Pátek, 29. března 2024

Podfuk s plynem praskl

Podfuk s plynem praskl
Letošní zima přinesla jednu novinku. Lidé se vrátili k uhlí. Elektřina a plyn, na které s masivní podporou státních miliard přešli v minulých letech, jsou totiž čím dál dražší. Především venkov tak revoluce v "čistém vytápění" teprve čeká. Ale někde s ní už začali.

Když ptáčka lapají

Je málo po čtvrté hodině, kouř nad střechami několika domů Horní Stropnice v Novohradských horách prozrazuje, že jejich obyvatelé se právě vrátili z práce domů a začínají zatápět. Náhodný chodec se neubrání otázce, jak je to vlastně možné. Vždyť na to, aby tenhle obrázek zmizel, jsme už do nejrůznějších kapes nastrkali desítky miliard.
Odstartovalo to hned počátkem 90. let, kdy zdravotní a ekologická devastace zdejšího prostoru volala po rychlé změně vytápění. Uhlí plné síry už bylo dál neúnosné. A stát přišel s východiskem: začal domácnostem dotovat elektrické přímotopy - příspěvkem na investice a především laciným proudem, který domácnosti s přímotopy měly za třetinovou cenu. Řada ekologů a expertů přitom varovala, že jde o nesmyslné řešení, že proud stejně vzniká spalováním uhlí v elektrárnách a jeho cena je oproti světové neudržitelně nízká, ale úřady prosadily svou. Jakmile ovšem zvýšená spotřeba elektřiny posloužila jako úspěšný argument pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín, přestaly být přímotopové domácnosti hájené a dnes je topení elektřinou stejně jako jinde ve světě to nejdražší. A stejně skončila další monstrózní akce - před sedmi lety zahájená plošná plynofikace. Zavedení plynu až do těch nejmenších obcí stálo stát a obecní rozpočty dohromady 13 a půl miliardy korun. A dnes, když mají plynárny svoji síť rozhozenou všude, kam potřebovaly, se "elektrická pohádka" opakuje: cena plynu stoupá neúprosně vzhůru a - aby se vyrovnala s cenou v okolních zemích - musí stoupnout ještě o čtvrtinu.
Lidem ve městech většinou nezbývá než sáhnout hlouběji do peněženky. Vesnice ale odpověděla návratem k uhlí. Úspora pět tisíc korun za rok (takový je zhruba rozdíl mezi ročními náklady na topení plynem a uhlím) už jim za tu práci navíc stojí. Kouřící komíny Horní Stropnice nejsou tudíž výjimkou, ale ilustrací celorepublikového trendu. "Křivka znečištění ovzduší oxidem siřičitým a pevnými částicemi přestala klesat a naopak mírně stoupá," říká ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Jaroslav Šantroch. "Děje se to hlavně v malých sídlech, vinou spalování uhlí v domácích topeništích." To potvrzuje statistika prodejců, podle nichž letošní zimu začala poprvé znovu růst poptávka po uhelných produktech.

Naletěli jsme

Horní Stropnice patřila mezi poslední skupinu obcí, na které s plynofikací došlo. "Žádali jsme Státní fond životního prostředí třikrát," vzpomíná místostarosta Jan Malík, jak moc o plyn stáli. Obec s dvě stě padesáti domy přišla plynofikace na 3,5 milionu korun, stejnou částkou přispěl fond. Jenže v roce 2001, když se stavba blížila ke konci, už cena plynu stoupla tak, že uhlí vyšlo o poznání levněji. Obec měla problém sehnat potřebný počet lidí, kteří se na plyn připojí (kdyby jich byla méně než polovina, musela by dotaci podle smlouvy podepsané s fondem vrátit). Obec proto přípojky - jedna vyjde zhruba na osm tisíc korun - udělala ke všem domům za své peníze; přesto si plynoměr pořídilo jen 54 procent domácností. A smysl celé akce - topit plynem místo zničujícím "černým zlatem" - jich naplňuje ještě míň. "Investovat desítky tisíc do nového kotle se lidem při současné ceně plynu nechce," říká Jan Malík. Do zavádění plynu už by se znovu nepouštěl: "Naletěli jsme na neuváženou agitaci ministerstva životního prostředí. Tvrdili nám, že ceny plynu jsou světové a už se nikdy nehnou. A to nikdy vydrželo tři roky." Místostarosta Malík má osobně už druhou neblahou zkušenost. "Patřím k těm, co se nachytali na přímotopy. Mluvilo se o nich jako o tom nejlevnějším a nejekologičtějším topení, prý budeme za kilowatt-hodinu platit halířové položky," říká. Teď, aby vůbec vyšel, může doma topit jen v jedné místnosti.
Stejně jako občané se chová také obec. Nově postavenou sportovní halu a školku nevytápí plynem, ale dřevními štěpky. Tento způsob topení se podle místostarosty obci uprostřed lesů dnes vyplatí nejvíc: "Za stejné peníze, které nás stál dřív jen plyn pro školku, dnes vytopíme školku i halu."

Prodej les, pusť si plyn

Lesná na Vysočině dopadla ještě hůř než Horní Stropnice. Celou dotaci na plyn, 1,3 milionu korun, musí fondu vrátit. Vesnička s ročním rozpočtem dvě stě tisíc korun si nemohla dovolit dát lidem přípojky zadarmo, a tak se nepřipojila požadovaná polovina obce. Lidé tu navíc snadno seženou dřevo. Starosta Karel Polenda se sice na plyn připojil a dokonce si koupil i kotel za čtyřicet tisíc korun, plynem ale topí jen občas. "Mám kousek lesa, většinou topím dřevem," říká. "Plyn využívám jen tehdy, když odjedu, aby dům neprochladl." Největší investici v historii obce - radnice kvůli ní prodala jediné, co měla, akcie energetiky - dnes plně využívá jen jediný člověk. Dobře vydělávající svobodný muž, který je většinu dne v práci a nemá čas topit. Kvůli nevyužívanému plynu ovšem teď obec musí prodat část svého lesa, aby vrátila fondu dotaci.
Právě Lesná je přitom příkladem obce, kam nebylo rozumné plyn táhnout. Snadný přístup zdejších lidí ke dřevu nabízel jinou možnost - přispět jim na kvalitní zplyňovací kotle. Kdyby stát a obec investovaly tolik co do plynu, na každý dům by vyšlo 50 tisíc korun. "Ano, teď už víme, že se mělo postupovat individuálněji, posoudit každou oblast," říká Jiří Míka, vedoucí odboru ochrany ovzduší Státního fondu životního prostředí. "Alternativ, jak zlepšit ovzduší především malých obcí, bylo víc, mohly se použít i jiné." A co říká na vox populi: Nejdřív nás napálili s přímotopy a teď s plynem? "Priorita byla: zkvalitnit ovzduší. Přímotopy to splňovaly a plynofikace taky," odpovídá Jiří Míka. Část viny mají podle něj také lidé a obce. "Investor má k věci přistupovat s rozmyslem," říká. "Nevybírat jen podle toho, co stát zrovna dotuje. Má se zamyslet nad tím, co chce a potřebuje, a pak se teprve zajímat o to, jestli může dostat nějakou dotaci."

Hana Čápová

S bumerangem proti větru

Trhové Sviny vzdálené jen deset kilometrů od Horní Stropnice jsou příkladem obce, která lépe než jiné věděla, co chce. Čtyři stovky bytů a obecní budovy (celkem třetinu města) už pět let vytápí kotlem na biomasu. Protože je s rostoucí cenou plynu tahle cesta stále výhodnější, od příští sezóny přibude ještě jeden takový kotel. Jít proti dotačnímu větru ale chtělo silnou osobnost s jasným názorem, kterou obec našla v osobě ředitele městského Tepelného hospodářství Jiřího Štojdla. Ani to ji ale před plynofikací úplně nezachránilo.
Uhelné kotle vystřídaly plynové v městské centrální výtopně už před deseti lety. Tehdy nikdo nepochyboval, plyn byl levný. Koncem 90. let přišel Jiří Štojdl s nápadem nahradit jeden plynový kotel v městské výtopně kotlem na biomasu. Dobré zkušenosti s tímhle způsobem topení ho přivedly k názoru, že by bylo nejlepší co největší část města vytápět biomasou právě z centrální kotelny. Když město stálo před rozhodnutím, zda má do domů, kde dosud topí uhlím, zavést plyn - , jak radí Jihočeské plynárny - nebo je připojit na městskou výtopnu -, jak radí její ředitel Jiří Štojdl, přednost dostala první, z krátkodobého pohledu výhodnější varianta. Investice do rozvodů plynu byly několikanásobně nižší než do kotlů na biomasu a teplovodních rozvodů (jejich cena je vinou dvou potrubí, která navíc musí být dobře izolovaná, pětkrát vyšší než za potrubí na plyn). Navíc plyn stát dotoval, ale na kotel na biomasu město v roce 1999 žádnou dotaci od Státního fondu životního prostředí nedostalo. (Dotaci na nový kotel - po 15 % - dala městu Česká energetická agentura a rakouské ministerstvo životního prostředí.) Fond totiž uvažoval stejně krátkozrace jako politici města - hlavně ať je toho rychle co nejvíc hotovo, dlouhodobá efektivita šla stranou. "Plynofikace byla investičně méně náročná, proto měla přednost," říká Jiří Míka, vedoucí odboru ochrany ovzduší fondu. Na centrální teplo proto zůstalo v Trhových Svinách dále připojeno jen čtyři sta bytů a obecní budovy, další domy se připojily na plyn.
"Paradoxně mám sám doma plyn, plán města ho tam doporučil," říká Jiří Štojdl. "Platím 23 000 korun, zatímco teplo a voda z výtopny by mi vyšly o tři až pět tisíc levněji." Kotel na biomasu se začíná vyplácet nejen domácnostem, ale i městu. Jeho výtopna má dnes jeden (o výkonu 2,5 MW), v zimním období ale musí přidávat druhý kotel na plyn. "Kromě částky za spotřebovaný plyn musíme plynárnám platit jako velkoodběratelé ještě stálý poplatek - místo dřívějších desítek tisíc už dnes chtějí tři čtvrtě milionu korun," říká Jiří Štojdl. Přesvědčil proto politiky, ať místo kotle na plyn koupí ještě jeden na biomasu. Plynový kotel pak zůstane jen jako záloha, výtopna bude maloodběratel a stálý poplatek odpadne. Zároveň prosadil, aby město koupilo i turbínu na výrobu elektřiny. "Takovou u nás nemá ještě nikdo, v sousedním Rakousku jich loni bylo jen jedenáct," chlubí se Jiří Štojdl. "Je poháněná ne parou, ale zplynovanými uhlovodíky." Nová technologie místo parní má tu výhodu, že odpadnou rizika spojená s horkou párou pod tlakem. Proto se do Trhových Svin přijeli na novinku podívat nejen z Českého Krumlova, ale až z Poličky a Nové Cerekve a chystají se ji také zavést.
Na 100milionovou investici už tentokrát Státní fond životního prostředí přispěje. "Investice se nám, díky výrobě elektřiny, vrátí už za tři roky," říká místostarostka a zároveň jednatelka Teplárenského hospodářství Ivana Božáková. "Je škoda, že jsme většinu domů připojili na plyn. Vrací se nám to jako bumerang - z komínů se kouří stejně jako předtím. Zatím ale jen těžko prosadíme, aby město investovalo do teplovodných rozvodů tam, kde jsou lidé připojeni na plyn." V delším horizontu to ale nepovažuje za ztracené: "Díky investici do výroby elektřiny si časem vyděláme na rozšiřování rozvodů. A poptávka po našem teple bude - jak budou plynárny zdražovat - čím dál větší."
Zdroj:Respekt
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů