Zelená elektřina za pevnou cenu

Kolik by stála elektřina, kdyby se do ní započítávaly všechny náklady? Tedy nejen na výrobu, ale i ty externí, třeba dopad na zdraví obyvatel, klimatické změny, snížení zemědělské produkce kvůli spadu škodlivin atd. Nedávná studie Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy a VŠE odhaduje, že náklady na výrobu elektřiny z uhlí by se tím například zdvojnásobily.
Žádný stát však zatím neumí promítnout zmíněné faktory do cen energií. I proto volí alespoň částečné řešení - podporuje ekologicky čisté, obnovitelné zdroje energie, kde jsou tyto externí náklady minimální. Zákon, který měl pro tento druh podnikání zajistit stabilní podmínky, ležel v parlamentu více než rok kvůli nevůli a laxnímu přístupu některých poslanců především z hospodářského výboru Poslanecké sněmovny. Sněmovna by se tak k jeho projednávání měla dostat až tento týden.

Co je nejlevnější

Obnovitelnými zdroji energie se rozumí především vítr, sluneční záření, voda či biomasa. Česká republika se vstupem do EU zavázala k jejich podpoře a do roku 2010 slíbila takto vyrábět více než 8 % celkově spotřebované elektřiny. K tomu budou zapotřebí investice ve výši více než 10 miliard korun ročně.
Jak naznačila i zmíněná studie, problém tkví především v tom, že dokud nejsou do výrobních cen "klasické" energie započítány externí náklady, nemůže se "zelená" na liberalizovaném trhu bez veřejné podpory uplatnit. (Pro představu: výrobní cena za kilowatthodinu z malých vodních elektráren činí zhruba 1,50 Kč a u solárních zdrojů je to dokonce okolo šesti, zatímco elektrická energie z uhlí či jádra stojí okolo jedné koruny). Pokud tedy chce stát za současného stavu přilákat podnikatele, aby investovali do výroby "zelené" elektřiny, musí je nějakým způsobem podpořit.
Jednou z cest je vytvořit systém, kde bude stát ekologickou energii podporovat tak, že prostřednictvím dlouhodobě pevně stanovených cen umožní výrobcům pokrýt náklady a určitý zisk. Jsou-li výkupní ceny garantovány na několik let dopředu, mohou investoři spočítat návratnost prostředků vložených do výstavby nebo vylepšování svých elektráren. Podobný mechanismus již od roku 2000 funguje v Německu (pevně stanovené ceny až na dvacet let) a je oblíbeným zaklínadlem i českých příznivců obnovitelné energie.

V rukou úředníků

Současná praxe v České republice je zatím odlišná. Distribuční společnosti jsou povinny vykupovat zelenou elektřinu za zvýhodněné výkupní ceny, ty jsou ovšem pokaždé stanoveny jen na rok dopředu vyhláškou Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Průhlednost tohoto mechanismu tedy značně pokulhává: Kdo může sázet na to, jak se ERÚ rozhodne za rok? Právě to měl změnit nový zákon "o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů".
Jenže ani s novým zákonem, tak jak zatím leží v Poslanecké sněmovně, si výrobci příliš nepomohou. Díky plné liberalizaci energetického trhu od roku 2006, budou mít možnost volby - uplatnit své právo na povinný výkup elektřiny za pevnou cenu, či ji přímo prodat na trhu za tržní cenu a zinkasovat peněžní dorovnání, tzv. zelený bonus. Výkupní ceny i ceny zelených bonusů by měl nadále stanovovat ERU - ovšem stále jen na rok dopředu. Zákon mu pouze nařizuje, aby si přitom počínal tak, že celkový podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě dosáhne v roce 2010 už zmíněných 8 procent a majitelé "ekologických" elektráren budou mít zaručenu patnáctiletou návratnost investic. I takové ustanovení ale umožňuje, aby úředníci určovali výkupní ceny "zelené" energie podle okamžitých politických nálad, ne-li podle tlaku třeba uhelné konkurence. Nazývat takovou konstrukci pevně stanovenými výkupními cenami vyžaduje zkrátka značnou dávku otrlosti. Transparentní podnikatelské prostředí tak opět není zaručeno.
Je třeba dodat, že ani navždy pevně stanovené výkupní ceny by nebyly ideálním řešením. Osvobodily by totiž investory v této oblasti ekonomiky od značné části jejich podnikatelského rizika, a tím je zvýhodnily oproti ostatním. Výsledkem by byla výstavba "ekologických" elektráren, které by produkovaly zbytečně předraženou energii. Vždyť již dnes se diskutuje o výstavbě větrných elektráren na nevhodných a nerentabilních místech.

Rozhodně ne na rok

Rozumné řešení představují dlouhodobě (ne však navždy či na přespříliš dlouhou dobu) určené pevné ceny. V novém zákoně by mohl být například stanoven pevný a především průhledný systém výkupních cen pro určité časové období. Tématem k diskusi je, zda by to mělo být pět nebo patnáct let, ale jeden rok je opravdu nesmyslně málo. S ohledem na výše zmíněný závazek České republiky vůči EU by cena placená spotřebiteli nemusela být až tak vysoká. Podle některých studií, by s ohledem na nutné investice stačilo připlácet zhruba kolem dvaceti haléřů za každou spotřebovanou kilowatthodinu (to by zvedlo současnou cenu pro domácnosti asi o 6 procent). Zda udělají naši poslanci nakonec krok správným směrem, se možná dozvíme už tento týden.

Lukáš Vácha
Autor je ekonom, zabývá se energetickými úsporami a financováním obnovitelných zdrojů energie