Na biomaso není náš trh ještě připravený

Do provozování biofarmy v Sasově, kvůli které zadlužil sebe a možná i své děti do konce života, šel Josef Sklenář s odhodláním produkovat ekologicky.

Mnoho lidí se k práci v zemědělství dostane rodinnou tradicí, cesta Josefa Sklenáře k farmě s bioprodukcí začala láskou ke koním. V období rušení chovů se je snažil zachránit i tím, že na trhu prodával jejich "zabalené koblížky". Sen o Velké pardubické se proměnil v touhu provozovat ekologicky šetrné hospodářství, a tak hned v roce 1991 založil v tehdejším areálu Školního statku Střední odborné školy v Jihlavě farmu. Dnes už převzal celý komplex i praktickou výuku žáků. Stěžejní je zde chov prasat, ale najdeme tu i kozy, ovce, skot či koně, kteří jsou využíváni k hypoterapii. Důležitým prvkem je rostlinná výroba sloužící nejen k vlastní potřebě, ale i k prodeji, budoucností pak doplňkově i bioovoce. Jeho pěstování se momentálně nachází v tzv. přechodné fázi, která předchází schválení bio kvality.

PLÁNY HATÍ ODBYT
Podnikatelské plány Josefa Sklenáře v sobě zahrnují i chov drůbeže, jejich realizaci ale stojí v cestě hned několik věcí. Předně není možný souběžný chov, tedy konvenční a ekologický zároveň, a sasovská farma má nájemce, který chová drůbež běžným způsobem. Ale možná ještě větším problémem je odbyt. Po kuřecím biomasu je sice poptávka, jenže zájem by asi neodpovídal potřebné intenzitě odběru vzhledem k tomu, že za takové kuře bychom museli zaplatit třikrát více, než jsme zvyklí. S odbytem je však problém i u vepřového masa. Zájemci o biopotraviny se většinou rekrutují z řad lidí zabývajících se zdravou výživou a jejich představám o životosprávě vepřové neodpovídá. V důsledku toho se s označením bio podaří prodat jen část produkce, zbývající se prodává stejně jako konvenční, tedy za mnohem nižší cenu. Právě místní chov asi osmi set prasat ale není jen ekonomickým tahounem farmy, je to také unikát. Jedná se o rodový chov, prasata žijí ve svých výbězích společně, pouze samice před porodem a měsíc po něm zůstávají na porodně. S nimi jsou netradičně i jejich selata, která jsou kojena a postupně přikrmována, nejsou prasnici odebrána. Z porodny se vrací do široké rodiny, kde je neustále kromě asi deseti prasnic a jejich selat také kanec. Samice tak může zabřeznout, aniž by musela být selata zcela odstavena od kojení a ztratila tak přísun důležitých výživných a ochranných látek.

BIO UHERÁK S BIOKOŘENÍM
Důležitým momentem pro firmu bylo rozhodnutí, jak řešit problémy s odbytem. Aby produkce neztratila ceněné označení bio, bylo nutné vymyslet výrobek, do kterého by se vepřové spotřebovalo. Tak vznikl bio uherák, trvanlivý salám obsahující výhradně biosuroviny. Ani proces jeho zrodu nebyl jednoduchý, obtížné například bylo sehnat zdroj biokoření. Další problémy vznikly ohledně jedlé soli, kterou sice ekologické potravinářství povoluje, ale někdo ji neuznává. Poslední forma bio uheráku místo ní tedy obsahuje sůl mořskou. Jako rest a plán do budoucna označuje Josef Sklenář, který konkurenci vnímá spíše jako možnost vzájemně si pomáhat, propracování odbytu a strategie vůbec: "Kdo chce hospodařit v zemědělství, má před sebou velký úkol, musí si především osvojit know-how."


ZUZANA VLČKOVÁ

Profit