zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Dosavadní systém je zcela překonaný

20.12.2004
Zemědělství
Dosavadní systém je zcela překonaný
Družstvo Agroodbyt se zabývá obchodem zemědělských komodit svých členských podniků. Základním cílem je zajistit jejich stabilitu a prosperitu. Jedním z kroků směřujících k tomuto cíli je nepochybně i pěstování řepky na výrobu biopaliv.
Stávající systém dotací na výrobu metylesteru řepkového oleje pomohl nastartovat produkci a prodej bionafty. To bylo jistě dobře a v principu program biopaliv nezpochybňujeme. Ale domníváme se, že náš systém dotací na toto biopalivo je nyní, zejména po našem vstupu do Evropské unie, už zcela překonaný a neefektivní.

Agrární dotace pro průmysl
Prvním rozporem je fakt, že dotace je přidělována ze zemědělského rozpočtu, ale je nárokově přidělována výrobcům metylesteru a takzvaným míchačům bionafty, tedy podnikatelům v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu.
Zadruhé nesouhlasíme s tvrzením, že rychlé obnovení systému podpory bionafty by pomohlo zemědělcům tím, že by se zvedla výkupní cena řepky. Toto tvrzení je zcela zavádějící. Vždyť i dominantní čeští zpracovatelé olejnin, Setuza či AGP Jihlava, sami tvrdí, že řepku mají do začátku příští sklizně nakoupenou. A i kdyby ji dál nakupovali tak, budou kupovat rozhodně co možná nejlevněji, například v Polsku nebo na Slovensku - a ne od českých zemědělců. Vůbec se jim nedivím. Šéf Setuzy pan Janů je vynikající obchodník, proč by měl zhoršovat ekonomiku svého podniku tím, že bude záměrně nakupovat dráž.
Cena řepky je zkrátka letos tak nízká, že přidělená dotace by zvýšení cen nepodpořila, a zemědělcům tak vůbec nepomohla. Dotace zmizí z devadesáti procent u jiné skupiny podnikatelů.
Navíc nyní stěžejní producenti metylesteru i bez dotace jedou na sto procent svých výrobních kapacit, a metylester vyvážejí. To ukazuje, že by finanční prostředky určené na dotaci k ceně bionafty daly využít zcela efektivněji.

Prodejte Setuzu rolníkům
Navrhujeme, v kombinaci s prosazením plošného přidávání metylesteru do nafty do pěti procent, tyto dotace převést na investiční. Zajistí to dlouhodobě prosperitu zemědělských prvovýrobců, díky jejich majetkovému propojení se zpracovatelským průmyslem. Naskýtá se šance toto propojení zajistit v téměř posledním zpracovatelském podniku, kde státní fond PGRLF vlastní doposud téměř čtyřicet procent akcií - v Setuze. V kombinaci s dluhem, který má Setuza vůči ČKA, by fond mohl kapitalizací tohoto dluhu dosáhnout majority, a tu poté následně prodat zemědělcům. Snažíme se iniciovat za tímto účelem ve spolupráci s odbytovým družstvem Mlecoop, Agrární komorou a Asociací soukromých zemědělců vznik určitého Zemědělského investičního fondu. Ten by pochopitelně za tržní cenu vzniklý státní majoritní podíl v Setuze odkoupil.
Na podporu tohoto řešení by se měla využít dotace přes 500 miliónů korun, místo aby se vložila do pokračování v programu bionafta. Také Setuza by získala dlouhodobě stabilitu nejen v dodávkách základní vstupní suroviny - řepky, ale také i v odbytu významného vedlejšího produktu. Tím jsou extrahované řepkové šroty, kvalitní bílkovinné krmivo pro dobytek. Nemáme v úmyslu Setuzu jakožto velmi bonitní a pro české zemědělce významný podnik znejistit či dokonce zlikvidovat. Rozhodně bychom chtěli zachovat jeho kontinuitu včetně manažerského obsazení, jehož kvalit si velmi vážíme.
Čeští zemědělci by pak získali stabilní a bezproblémový odbyt jedné ze svých stěžejních rostlinných komodit, kterou umí v našich klimatických podmínkách kvalitně a efektivně vyprodukovat. Navíc by mohli participovat dlouhodobě na přidané hodnotě, vznikající při zpracování řepky. Daňového poplatníka by tak v dalším roce nemusela stát podpora produkce bionafty ani korunu.
Na závěr si neodpustím poznámku, že tento krok vlády může ještě na poslední chvíli trochu zachránit jednu z největších restitučních chyb, která se v zemědělství a potravinářství stala. Tou chybou bylo neprovedení restituce právnických osob v zemědělství. Což znamená, že zemědělci nedostali zpět od státu akcie, které vlastnili jejich dědové v cukrovaru, mlékárně či skladištním a hospodářském družstvu. Kdyby se toto po roce 1989 udělalo, pak by většinu zpracovatelských a skladovacích kapacit spoluvlastnili zemědělci. Nemuseli by tak dnes zatahovat vládu třeba do problémů s odlivem mléka do Německa.
Autor je farmářem a předsedou představenstva družstva Agroodbyt
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
INISOFT s.r.o.
24
8. 2017
24.8.2017 - Seminář, školení
Liberec, Centrum Babylon Liberec
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí