Trh a krajinu poškozují hlavně fosilní elektrárny
Považujeme za nutné doplnit článek náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina
Peciny "Větrné elektrárny mohou poškodit trh i krajinu".
Rychlý rozvoj výstavby větrných elektráren v Německu (od roku 1998 vzrostl
jejich instalovaný výkon z 3000 MW na současných asi 15 tisíc MW) skutečně
vyvolává určité problémy. Způsob, jakým je naši sousedé dokáží úspěšně řešit, by
ale měl být pro Českou republiku podnětnou inspirací.
Zajímavé je, že žádný z dosavadních velkých výpadků elektřiny nebyl způsoben
elektrárnami využívajícími obnovitelné zdroje. Příčinou byly buď výpadky
klasických elektráren (Kalifornie), nebo poruchy rozvodů elektřiny (Itálie).
Větrné elektrárny sice vyžadují existenci záložních zdrojů, ty ovšem nemusí být
neustále v pohotovosti. V Německu je totiž využíván počítačový model, který na
základě meteorologických dat předpovídá s dvacetičtyřhodinovým předstihem, kdy,
kde a jak bude na celém území státu foukat a tedy zda budou záložní zdroje
elektřiny potřeba. Energetické dispečinky tak mají dostatek času, aby je uvedly
do chodu. V pohotovosti se udržuje jen určitá část těchto zdrojů (přesnost
zmíněného počítačového modelu totiž není úplně stoprocentní, dosahuje asi 95 %).
Stejný model bude použit u nás.
Větrné elektrárny v Německu přibývají nejrychleji na světě. Roste i celkový
instalovaný výkon všech německých elektráren (2002 - 124,6 tisíc MW, 2003 -
126,5 tis. MW). Klasických elektráren však v posledních letech ubývá (2002 -
101,5 tis. MW, 2003 - 100,2 tis. MW). Nezdá se tedy, že by v Německu větrné
elektrárny vyvolávaly jakoukoliv potřebu budování nového výkonu v klasických
elektrárnách. V České republice se v roce 2010 předpokládá instalovaný výkon
větrných elektráren asi 600 MW. To je asi 4 % celkového instalovaného výkonu,
tedy podstatně méně než v Německu (11 %). Než Německo doženeme, budeme mít na
využití jeho zkušeností spoustu času.
Podle mezinárodních požadavků musí mít naše elektrizační soustava v neustálé
pohotovosti rezervu výkonově srovnatelnou s největším blokem soustavy, což je
1000 MW (jeden blok jaderné elektrárny Temelín). Potřebná rezerva tedy přesahuje
výkon všech předpokládaných větrných elektráren dohromady. Na náš ústřední
energetický dispečink tak zřejmě mnohem vyšší nároky než větrné elektrárny
kladou výpadky JE Temelín, které jsou relativně časté, obvykle neočekávané a
vyžadují okamžité nahrazení celého tisíce MW najednou.
Hovoří-li Martin Pecina o vyšší ceně obnovitelných zdrojů energie, je třeba
dodat, že reálně jde jen o několik haléřů z ceny, kterou jako koncoví zákazníci
platíme za jednu kilowatthodinu. Energie z tepelných či jaderných elektráren
navíc stojí méně jen zdánlivě, většinu nákladů na její výrobu totiž neplatíme v
ceně, ale ve zdravotním pojištění a daních. Z nich se pak hradí léčení nemocí
způsobených zplodinami z uhelných elektráren, zahlazování následků těžby hnědého
uhlí či uranu.
Uhelná a jaderná energetika ničí naši krajinu zcela zjevně, přesouváním nákladů
navíc skrytě narušuje tržní prostředí. Obojí mnohem více než větrná energetika.
Vláda si tyto skutečnosti uvědomuje a ve své energetické koncepci stanovila pro
rozvoj obnovitelných zdrojů energie poměrně smělé cíle. Stabilní prostředí pro
investice do těchto perspektivních technologií má zajistit zákon o podpoře
výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů, který Poslanecká
sněmovna projedná v únoru. Věříme, že jej schválí. V rozvoji nových technologií
k využití obnovitelných zdrojů bychom neměli za našimi západními sousedy
zůstávat pozadu. Také Češi si zaslouží zdravé prostředí, čistý vzduch a nové
pracovní příležitosti.
Považujeme za nutné doplnit článek náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina Peciny "Větrné elektrárny mohou poškodit trh i krajinu".
Rychlý rozvoj výstavby větrných elektráren v Německu (od roku 1998 vzrostl jejich instalovaný výkon z 3000 MW na současných asi 15 tisíc MW) skutečně vyvolává určité problémy. Způsob, jakým je naši sousedé dokáží úspěšně řešit, by ale měl být pro Českou republiku podnětnou inspirací.
Zajímavé je, že žádný z dosavadních velkých výpadků elektřiny nebyl způsoben elektrárnami využívajícími obnovitelné zdroje. Příčinou byly buď výpadky klasických elektráren (Kalifornie), nebo poruchy rozvodů elektřiny (Itálie).
Větrné elektrárny sice vyžadují existenci záložních zdrojů, ty ovšem nemusí být neustále v pohotovosti. V Německu je totiž využíván počítačový model, který na základě meteorologických dat předpovídá s dvacetičtyřhodinovým předstihem, kdy, kde a jak bude na celém území státu foukat a tedy zda budou záložní zdroje elektřiny potřeba. Energetické dispečinky tak mají dostatek času, aby je uvedly do chodu. V pohotovosti se udržuje jen určitá část těchto zdrojů (přesnost zmíněného počítačového modelu totiž není úplně stoprocentní, dosahuje asi 95 %). Stejný model bude použit u nás.
Větrné elektrárny v Německu přibývají nejrychleji na světě. Roste i celkový instalovaný výkon všech německých elektráren (2002 - 124,6 tisíc MW, 2003 - 126,5 tis. MW). Klasických elektráren však v posledních letech ubývá (2002 - 101,5 tis. MW, 2003 - 100,2 tis. MW). Nezdá se tedy, že by v Německu větrné elektrárny vyvolávaly jakoukoliv potřebu budování nového výkonu v klasických elektrárnách. V České republice se v roce 2010 předpokládá instalovaný výkon větrných elektráren asi 600 MW. To je asi 4 % celkového instalovaného výkonu, tedy podstatně méně než v Německu (11 %). Než Německo doženeme, budeme mít na využití jeho zkušeností spoustu času.
Podle mezinárodních požadavků musí mít naše elektrizační soustava v neustálé pohotovosti rezervu výkonově srovnatelnou s největším blokem soustavy, což je 1000 MW (jeden blok jaderné elektrárny Temelín). Potřebná rezerva tedy přesahuje výkon všech předpokládaných větrných elektráren dohromady. Na náš ústřední energetický dispečink tak zřejmě mnohem vyšší nároky než větrné elektrárny kladou výpadky JE Temelín, které jsou relativně časté, obvykle neočekávané a vyžadují okamžité nahrazení celého tisíce MW najednou.
Hovoří-li Martin Pecina o vyšší ceně obnovitelných zdrojů energie, je třeba dodat, že reálně jde jen o několik haléřů z ceny, kterou jako koncoví zákazníci platíme za jednu kilowatthodinu. Energie z tepelných či jaderných elektráren navíc stojí méně jen zdánlivě, většinu nákladů na její výrobu totiž neplatíme v ceně, ale ve zdravotním pojištění a daních. Z nich se pak hradí léčení nemocí způsobených zplodinami z uhelných elektráren, zahlazování následků těžby hnědého uhlí či uranu.
Uhelná a jaderná energetika ničí naši krajinu zcela zjevně, přesouváním nákladů navíc skrytě narušuje tržní prostředí. Obojí mnohem více než větrná energetika.
Vláda si tyto skutečnosti uvědomuje a ve své energetické koncepci stanovila pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie poměrně smělé cíle. Stabilní prostředí pro investice do těchto perspektivních technologií má zajistit zákon o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů, který Poslanecká sněmovna projedná v únoru. Věříme, že jej schválí. V rozvoji nových technologií k využití obnovitelných zdrojů bychom neměli za našimi západními sousedy zůstávat pozadu. Také Češi si zaslouží zdravé prostředí, čistý vzduch a nové pracovní příležitosti.
(Autoři jsou tajemník a náměstek ministra životního prostředí)
Daniel Vondrouš
Petr Petržílek
Rychlý rozvoj výstavby větrných elektráren v Německu (od roku 1998 vzrostl jejich instalovaný výkon z 3000 MW na současných asi 15 tisíc MW) skutečně vyvolává určité problémy. Způsob, jakým je naši sousedé dokáží úspěšně řešit, by ale měl být pro Českou republiku podnětnou inspirací.
Zajímavé je, že žádný z dosavadních velkých výpadků elektřiny nebyl způsoben elektrárnami využívajícími obnovitelné zdroje. Příčinou byly buď výpadky klasických elektráren (Kalifornie), nebo poruchy rozvodů elektřiny (Itálie).
Větrné elektrárny sice vyžadují existenci záložních zdrojů, ty ovšem nemusí být neustále v pohotovosti. V Německu je totiž využíván počítačový model, který na základě meteorologických dat předpovídá s dvacetičtyřhodinovým předstihem, kdy, kde a jak bude na celém území státu foukat a tedy zda budou záložní zdroje elektřiny potřeba. Energetické dispečinky tak mají dostatek času, aby je uvedly do chodu. V pohotovosti se udržuje jen určitá část těchto zdrojů (přesnost zmíněného počítačového modelu totiž není úplně stoprocentní, dosahuje asi 95 %). Stejný model bude použit u nás.
Větrné elektrárny v Německu přibývají nejrychleji na světě. Roste i celkový instalovaný výkon všech německých elektráren (2002 - 124,6 tisíc MW, 2003 - 126,5 tis. MW). Klasických elektráren však v posledních letech ubývá (2002 - 101,5 tis. MW, 2003 - 100,2 tis. MW). Nezdá se tedy, že by v Německu větrné elektrárny vyvolávaly jakoukoliv potřebu budování nového výkonu v klasických elektrárnách. V České republice se v roce 2010 předpokládá instalovaný výkon větrných elektráren asi 600 MW. To je asi 4 % celkového instalovaného výkonu, tedy podstatně méně než v Německu (11 %). Než Německo doženeme, budeme mít na využití jeho zkušeností spoustu času.
Podle mezinárodních požadavků musí mít naše elektrizační soustava v neustálé pohotovosti rezervu výkonově srovnatelnou s největším blokem soustavy, což je 1000 MW (jeden blok jaderné elektrárny Temelín). Potřebná rezerva tedy přesahuje výkon všech předpokládaných větrných elektráren dohromady. Na náš ústřední energetický dispečink tak zřejmě mnohem vyšší nároky než větrné elektrárny kladou výpadky JE Temelín, které jsou relativně časté, obvykle neočekávané a vyžadují okamžité nahrazení celého tisíce MW najednou.
Hovoří-li Martin Pecina o vyšší ceně obnovitelných zdrojů energie, je třeba dodat, že reálně jde jen o několik haléřů z ceny, kterou jako koncoví zákazníci platíme za jednu kilowatthodinu. Energie z tepelných či jaderných elektráren navíc stojí méně jen zdánlivě, většinu nákladů na její výrobu totiž neplatíme v ceně, ale ve zdravotním pojištění a daních. Z nich se pak hradí léčení nemocí způsobených zplodinami z uhelných elektráren, zahlazování následků těžby hnědého uhlí či uranu.
Uhelná a jaderná energetika ničí naši krajinu zcela zjevně, přesouváním nákladů navíc skrytě narušuje tržní prostředí. Obojí mnohem více než větrná energetika.
Vláda si tyto skutečnosti uvědomuje a ve své energetické koncepci stanovila pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie poměrně smělé cíle. Stabilní prostředí pro investice do těchto perspektivních technologií má zajistit zákon o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů, který Poslanecká sněmovna projedná v únoru. Věříme, že jej schválí. V rozvoji nových technologií k využití obnovitelných zdrojů bychom neměli za našimi západními sousedy zůstávat pozadu. Také Češi si zaslouží zdravé prostředí, čistý vzduch a nové pracovní příležitosti.
(Autoři jsou tajemník a náměstek ministra životního prostředí)
Daniel Vondrouš
Petr Petržílek
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích