zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Muž, se kterým přišla ekologie

15.10.2004
Obecné
EMS
Muž, se kterým přišla ekologie
Transformace je běh na dlouhou trať, říká šéf Chemických závodů Sokolov Miroslav Krejčí.

V republice není mnoho podniků, které by řídil prakticky stejný čelný management před transformací i v celém transformačním období. Chemické závody Sokolov k nim patří.

Miroslav Krejčí nastoupil do CHZS v roce 1968, začínal na místě referenta ekonomiky práce. Ředitelem podniku se stal v roce 1984, a to za dosti pohnutých okolností. Jako ekonomický náměstek řídil chod tradiční výrobní části. Tehdejší ředitel se plně věnoval nové investici - špičkové japonské technologii na výrobu kyseliny akrylátové a jejích monomerů. Když se mu ji podařilo uvést do chodu, odjel na dovolenou, na které utrpěl smrtelný úraz.

Ekonomický náměstek měl kádrové problémy. Více než rok proto řídil podnik jen jako pověřený ředitel. Opakované nesouhlasy s jeho definitivním jmenováním se podařilo překonat jenom zásluhou nadřízeného - generálního ředitele výrobně-hospodářské jednotky Unichem Pardubice Václava Grima.

Krejčí se tak stal poněkud netypickým ředitelem v branži: kolegové byli většinou chemici, on byl absolventem VŠE se zaměřením na ekonomiku a řízení průmyslu. Měl sice specializaci na chemický průmysl, ale byl "jenom" ekonom. Nebylo pro něj lehké vyrovnat se se ztrátou prestiže uznávaného odborníka na podnikové finance, soudního znalce a experta na pracovní právo výměnou za nejistou pozici ředitele.

Krejčí původně přišel do Sokolova z Českého ráje a kontrast tamější krásné krajiny s těžce poškozeným Podkrušnohořím ho šokoval. Pod jeho vedením se proto stalo prioritou životní prostředí. V té době továrna "obdarovávala" okolí 8500 tunami průmyslového prachu ročně. Šlo o dědictví z minulosti: chemičku založil v roce 1917 Spolek pro chemickou výrobu ve Vídni. Vyráběla karbid vápníku a dusíkaté vápno, které se uplatnilo i při výrobě výbušnin. Vysokou spotřebu elektrické energie řešili tehdejší podnikatelé tím, že koupili důl a uhlím zásobovali vlastní elektrárnu.

Křižovatka. V polovině 70. let bylo z továrny spíš muzeum a stála před křižovatkou: buď zavřít, nebo zmodernizovat. Nakonec padlo rozhodnutí, že se bude věnovat akrylátům, neboť tato technologie je šetrná k životnímu prostředí. Povedlo se: třetina produkce šla "za tvrdé" především do Německa a Beneluxu, třetina zůstávala doma, třetina se vyvážela do zemí RVHP.

Po listopadu 1989 byly CHZS vybrány jako jeden z perspektivních podniků, které se měly privatizovat metodou ministra průmyslu Jana Vrby, čili vstupem zahraničního akcionáře. S nejlepší nabídkou přišla americká firma Dow Chemical. Měla koupit 90 % akcií a už to vypadalo, že je ruka v rukávě. Dow sliboval investiční rozvoj a přebíral náklady na odstranění ekologických škod. Fond národního majetku měl přitom dostat téměř 85 milionů dolarů.

Po transformaci podniku na akciovou společnost v roce 1990 se Krejčí stal předsedou představenstva a generálním ředitelem. Rozhodl se, že využije příležitosti a zdvojnásobí kapacity na výrobu akrylátů. Dohodl se s japonským dodavatelem a investice za 3,5 miliardy Kč se rozběhla. Jenže vstup Dow se táhl a chemický trh upadl do recese. Mezitím proběhly v roce 1992 volby. Když se konečně vláda rozhoupala, investor byl v červených číslech a chtěl projednat podmínky smlouvy znovu. Vláda to v listopadu 1992 odmítla - a CHZS se ocitly v potížích.

Krize. Podnik na tom byl velmi špatně. Úvěry byly příšerně drahé, 19 procent, i když miliardovou půjčku od Konsolidační banky garantoval FNM. Zhruba 350 milionů Kč podnik získal za nové akcie, které koupil Chemapol, jinak neměl žádné vlastní zdroje. V té době by na budoucnost CHZS nikdo z expertů nevsadil ani pětník.

Management se však rozhodl v investici pokračovat. Penále by totiž podnik nenávratně potopilo. Tehdy se v Sokolově žilo z ruky do úst: mají se platit faktury za energie, nebo platy zaměstnancům?

Ředitel Krejčí využil toho, že pro vládu připravoval koncept Unipetrolu. Chtěl do něj zařadit i sokolovskou chemičku. Pro vertikální integraci existovaly racionální důvody. Podnik vydělával, ale cash-flow nestačilo na splátky úvěru, zejména když se objevily i sankční úroky. I v takto prekérní situaci ředitel odmítl nabídku Union Carbide, která chtěla v Sokolově sbírat smetanu z výroby disperzí.

Záchrana. Přes podporu ministra průmyslu Vladimíra Dlouhého, který nepřál vstupu zahraničních investorů, se začlenění do Unipetrolu nepodařilo. Nakonec se jako spása objevil Eastman Chemical Comp. Původně se chtěl dělit o majetkový podíl v Sokolově s Unipetrolem: ten měl zajišťovat vstupní suroviny, Eastman rozšíření výroby polymerů a trhy. Po bližším seznámení s podnikem se však Američané rozhodli, že koupí celou společnost.

Rozhodnutí padlo v souvislosti se strategickým nákupem celé řady chemických podniků. Letos Eastman celou akvizici prodal investiční společnosti Apollo Management, L. P. V Sokolově přijímají změnu s klidem. Podnik je konsolidovaný, generuje zisk. Dluhy jsou splaceny, dílem kapitalizací.

"Na začátku transformace jsme se s kolegy dohodli, že transformace je běh na dlouhou trať," říká ředitel, který klade neobyčejně velký důraz na podnikatelskou etiku. Za léta v Podkrušnohoří se z něho stal lokální patriot - cítí odpovědnost nejen za podnik, ale i za osud regionu. Obojí ocenili i v cizině: Zahraniční investoři by nenechali management, který by třeba přeléval jmění podniku do svých firem, ve funkci ani hodinu. A dál: ISO 14000 je mezinárodní certifikát dokládající kvalitu řízení péče o životní prostředí. U firmy, která certifikáty vydává po celém světě, měl ten pro CHZS pořadové číslo dva.

AUTOR: Václav Žák
Zdroj: EKONOM

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
21
11. 2017
21.11.2017 - Seminář, školení
Jihlava
22
11. 2017
22.11.2017 - Seminář, školení
Ostrava
UŽITEČNÉSEMINÁŘE.CZ
28
11. 2017
28.11.2017 - Seminář, školení
Praha,
Konferenční centrum CITY - Pankrác
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí