Ekozemědělce ubíjí administrativa

Fyzická práce většinu soukromých zemědělců, kteří se na ni nakonec dali dobrovolně, baví. Horší už je to s neustálým vyplňováním všelijakých lejster a hlášení. "Nedávno jsem byl na takovém česko- polsko- německém školení. První, co přednášející udělal, bylo to, že namaloval na tabuli dvě přímky. Jednu dlouhou a jednu krátkou. Ta krátká, povídal, je fyzická práce. Ta dlouhá, to je administrativa. Jestli si s ní neporadíte, tak zkrachujete," říká ekozemědělec Dušan Lehotský, který hospodaří na Šumavě.

Dotace jsou zkreslené

Pozemky získal v restituci po svém otci, bývalém pilotovi v Anglii, zbytek má pronajatý od státu nebo jednotlivců. "Celkem je to 108 hektarů, ze kterých platím daně. Letecké nedokonalé snímkování, které nebralo v potaz například nerovnost krajiny nebo stíny z lesů, mi je ale "ubralo" na 92 hektarů. Takže dotace dostávám na tuto menší výměru, než kterou ve skutečnosti mám," vysvětluje. Dotace za loňský rok mu ještě nepřišly. "Je na to sice termín do konce letošního dubna, ale pro mne to znamená, že na konci roku jsem byl teoreticky buď v minusu, nebo na nule. Žádná banka mi proto nepůjčí na to, abych si nechal zpracovat nějaký program, na který bych další dotace dostal," posteskl si. Peníze, které vydělá, totiž dává především do mechanizace.

Skopové pro radost

Jak pan Lehotský vzpomíná, když s hospodářstvím začínal, musel na ministerstvo zemědělství poslat 350stránkový elaborát. A neustálá hlášení neubývají. Přesto tenhle vyučený kuchař svou práci, na kterou se dal na počátku 90. let, miluje. Chová hlavně ovce, má ale i koně, drůbež, kozu, osla. "Bohužel, skopové maso od vás skoro nikdo nekoupí, je to asi pozůstatek socialismu. Zájem je jen o jehněčí maso o Velikonocích, ale to je mi zase líto mláďata sotva odstavená od matky prodávat," říká. Ale je to někdy nutnost. "Naštěstí nemusím zvířata porážet, musím je prodávat živá," dodal hospodář. Zvířata má spíše pro radost a vydovádějí se s nimi děti. V zásadě je ale chov nutný. Dotace zemědělců jsou totiž vázané také na dobytek. Na určitou výměru musejí mít určitý počet dobytka.

Bioprodukty jsou dražší

Ekofarmy smí opouštět jen produkty, tedy živá zvířata a plodiny, žádná tráva, seno nebo hnůj. Vše se hnojí a krmí bez chemických přísad, dobytek smí dostat maximálně léky předepsané veterinářem. Kdo může, rád si za zdravé maso nebo potraviny z ekofarem připlatí. Bohužel, vše je nastavené tak, že tyto bioprodukty jsou o 20 až 30 procent dražší. Ekozemědělství se u nás začalo rozšiřovat na začátku 90. let iniciativou samotných nadšených lidí, "zezdola", žádným příkazem z ministerstva. Snad když jich bude přibývat, nebudou jejich výrobky pro spotřebitele tak znevýhodněné.