Granátová horečka

V Podkrkonoší mezi Novými Zámky a Dolní Kalnou je to jako na Klondiku. Místo zlata tu však prospektoři hledají české granáty. Na spodním toku Kalenského potoka se už dvanáctým rokem těží. Výše po toku a na přítocích si těžařské společnosti právě nechaly vykolíkovat další tři oblasti. Přestože všechna zájmová území leží buď ve velice zachovalé přírodě, nebo mezi tradiční venkovskou zástavbou, královéhradecký odbor výkonu státní správy ministerstva životního prostředí vydal již povolení ke geologickému průzkumu. Jedno už nabylo právní moci, proti ostatním dvěma se odvolalo občanské sdružení Pod Rovněmi a Obecní úřad z Dolní Kalné. Další těžař o nic nežádá a těží načerno. Věrohodní svědkové tvrdí, že si nechá bagrem nahrabat granátonosnou horninu a pak u potoka rýžuje jako za zlaté horečky, jen na prospektorské pánvi.
Ve státním zájmu. Zmapovat geologické zásoby pyropu, jak se českému granátu odborně říká, je, jak tvrdí Eva Veverková z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí, ve státním zájmu. Jenže platit průzkumy musejí soukromé firmy. Provádějí je v dobré víře, že tu v případě povzbudivého výsledku budou moci těžit.
Tento zájem se však na stejném území střetává s právem občanů na zdravé životní prostředí, se zájmem státu i obyvatel na ochraně krajinného rázu, na záchraně ohrožených rostlin a živočichů a na respektování přírodních biokoridorů. V Dolní Kalné je těžba dokonce v příkrém rozporu s urbanistickou studií, která až dosud spolehlivě nahrazovala závazný územní plán. Tím, že se schvalovatel geologického průzkumu programově vyhýbá řešit zájmové střety už v této fázi, zadělává na velký problém v budoucnu. Až investor vloží do průzkumu značné prostředky, bude chtít, aby se mu vrátily. Domluva bude stále těžší.
"Rozdílný názor na provádění geologického průzkumu zhoršil sousedské vztahy v obci. Dřív tu ze všeho nejvíc platila sousedská výpomoc, teď na sebe lidé nevraží, stěžuje si starostka Horní Olešnice Marcela Linková, která však jako jediná ze starostů tří obcí, jejichž středem by chtěli prospektoři projít, bezvýhradně souhlasila s geologickým průzkumem.
Nechceme do chomoutu. Zcela opačně se zachoval starosta Dolní Kalné Josef Klimenta. "Z jednoho chomoutu jsme se vyvlékli a do druhého bychom měli dobrovolně vlézt? Budeme se bránit, ujišťuje.
Tím prvním chomoutem byla míněna stavební uzávěra, která pro celé sledované území platila od konce šedesátých let. Kdyby se podařilo zbudovat přehradní nádrž Vestřev, jež měla sloužit jako zásobárna technické vody pro plánovanou východočeskou jadernou elektrárnu, problém s českými granáty by nebyl. Ale nebyly by ani obce, všechno by zůstalo pod hladinou.
Stavební uzávěra připravila zdejší vesnice o celou generaci obyvatel: když chtěli založit rodinu a postavit si dům, museli jinam. "Nechceme, aby od nás mladí zase utíkali kvůli tomu, že se prostředkem obce čtyřicet let potáhne povrchový důl. Těch pár tisíc, které bychom z dolování měli, není s to vyvážit ztráty. Vím o mnohem větším bohatství, než jsou české granáty. Jsou to děti! říká Klimenta a vysvětluje, "za každé chybějící dítě do minimálního počtu pro naši trojtřídku doplácíme 30 tisíc korun. Své školy se nikdy nevzdáme, i když nás to ročně stojí čtvrt milionu. Zhruba tolik, kolik bychom mohli dostat od těžařů. Jenže když je sem nepustíme a děti budou dál přibývat, nebudeme už žádné peníze potřebovat a přitom se budeme mít líp. Nad vesnicí už vyrůstá šestnáct nových rodinných domů většinou pro mladé rodiny, na dalších deset domů probíhá schvalovací řízení.
"Kalenským se to mluví, když mají milionový příjem z koupaliště. Ale my pro bezpečí našich dětí nemáme ani na chodníky, připomíná hornoolešnická starostka Linková. Jenže i ono koupaliště leží v pyroponosné údolní nivě potoka, a je tedy právě uprostřed pásu jednoho ze tří zájmových území těžařů.
Hlas lidu neplatí. Každá ze tří obcí přistupuje k vymezeným průzkumným územím jinak. Hornoolešnické zastupitelstvo se postavilo za svou starostku a přijímá průzkum bez výhrad. Zastupitelé v Dolní Kalné by považovali otevření ložiska za katastrofu, a proto odmítají už průzkum. Podpořila je i petice s podpisy tří čtvrtin voličů, posílená stodvacítkou dalších hlasů. Z Dolní Olešnice přišel souhlas s průzkumem, ale s podmínkou splnění osmi zásadních bodů.
Při schvalování geologického průzkumu však protichůdné postoje obcí nic neznamenaly. Dostaly ho nařízený od hradeckého odboru ministerstva všechny stejně.
Ministerský výrok nerespektoval ani podmínky vznesené odborem životního prostředí Městského úřadu ve Vrchlabí. "Byl jsem vyzván, abych požadavek na přírodovědný výzkum území, kde budou odebírány vzorky, vzal zpět. I s dalšími podmínkami ze zákona na ochranu přírody a krajiny, říká vedoucí vrchlabského odboru Ján Mihalečko a dodává, "trval jsem na svém, protože ochranu zájmů obce a jejich obyvatel považuji za důležitější než chránit nerost jenom proto, aby mohl být vytěžen. Do podmínek průzkumu se to však stejně nedostalo.
Náměstek ministra životního prostředí Ladislav Miko připomíná, že nelze brát rovnítko mezi průzkumem a těžbou, před jejímž povolením by bylo mnohem přísnější řízení. Nicméně ho překvapilo, že žadatel nebyl při průzkumu upozorněn na podmínky, které ho čekají. "Obavy zastupitelstva Dolní Kalné i občanského sdružení Pod Rovněmi jsou výrazem předběžné opatrnosti, na niž je třeba brát ohled, uvádí Miko a ubezpečuje, "v rámci odvolacího řízení se jimi budeme zabývat.
Jako když střelí. "Víme, že důlní činnost je destruktivní, ale snažíme se vyjít vstříc zásadám trvalé udržitelnosti a plánovitě rekultivujeme, zdůrazňuje závodní pyropového lomu družstva Granát v Dolní Olešnici Vlastimil Prouza. Na provedené rekultivace je hrdý. Na prvních třech hektarech se po mnoha letech konečně uchytila obilní směs. Plocha přesně dodržuje předepsané spády a je, jako když střelí. Jenže právě proto působí vůči okolní přírodě značně nepřirozeně. Dolní Olešnice plánuje do sousedství rekreačně sportovní areál, takže to ničemu vadit nebude. Představa, že by se všechny zdejší přirozené potoční nivy měly proměnit v takové technické plochy, však řadu zdejších občanů a chalupářů děsí.
A ekonomika? "Obec dostane každý rok deset tisíc korun jako daň z dobývacího prostoru do deseti hektarů. Z vytěžených nerostů odvádíme desetiprocentní daň, z níž čtvrtinu dostane stát a zbytek obec, uvádí Prouza. "Roční obecní příjmy z této činnosti se pohybují od 120 do 200 tisíc, což je třikrát méně než z lesů, hodnotí kriticky naladěný obyvatel Dolní Olešnice Jaroslav Krouz. A nejvíc zdůrazňovaná výhoda? Zimní posyp obecních komunikací zdarma. "Posyp nás ročně stojí 6000 korun, my se i bez této pomoci obejdeme, vzkazuje těžařům starosta Dolní Kalné.
Jenže těžaři z Granátu se bez potočních sedimentů nechtějí obejít, zejména když roztěžené zásoby u Dolní Olešnice do dvou let skončí.

Čestmír Klos (cestmir.klos@euro.cz)