Hlavou proti zdi se jít nedá
Trestat podniky? Koaliční vláda se domnívá, že ano. Podnikatelé i politická
pravice proti takovému záměru ostře protestují. Teze, do níž lze jejich
argumenty shrnout, není nikterak nová. Společnost by měla podnikatele
podporovat, a ne je permanentně kriminalizovat. Jenže tak jednoduché to zdaleka
není. Svět se mění, propojuje, hranice mezi poctivostí a nepoctivostí se leckde
stírají.
Organizovaný zločin, ekologické katastrofy, velké finanční podvody, financování
terorismu, korupce. Za tím vším už nestojí jenom jedinci, ale často velké
kolektivně vedené společnosti. V nich se individuální odpovědnost rozplývá.
Možná, že odpůrci trestání firem momentálně uspějí. Ale nebude to nadlouho. Jdou
totiž proti proudu.
To, co anglosaské právo už dávno zná, bylo sice pro kontinentální Evropu dlouho
cizí, ale i ta už si pomalu zvyká. Právnické špičky z celého světa od
sedmdesátých let minulého století prosazují tvrdší postup proti korporacím. A
nejen anglosaský svět jim dává za pravdu. Právnická literatura hovoří buď o
strukturální individuální neodpovědnosti, nebo o všeobecném nepořádku.
Dá se to ale říci i jinak. Společnost, která zaviní třeba ekologickou
katastrofu, si v nejhorším vybere ve svých řadách obětního beránka. Na jeho
hlavu padne vina, firma jede dál. Pokuty, které případně musí korporace
zaplatit, mají beztak započítané v nákladech.
Otázka se přímo nabízí. Budou se například české chemičky chovat stejně zpupně
jako dosud, když nad nimi bude viset hrozba zrušení firmy, zabavení majetku či
alespoň veřejného oznámení, že se dopustily trestného činu? Patrně nikoliv.
O novém zákonu začne už příští týden debatovat parlament. Ministr a předseda
Legislativní rady vlády Jaroslav Bureš očekává, že diskuse bude tvrdá a možná se
protáhne. Norma možná neprojde. Nicméně, Evropská unie se k trestní odpovědnosti
firem hlásí. A Česko je unijní stát.
Trestat podniky? Koaliční vláda se domnívá, že ano. Podnikatelé i politická pravice proti takovému záměru ostře protestují. Teze, do níž lze jejich argumenty shrnout, není nikterak nová. Společnost by měla podnikatele podporovat, a ne je permanentně kriminalizovat. Jenže tak jednoduché to zdaleka není. Svět se mění, propojuje, hranice mezi poctivostí a nepoctivostí se leckde stírají.
Organizovaný zločin, ekologické katastrofy, velké finanční podvody, financování terorismu, korupce. Za tím vším už nestojí jenom jedinci, ale často velké kolektivně vedené společnosti. V nich se individuální odpovědnost rozplývá.
Možná, že odpůrci trestání firem momentálně uspějí. Ale nebude to nadlouho. Jdou totiž proti proudu.
To, co anglosaské právo už dávno zná, bylo sice pro kontinentální Evropu dlouho cizí, ale i ta už si pomalu zvyká. Právnické špičky z celého světa od sedmdesátých let minulého století prosazují tvrdší postup proti korporacím. A nejen anglosaský svět jim dává za pravdu. Právnická literatura hovoří buď o strukturální individuální neodpovědnosti, nebo o všeobecném nepořádku.
Dá se to ale říci i jinak. Společnost, která zaviní třeba ekologickou katastrofu, si v nejhorším vybere ve svých řadách obětního beránka. Na jeho hlavu padne vina, firma jede dál. Pokuty, které případně musí korporace zaplatit, mají beztak započítané v nákladech.
Otázka se přímo nabízí. Budou se například české chemičky chovat stejně zpupně jako dosud, když nad nimi bude viset hrozba zrušení firmy, zabavení majetku či alespoň veřejného oznámení, že se dopustily trestného činu? Patrně nikoliv.
O novém zákonu začne už příští týden debatovat parlament. Ministr a předseda Legislativní rady vlády Jaroslav Bureš očekává, že diskuse bude tvrdá a možná se protáhne. Norma možná neprojde. Nicméně, Evropská unie se k trestní odpovědnosti firem hlásí. A Česko je unijní stát.
Organizovaný zločin, ekologické katastrofy, velké finanční podvody, financování terorismu, korupce. Za tím vším už nestojí jenom jedinci, ale často velké kolektivně vedené společnosti. V nich se individuální odpovědnost rozplývá.
Možná, že odpůrci trestání firem momentálně uspějí. Ale nebude to nadlouho. Jdou totiž proti proudu.
To, co anglosaské právo už dávno zná, bylo sice pro kontinentální Evropu dlouho cizí, ale i ta už si pomalu zvyká. Právnické špičky z celého světa od sedmdesátých let minulého století prosazují tvrdší postup proti korporacím. A nejen anglosaský svět jim dává za pravdu. Právnická literatura hovoří buď o strukturální individuální neodpovědnosti, nebo o všeobecném nepořádku.
Dá se to ale říci i jinak. Společnost, která zaviní třeba ekologickou katastrofu, si v nejhorším vybere ve svých řadách obětního beránka. Na jeho hlavu padne vina, firma jede dál. Pokuty, které případně musí korporace zaplatit, mají beztak započítané v nákladech.
Otázka se přímo nabízí. Budou se například české chemičky chovat stejně zpupně jako dosud, když nad nimi bude viset hrozba zrušení firmy, zabavení majetku či alespoň veřejného oznámení, že se dopustily trestného činu? Patrně nikoliv.
O novém zákonu začne už příští týden debatovat parlament. Ministr a předseda Legislativní rady vlády Jaroslav Bureš očekává, že diskuse bude tvrdá a možná se protáhne. Norma možná neprojde. Nicméně, Evropská unie se k trestní odpovědnosti firem hlásí. A Česko je unijní stát.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích