Pátek, 29. března 2024

Nejistoty biopodnikání

Nastala doba dřevěná: při výrobě elektřiny a tepla se stále vyplatí spalovat dřevo. Jak to bude dál? Nikdo neví.
Nejistoty biopodnikání
Česká republika se zavázala Evropské unii vyrábět za pět let 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na řadu přichází mimo jiné biomasa (dřevní odpad, sláma, některé zemědělské plodiny apod.). Aby se však investice do zařízení na její výrobu a zpracování vyplatila, vyžaduje státní podporu. V posledních dvou letech se tak děje, a to na základě vyhlášek Energetického regulačního úřadu, které výrobcům zajišťují, že od nich budou distribuční společnosti povinně elektřinu vyrobenou spalováním biomasy kupovat, a to za pevně stanovenou výkupní cenu, která je vyšší než tržní. V roce 2003 to bylo 2500 Kč za MWh pro všechny, v roce 2004 klesla pro ty, kdo biomasu pouze spoluspalují, na 2000 Kč (viz dále).

Trh zafungoval a příležitosti se chopili i velcí výrobci elektřiny, kteří začali do kotlů na fosilní paliva přikládat biomasu (především na bázi odpadního dřeva), čímž nyní získávají za část vyrobené elektřiny výhodnější cenu. Obce, které v předchozích letech vybudovaly se státní podporou kotelny pouze na biomasu, si začaly stěžovat. Vždyť během krátké doby začala - právě kvůli zvýšené poptávce - cena dřeva a polotovarů určených pro spalování (peletky) stoupat. Hlavním argumentem stěžovatelů bylo, že elektrárenská společnost ČEZ, ale i další velké energetické firmy, jsou s to spalovat velká množství biomasy s minimálními investičními náklady, zatímco lokální zařízení pro výrobu energie z biomasy stála spoustu peněz a návratnost investice se při zdražování vstupů (paliva) zhoršuje či znemožňuje.

Mezi malými a velkými se rozhořel spor o zaměření dotací. Obě strany spoléhaly na to, že přijde zcela nový zákon o obnovitelných zdrojích energie (OZE), který stabilizuje podnikatelské prostředí v oboru minimálně pro příští desetiletí. Vláda předložila návrh tohoto zákona sněmovně již v listopadu 2003, hospodářský výbor se jím zabýval čtyřikrát samostatně, jednou k návrhu uspořádal seminář. V polovině prosince 2004 však většina poslanců podpořila návrh Josefa Hojdara, předsedy Hospodářského výboru, aby se projednávání přerušilo a odložilo na 26. leden 2005. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek vyjádřil zklamání a řekl, že směrnice 2001/77/ES o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů na vnitřním trhu měla být do naší legislativy transponována již ke dni vstupu do EU a na poslední verzi návrhu zákona se shodlo jak Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), tak životního prostředí (MŽP) i Energetický regulační úřad (ERÚ). K odkladům tedy podle něj není dův od.

Za chybějící zákon zatím zaskakuje ERÚ, který z roku na rok stanoví povinné či minimální ceny, za které se vykupuje elektrická energie vyrobená na bázi obnovitelných zdrojů či kogenerací, tj. společnou výrobou elektřiny a tepla. Předloni a loni malí plakali (dřevní odpad zdražil) a velcí vydělávali (dostávali za elektřinu vyrobenou spoluspalováním dřeva s uhlím víc peněz než dříve). Letos jsou rozhodnutím ERÚ velcí výrobci zvýhodněni méně, takže musejí víc počítat, zda se jim spalování dřevního odpadu stále ještě vyplatí.

Plzeňská teplárenská například spálila v roce 2003 spolu s uhlím zhruba 3 tisíce tun dřevního odpadu, vzniklého výhradně z čištění lesů, v roce 2004 to bylo již desetkrát tolik. "V roce 2005 úřad stanovil jen jakýsi příspěvek k ceně tržní, tedy ve skutečnosti k ceně ČEZ, který je největším prodejcem elektřiny v ČR. Tento příspěvek v naší firmě představuje 670 Kč za MWh. Začalo se přitom rozlišovat, zda se biomasa spaluje samostatně nebo je přidávána do jiného paliva," říká generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. To podle něho není správné.

Teplárna chce letos spálit opět na 30 tisíc tun dřevního odpadu, snížená cena za prodávanou elektřinu se však již projevila v poklesu jeho výkupní ceny. "Někteří dodavatelé štěpky budou mít možná existenční problémy. Největší problém je totiž v tom, že se neustále mění pravidla hry. A to není dobré pro výrobce, investory, ani konečné zákazníky," konstatuje Drápela.

Cenové rozhodnutí pro rok 2005 (10/2004 ERÚ) nezavádí diferenciaci cen pro malé a velké výrobce. Ale rozlišuje výrobu elektřiny pouze z biomasy (kategorie 1) a výrobu elektřiny ze společného spalování pevné biomasy a fosilních paliv (kategorie 2). Žádný velký zdroj na biomasu však v ČR není, takže v první kategorii jsou jen malí výrobci.

První kategorie je podporována povinným výkupem a pevně stanovenou výkupní cenou, kterou obdrží každý, kdo vyrobil elektřinu z biomasy a dodal ji do sítě. Pro rok 2005 je cena 2520 Kč/MWh, je tedy v posledních třech letech víceméně stabilní a podmínky pro výrobce se nemění. Podle Martina Kloze z MŽP mají proto dostatečnou jistotu pro své podnikání. Jiná otázka je podle něj správnost nastavení této ceny. "Podle našeho názoru by měla být o zhruba 20 % vyšší a diferencovaná např. podle velikosti výrobny či účinnosti," říká Kloz.

Druhá kategorie byla poprvé vyčleněna pro loňský rok, dotkla se jí však jen o něco nižší výkupní cena. Letos je podpora jiná: firmy získají tzv. zelený bonus, tedy příplatek k tržní ceně elektřiny. Výrobce ale musí elektřinu vyrobenou spoluspalováním fosilních paliv s biomasou nejprve sám uplatnit na trhu, povinný výkup stanoven není. Bonus se pro rok 2005 pohybuje od 500 do 900 Kč/MWh, podle typu užité biomasy. Celkový příjem výrobce tak může dosáhnout 1500-1900 Kč/MWh.

Podle Kloze je to správné a žádoucí, protože náklady v již postavených zdrojích, které užívají fluidní kotle, jsou výrazně nižší než v nově postavených zdrojích na biomasu. I podle návrhu zákona o OZE bude spoluspalování podporováno pouze formou zelených bonusů, zatímco ostatní výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů si budou moci vybrat mezi těmito bonusy a pevnými výkupními cenami.

Podniky zapomínají na obchodování s emisemi, konstatuje Pavel Sychrovský ze společnosti PricewaterhouseCoopers. Souhlasí s postupem ERÚ: "Domnívám se, že stát přináší důkaz, že nehodlá jen slepě podporovat výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů na úkor ostatních průmyslových sektorů, které biomasu využívají, nebo sektoru spalování čisté biomasy, jen aby splnil svůj osmiprocentní závazek." Připomíná, že výrobci elektřiny, kteří rozhodnutí ERÚ o snížení podpory spoluspalování biomasy s fosilními palivy kritizují, patří především mezi ty, kteří budou součástí systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. S podporou obnovitelných zdrojů však tento systém přímo souvisí. "Emise z biomasy se do celkových emisí zařízení, která do systému obchodování s emisemi spadají, nezapočítávají," říká Sychrovský. Spoluspalováním uhlí a biomasy se přitom vykazované emise sníží, takže operátoři budou moci za ušetřené povolenky inkasovat finanční prostředky z prodeje. V současné době se cena povolenky na 1 tunu CO2 pohybuje kolem 8,5 eura.

Biomasa není jenom dřevo, v současné době se však spaluje především dřevní odpad (štěpka, piliny). Další druhy biomasy, zejména ty pěstované na polích, se musejí dál upravovat, jsou dražší a podle názoru společnosti CZ Biom - Českého sdružení pro biomasu nejsou pro jejich využití vytvořeny dostatečné podmínky, jinými slovy, nejsou ze strany státu podporovány. Každé mimořádné zvýšení poptávky po biomase se odrazí v ceně, a to výrobcům elektřiny a tepla způsobuje problém. Podle CZ Biom by se tudíž spoluspalování biomasy s uhlím ve všech stávajících a nových zařízeních nemělo podporovat, zejména ne ve velkých zařízeních. Měly by být také výrazně zvýšeny sankce za podvod při prokazování původu elektrické energie z biomasy.

U nově budovaných zdrojů je ovšem zvýhodnění výkupu rozumné, myslí si CZ Biom. Podle něj je třeba začít budovat regionální obnovitelnou energetiku, která postupně nahradí určitou část dožívajících uhelných elektráren. Je pravděpodobné, že po skončení platnosti časového horizontu podpory, který by měl stanovit zákon o obnovitelných zdrojích, nebude žádné další podpory zapotřebí. Záleží na tom, jak se budou vyvíjet ceny klasických paliv.

Velké energetické firmy se ale určitě tak snadno od spoluspalování odradit nedají. V Plzeňské teplárenské se například zabývají myšlenkou na investici do speciálního kotle jen na dřevní odpad, případně i na zbytky z potravinářské výroby (mláto). Moderní jednotka by efektivně vyráběla teplo a elektřinu z biomasy a zároveň sloužila jako záložní zdroj pro Plzeňský pivovar. "Jsme zvědavi jen na jednu věc - kdo nám hodí klacky pod nohy," píše se v podnikovém časopise Plzeňské teplárenské.

AUTOR: MILENA GEUSSOVÁ

Biomasa a teplo

V Evropě mají zemědělci s odbytem tradičních komodit problémy. Z mnoha důvodů je proto perspektivním oborem podnikání biomasa. Vyplatí se zemědělcům?

V Česku má zemědělec poněkud nevýhodné postavení: je závislý na odběrateli a zpracovateli biomasy, a přitom se většinou přímo nepodílí na konečném zisku z finálního produktu - bioenergie. V zahraničí je však často producent biomasy zároveň finálním výrobcem nebo aspoň podílníkem na výrobě energie. To může vypadat např. tak, že producent biomasy, který současně chová menší stádo dobytka, si vybuduje vlastní faremní bioplynovou stanici, která vyrobený bioplyn přemění na elektřinu a teplo v kogeneračních jednotkách. Elektřinu prodá za výhodné ceny, protože odběr této elektřiny mají distribuční společnosti povinný, teplo v podobě teplé vody se částečně využije k ohřevu, sušení a vytápění.

Vytápění biomasou se v ČR rozšiřuje, města a obce na to získávají dotace od státu, ale i od EU. Kotelny jsou např. v Třebíči, Trhových Svinech, Bystřici nad Perštejnem nebo Žluticích, obdobné projekty se realizují také v Kašperských Horách a Vimperku. Náklady jsou ovšem v řádu desítek milionů korun a stát na ně z velké části přispívá.

Novou kotelnu na dřevní odpad a slámu otevřeli loni v listopadu také ve Zruči nad Sázavou. Za gigajoul tepla odběratelé platí 310-320 Kč. Mají ovšem - stejně jako v jiných obcích - určité problémy se zajištěním biomasy za přijatelnou cenu. Záložním zdrojem je plyn. Z evropských fondů se bude budovat vytápění celé obce Kněžice na Nymbursku biomasou. Celkové náklady představují přes 100 milionů korun.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů