V tuzemsku vzniká nový regulátor trhu s vodou
O zlaté akcie ve vodárenských firmách stát přijde. Přesto si v nich chce udržet
vliv. Hodlá proto zřídit nový regulační úřad, který bude dohlížet na trh s
vodou. \"Na potřebě regulace jsme se shodli s úřadem pro ochranu hospodářské
soutěže. Je potřeba pokusit se v zákoně o kontrolu a dohled,\" říká Aleš Kendík,
ředitel odboru vodovodů a kanalizací na Ministerstvu zemědělství, který je
autorem návrhu.
Profesní sdružení ale příliš nadšené není. \"Každá firma musí zvážit množství
svých prostředků a své priority. Celostátní úřad s obecnými regulativy se
absolutně nemůže trefit do potřeb jednotlivých lokalit,\" uvedl Ota Melcher,
předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK.
Ministerstvo připouští, že podmínky jednotlivých společností se liší, způsobují
to ale podle něj vlastníci či provozovatelé. Některé firmy vytvářejí fondy oprav
a velkou část zisku investují zpět do infrastruktury, některé investují méně a
zisk rozdělují.
\"Například není jasně stanoveno, co lze zahrnout jako náklad do cen vodného a
stočného,\" tvrdí Kendík. Podle něj to jsou spíš vypsané položky, které v ceně
být nesmí, například pokuty. Není ale jasně technicky uvedeno, co tam být může.
Plus přiměřený zisk. \"A co je přiměřený zisk? Definice neexistuje, každý si to
vyloží jiným způsobem.\" dodává.
Sdružení také vadí, že činnost regulátora mají hradit samotné firmy 0,2 procenta
svých tržeb, což činí téměř 40 miliónů korun ročně. Na jeho stranu se staví i
Jiří Schwarz, děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze.
\"Úřad vzniká jen proto, aby tam sto dalších úředníků vykazovalo naprosto
zbytečnou práci, dodává Schwarz.
Na vodovody a kanalizace totiž už nyní dohlíží několik úřadů. Ministerstvo
financí věcně usměrňuje ceny, což znamená, že stanovuje způsob výpočtu vodného,
tedy za odebranou vodu, a stočného, což je poplatek za odpadní vody. Tato funkce
mu zůstane i po zřízení regulačního úřadu. Do činnosti sektoru zasahují i
Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo
zdravotnictví, antimonopolní úřad, vodoprávní úřady, kraje i obce. Nový
regulátor by měl kromě metodiky účtování schvalovat ceny, vést evidenci
vlastníků a provozovatelů nebo stanovit, mantinely pro rozvoj firmy.
\"Pro spotřebitele je to dobře. Obce se infrastrukturního majetku postupně
zbavují a tím ztrácejí možnost, jak službu ovlivnit. Pak půjdou na stát a stát
řekne, sorry, my s tím už nic dělat nemůžeme,\" uvádí Kendík.
Ani jednotlivé země unie nejsou v dohledu nad tímto trhem jednotné. Regulační
úřad pro vodovody a kanalizace existuje například ve Velké Británii. Vodovodní
sítě tam patřily obcím, ty o majetek nepečovaly a nakonec musel stát
infrastrukturu znárodnit. Za miliardy liber stát postupně uvedl vodovody a stoky
do solidního stavu, poté tyto sítě zprivatizoval a na působení soukromých firem
nyní dohlíží. Podobné je to i na Slovensku, kde bylo zřízení regulátora zařazeno
do novely zákona a prošlo v podstatě bez povšimnutí.
V Rakousku nebo v Německu podobné úřady zatím neexistují, vlády však o jejich
ustavení přemýšlejí. Situace tam totiž začíná připomínat Anglii, obce nemají
peníze na modernizace sítí, vodovody a kanalizace prodávají a tím ztrácejí
možnost ovlivňovat ceny i kvalitu poskytovaných služeb.
Rozhodnutím vlády se mají zlaté akcie zrušit. FNM má zlaté akcie dosud ve 39
společnostech, z toho 29 patří do oboru vodovodů a kanalizací. Jejich
prostřednictvím může stát zasahovat do prodeje majetku, může vetovat usnesení
valné hromady. Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která v § 31 navrhuje
zřízení Regulačního úřadu, prochází během srpna připomínkovým řízením. V
prosinci má být předložena vládě, od září příštího roku má platit.
O zlaté akcie ve vodárenských firmách stát přijde. Přesto si v nich chce udržet vliv. Hodlá proto zřídit nový regulační úřad, který bude dohlížet na trh s vodou. \"Na potřebě regulace jsme se shodli s úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Je potřeba pokusit se v zákoně o kontrolu a dohled,\" říká Aleš Kendík, ředitel odboru vodovodů a kanalizací na Ministerstvu zemědělství, který je autorem návrhu.
Profesní sdružení ale příliš nadšené není. \"Každá firma musí zvážit množství svých prostředků a své priority. Celostátní úřad s obecnými regulativy se absolutně nemůže trefit do potřeb jednotlivých lokalit,\" uvedl Ota Melcher, předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK.
Ministerstvo připouští, že podmínky jednotlivých společností se liší, způsobují to ale podle něj vlastníci či provozovatelé. Některé firmy vytvářejí fondy oprav a velkou část zisku investují zpět do infrastruktury, některé investují méně a zisk rozdělují.
\"Například není jasně stanoveno, co lze zahrnout jako náklad do cen vodného a stočného,\" tvrdí Kendík. Podle něj to jsou spíš vypsané položky, které v ceně být nesmí, například pokuty. Není ale jasně technicky uvedeno, co tam být může. Plus přiměřený zisk. \"A co je přiměřený zisk? Definice neexistuje, každý si to vyloží jiným způsobem.\" dodává.
Sdružení také vadí, že činnost regulátora mají hradit samotné firmy 0,2 procenta svých tržeb, což činí téměř 40 miliónů korun ročně. Na jeho stranu se staví i Jiří Schwarz, děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. \"Úřad vzniká jen proto, aby tam sto dalších úředníků vykazovalo naprosto zbytečnou práci, dodává Schwarz.
Na vodovody a kanalizace totiž už nyní dohlíží několik úřadů. Ministerstvo financí věcně usměrňuje ceny, což znamená, že stanovuje způsob výpočtu vodného, tedy za odebranou vodu, a stočného, což je poplatek za odpadní vody. Tato funkce mu zůstane i po zřízení regulačního úřadu. Do činnosti sektoru zasahují i Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, antimonopolní úřad, vodoprávní úřady, kraje i obce. Nový regulátor by měl kromě metodiky účtování schvalovat ceny, vést evidenci vlastníků a provozovatelů nebo stanovit, mantinely pro rozvoj firmy.
\"Pro spotřebitele je to dobře. Obce se infrastrukturního majetku postupně zbavují a tím ztrácejí možnost, jak službu ovlivnit. Pak půjdou na stát a stát řekne, sorry, my s tím už nic dělat nemůžeme,\" uvádí Kendík.
Ani jednotlivé země unie nejsou v dohledu nad tímto trhem jednotné. Regulační úřad pro vodovody a kanalizace existuje například ve Velké Británii. Vodovodní sítě tam patřily obcím, ty o majetek nepečovaly a nakonec musel stát infrastrukturu znárodnit. Za miliardy liber stát postupně uvedl vodovody a stoky do solidního stavu, poté tyto sítě zprivatizoval a na působení soukromých firem nyní dohlíží. Podobné je to i na Slovensku, kde bylo zřízení regulátora zařazeno do novely zákona a prošlo v podstatě bez povšimnutí.
V Rakousku nebo v Německu podobné úřady zatím neexistují, vlády však o jejich ustavení přemýšlejí. Situace tam totiž začíná připomínat Anglii, obce nemají peníze na modernizace sítí, vodovody a kanalizace prodávají a tím ztrácejí možnost ovlivňovat ceny i kvalitu poskytovaných služeb.
Rozhodnutím vlády se mají zlaté akcie zrušit. FNM má zlaté akcie dosud ve 39 společnostech, z toho 29 patří do oboru vodovodů a kanalizací. Jejich prostřednictvím může stát zasahovat do prodeje majetku, může vetovat usnesení valné hromady. Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která v § 31 navrhuje zřízení Regulačního úřadu, prochází během srpna připomínkovým řízením. V prosinci má být předložena vládě, od září příštího roku má platit.
TITULEK: Vývoj cen vodného a stočného v Česku
Rok Vodné Kč/m3 Stočné Kč/m3
1997 13,41 11,22
1998 15,11 12,42
1999 16,73 14,09
2000 18,00 15,11
2001 19,06 15,95
2002 20,47 17,22
2003 21,56 18,22
Zdroj: Ministerstvo zemědělství
Profesní sdružení ale příliš nadšené není. \"Každá firma musí zvážit množství svých prostředků a své priority. Celostátní úřad s obecnými regulativy se absolutně nemůže trefit do potřeb jednotlivých lokalit,\" uvedl Ota Melcher, předseda představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK.
Ministerstvo připouští, že podmínky jednotlivých společností se liší, způsobují to ale podle něj vlastníci či provozovatelé. Některé firmy vytvářejí fondy oprav a velkou část zisku investují zpět do infrastruktury, některé investují méně a zisk rozdělují.
\"Například není jasně stanoveno, co lze zahrnout jako náklad do cen vodného a stočného,\" tvrdí Kendík. Podle něj to jsou spíš vypsané položky, které v ceně být nesmí, například pokuty. Není ale jasně technicky uvedeno, co tam být může. Plus přiměřený zisk. \"A co je přiměřený zisk? Definice neexistuje, každý si to vyloží jiným způsobem.\" dodává.
Sdružení také vadí, že činnost regulátora mají hradit samotné firmy 0,2 procenta svých tržeb, což činí téměř 40 miliónů korun ročně. Na jeho stranu se staví i Jiří Schwarz, děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. \"Úřad vzniká jen proto, aby tam sto dalších úředníků vykazovalo naprosto zbytečnou práci, dodává Schwarz.
Na vodovody a kanalizace totiž už nyní dohlíží několik úřadů. Ministerstvo financí věcně usměrňuje ceny, což znamená, že stanovuje způsob výpočtu vodného, tedy za odebranou vodu, a stočného, což je poplatek za odpadní vody. Tato funkce mu zůstane i po zřízení regulačního úřadu. Do činnosti sektoru zasahují i Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, antimonopolní úřad, vodoprávní úřady, kraje i obce. Nový regulátor by měl kromě metodiky účtování schvalovat ceny, vést evidenci vlastníků a provozovatelů nebo stanovit, mantinely pro rozvoj firmy.
\"Pro spotřebitele je to dobře. Obce se infrastrukturního majetku postupně zbavují a tím ztrácejí možnost, jak službu ovlivnit. Pak půjdou na stát a stát řekne, sorry, my s tím už nic dělat nemůžeme,\" uvádí Kendík.
Ani jednotlivé země unie nejsou v dohledu nad tímto trhem jednotné. Regulační úřad pro vodovody a kanalizace existuje například ve Velké Británii. Vodovodní sítě tam patřily obcím, ty o majetek nepečovaly a nakonec musel stát infrastrukturu znárodnit. Za miliardy liber stát postupně uvedl vodovody a stoky do solidního stavu, poté tyto sítě zprivatizoval a na působení soukromých firem nyní dohlíží. Podobné je to i na Slovensku, kde bylo zřízení regulátora zařazeno do novely zákona a prošlo v podstatě bez povšimnutí.
V Rakousku nebo v Německu podobné úřady zatím neexistují, vlády však o jejich ustavení přemýšlejí. Situace tam totiž začíná připomínat Anglii, obce nemají peníze na modernizace sítí, vodovody a kanalizace prodávají a tím ztrácejí možnost ovlivňovat ceny i kvalitu poskytovaných služeb.
Rozhodnutím vlády se mají zlaté akcie zrušit. FNM má zlaté akcie dosud ve 39 společnostech, z toho 29 patří do oboru vodovodů a kanalizací. Jejich prostřednictvím může stát zasahovat do prodeje majetku, může vetovat usnesení valné hromady. Novela zákona o vodovodech a kanalizacích, která v § 31 navrhuje zřízení Regulačního úřadu, prochází během srpna připomínkovým řízením. V prosinci má být předložena vládě, od září příštího roku má platit.
TITULEK: Vývoj cen vodného a stočného v Česku
Rok Vodné Kč/m3 Stočné Kč/m3
1997 13,41 11,22
1998 15,11 12,42
1999 16,73 14,09
2000 18,00 15,11
2001 19,06 15,95
2002 20,47 17,22
2003 21,56 18,22
Zdroj: Ministerstvo zemědělství
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích