již v 16. století. V 19. století pak rozvoj přírodních věd, především chemie, umožnil rozluštit chemické tajemství mnohých léčivých směsí.

Takto lékař, jménem Wiliam Withering, objevil v tajné bylinkové směsi užívané vesničany velice účinný lék proti srdečnímu selhávání – digitalis (Digoxin). Ten se normálně nachází v listech rostliny zvané náprstník. Mnohé z takto získaných léků se časem podařilo syntetizovat v laboratořích, jiné mají ale natolik složitou strukturu, že se stále vyplatí je získávat z přírodních zdrojů.

Rostlinného původu je také dnes hojně používaný acylpyrin. V něm obsažená kyselina byla objevena ve vrbách, v tužebníku a v severoamerické libavce. Za normálních okolností je tato látka velmi hořká, dnešní farmaceutický průmysl si ale s touto nepříjemnou vlastností umí poradit.

Také lék proti malárii má svá přirozená naleziště v přírodě. Jde o chinin získávaný z kůry stromu nesoucí identický název – chinovník. Tento lék hořké chuti přivezli do Evropy Španělé z Brazilie a přes všechen pokrok má stále své nezastupitelné místo v boji s velice rozšířeným onemocněním.

Zajímavý je také původ jednoho z nejčastěji používaných antibiotik – penicilinu. Jde o produkt plísně, který izoloval v roce 1929 Flemming. Boj s infekcemi by bez této látky byl určitě mnohem složitější.

Člověk bohužel přírodu svou činností nemilosrdně decimuje. Přitom každý zaniknutý rostlinný či živočišný druh by mohl být potencionálně zdrojem léku proti nejrůznějším druhům rakoviny nebo i proti infekcím jako je třeba AIDS.