V odpadovém hospodářství existuje několik stovek zařízení, které podléhají zákonu o integrované prevenci.
Proces IPPC a odpadové hospodářství
Při zpracování zákonem požadovaného povolení pomáhá podnikům Agentura integrované prevence (AIP) Českého ekologického ústavu.
V příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, jsou vyjmenovány kategorie zařízení, která lze po 30. 10. 2007 provozovat jen s platným integrovaným povolením. K žádosti o vydání integrovaného povolení, kterou provozovatel zařízení doručí příslušnému krajskému úřadu, se následně vyjadřuje odborně způsobilá osoba, kterou je mj. AIP.
Ze zhruba 200 zařízení, na něž se v oblasti odpadového hospodářství vztahuje IPPC, jsou tři čtvrtiny skládek kategorie 5.4. Jde o skládky (s výjimkou skládek inertního odpadu), které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t (kategorie 5.4 přílohy č. 1 zákona o IPPC). Vedle toho podléhají procesu IPPC také zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, s kapacitou větší než 10 t denně (kategorie 5.1 přílohy č. 1), spalovny komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu - kategorie 5.2, a dále zařízení na odstraňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný o kapacitě větší než 50 t denně (kategorie 5.3)
AIP doposud zpracovala na osm desítek vyjádření k žádostem o integrované povolení pro zařízení v oblasti nakládání s odpady, z čehož bylo více než 90 % ke skládkám odpadů. Na zkušenosti z vyřizování žádostí jsme se zeptali Ing. Jany Brabencové (AIP).
Většina firem musí mít integrované povolení vyřízeno do října roku 2007, takže se vám žádosti asi nahrnuly. Jak jste se s tím vyrovnali?
Největší problém byl nedostatek času, a také je nás míň, než kolik by bylo třeba. S žádostmi jde hodně dokumentace a často se setkáváme technickými problémy, což postup zdržuje.
Doporučujete žádosti předjednávat. Máme pro to zdůvodnění?
Když k nám přijde žádost od krajského úřadu, jedeme se na zařízení podívat, abychom viděli, jak vypadá ve skutečnosti, popovídali si s provozovatelem atd. Při tomto setkání mnohdy vytanou problémy, které by se měly řešit. Myslím, že předjednání přispěje k vzájemnému pochopení požadavků provozovatelů, posuzovatelů i povolovacích úřadů. V žádosti jsou nejasnosti a je pak nutné celý systém "rozplétat". Kdybychom ji mohli předjednat, třeba by nás napadlo, co by bylo ještě třeba, jaké dokumenty, co doplnit.
Jsou provozovatelé na jednání připraveni? Vědí, co se po nich v rámci integrovaného povolení bude chtít?
Často je to tak, že je musíme s průběhem seznámit. Většina z nich má své starosti a problémy a vědí pouze to, že musejí podat žádost.
Situace se liší od firmy k firmě. Některé společnosti mají pracovníky, kteří se o tuto oblast starají, ti jsou obvykle na dobré úrovni. Dosti často si firmy berou konzultanty. S nimi je jednání na jednu stranu jednodušší, na druhou stranu obtížnější: konzultanti neznají tak dobře zařízení, ale umějí lépe samotný proces získávání povolení, vědí jak proces běží. Provozovatel zase ví do detailu, jak běží provoz, ale nezná proces povolování.
Nacházíte v legislativě místa, kde si zákony odporují?
Nelze hovořit o rozporech, spíše o komplikacích. Proces integrovaného povolování je, hlavně z pohledu provozovatelů, náročný a zdlouhavý. V současnosti největší komplikaci představují žádosti o změnu již vydaných integrovaných povolení. Podstatou problému je nejasná definice "podstatné či nepodstatné" změny zařízení. Diskutovanými problémy jsou nadále změny textu provozních řádů zařízení, vymezení zařízení v rámci žádosti, uvádění některých citlivých údajů v rámci požadavků vyhlášky č. 554/2002 Sb.., která upravuje vzor žádosti, a další.
Není v takovém případě rozhodování, zda jde o podstatnou či nepodstatnou změnu, příliš nepružné? Neomezuje to obchodní politiku skládek?
"Pružnost či nepružnost" je dána legislativními požadavky a přístupem účastníků řízení. Koncepční přístup k řešení problematiky zařízení nemůže v zásadě omezit obchodní politiku provozovatelů. V některých specifických případech však složitost celého procesu integrovaného povolování praxi zrovna nenahrává.
Počet zařízení spadající pod IPPC podle kategorií
Číslo kategorie Popis kategorie zařízení Počet zařízení
zařízení v databázi
1.1 - 1.4 Spalovací zařízení o jmenovitém příkonu větším než 50 MW, rafinerie minerálních olejů, koksovací pece zplynování a zkapalňování uhlí. 175
2.1 - 2.6 Zpracování železných kovů, pražení nebo slinování kovové rudy, výroba surových neželezných kovů, tavení neželezných kovů. 192
3.1 - 3.5 Výroba cementového slínku v rotačních pecích, výroba asbestu, skla, tavení nerostných materiálů, výroba keramických výrobků. 75
4.1 - 4.6 Chemická zařízení na výrobu základních organických a anorganických chemikálií, výroba hnojiv, prostředků na ochranu rostlin a biocidů, základních farmaceutických produktů, výbušnin 172
5.1 - 5.4 Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečného odpadu, zařízení k nakládání s odpadními oleji, spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu, zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný, skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t. 184
6.1 - 6.7 Průmyslové závody na výrobu celulózy, papíru a lepenky, barvení vláken či tkanin, jatky, zpracování za účelem výroby potravin, zpracování mléka, zneškodňování nebo recyklaci zvířecích těl a živočišného odpadu, chov drůbeže nebo prasat, povrchová úprava látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla. 537
V příloze č. 1 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, jsou vyjmenovány kategorie zařízení, která lze po 30. 10. 2007 provozovat jen s platným integrovaným povolením. K žádosti o vydání integrovaného povolení, kterou provozovatel zařízení doručí příslušnému krajskému úřadu, se následně vyjadřuje odborně způsobilá osoba, kterou je mj. AIP.
Ze zhruba 200 zařízení, na něž se v oblasti odpadového hospodářství vztahuje IPPC, jsou tři čtvrtiny skládek kategorie 5.4. Jde o skládky (s výjimkou skládek inertního odpadu), které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t (kategorie 5.4 přílohy č. 1 zákona o IPPC). Vedle toho podléhají procesu IPPC také zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládání s odpadními oleji, s kapacitou větší než 10 t denně (kategorie 5.1 přílohy č. 1), spalovny komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu - kategorie 5.2, a dále zařízení na odstraňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný o kapacitě větší než 50 t denně (kategorie 5.3)
AIP doposud zpracovala na osm desítek vyjádření k žádostem o integrované povolení pro zařízení v oblasti nakládání s odpady, z čehož bylo více než 90 % ke skládkám odpadů. Na zkušenosti z vyřizování žádostí jsme se zeptali Ing. Jany Brabencové (AIP).
Většina firem musí mít integrované povolení vyřízeno do října roku 2007, takže se vám žádosti asi nahrnuly. Jak jste se s tím vyrovnali?
Největší problém byl nedostatek času, a také je nás míň, než kolik by bylo třeba. S žádostmi jde hodně dokumentace a často se setkáváme technickými problémy, což postup zdržuje.
Doporučujete žádosti předjednávat. Máme pro to zdůvodnění?
Když k nám přijde žádost od krajského úřadu, jedeme se na zařízení podívat, abychom viděli, jak vypadá ve skutečnosti, popovídali si s provozovatelem atd. Při tomto setkání mnohdy vytanou problémy, které by se měly řešit. Myslím, že předjednání přispěje k vzájemnému pochopení požadavků provozovatelů, posuzovatelů i povolovacích úřadů. V žádosti jsou nejasnosti a je pak nutné celý systém "rozplétat". Kdybychom ji mohli předjednat, třeba by nás napadlo, co by bylo ještě třeba, jaké dokumenty, co doplnit.
Jsou provozovatelé na jednání připraveni? Vědí, co se po nich v rámci integrovaného povolení bude chtít?
Často je to tak, že je musíme s průběhem seznámit. Většina z nich má své starosti a problémy a vědí pouze to, že musejí podat žádost.
Situace se liší od firmy k firmě. Některé společnosti mají pracovníky, kteří se o tuto oblast starají, ti jsou obvykle na dobré úrovni. Dosti často si firmy berou konzultanty. S nimi je jednání na jednu stranu jednodušší, na druhou stranu obtížnější: konzultanti neznají tak dobře zařízení, ale umějí lépe samotný proces získávání povolení, vědí jak proces běží. Provozovatel zase ví do detailu, jak běží provoz, ale nezná proces povolování.
Nacházíte v legislativě místa, kde si zákony odporují?
Nelze hovořit o rozporech, spíše o komplikacích. Proces integrovaného povolování je, hlavně z pohledu provozovatelů, náročný a zdlouhavý. V současnosti největší komplikaci představují žádosti o změnu již vydaných integrovaných povolení. Podstatou problému je nejasná definice "podstatné či nepodstatné" změny zařízení. Diskutovanými problémy jsou nadále změny textu provozních řádů zařízení, vymezení zařízení v rámci žádosti, uvádění některých citlivých údajů v rámci požadavků vyhlášky č. 554/2002 Sb.., která upravuje vzor žádosti, a další.
Není v takovém případě rozhodování, zda jde o podstatnou či nepodstatnou změnu, příliš nepružné? Neomezuje to obchodní politiku skládek?
"Pružnost či nepružnost" je dána legislativními požadavky a přístupem účastníků řízení. Koncepční přístup k řešení problematiky zařízení nemůže v zásadě omezit obchodní politiku provozovatelů. V některých specifických případech však složitost celého procesu integrovaného povolování praxi zrovna nenahrává.
Počet zařízení spadající pod IPPC podle kategorií
Číslo kategorie Popis kategorie zařízení Počet zařízení
zařízení v databázi
1.1 - 1.4 Spalovací zařízení o jmenovitém příkonu větším než 50 MW, rafinerie minerálních olejů, koksovací pece zplynování a zkapalňování uhlí. 175
2.1 - 2.6 Zpracování železných kovů, pražení nebo slinování kovové rudy, výroba surových neželezných kovů, tavení neželezných kovů. 192
3.1 - 3.5 Výroba cementového slínku v rotačních pecích, výroba asbestu, skla, tavení nerostných materiálů, výroba keramických výrobků. 75
4.1 - 4.6 Chemická zařízení na výrobu základních organických a anorganických chemikálií, výroba hnojiv, prostředků na ochranu rostlin a biocidů, základních farmaceutických produktů, výbušnin 172
5.1 - 5.4 Zařízení na zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečného odpadu, zařízení k nakládání s odpadními oleji, spalování komunálního odpadu o kapacitě větší než 3 t za hodinu, zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný, skládky, které přijímají více než 10 t denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t. 184
6.1 - 6.7 Průmyslové závody na výrobu celulózy, papíru a lepenky, barvení vláken či tkanin, jatky, zpracování za účelem výroby potravin, zpracování mléka, zneškodňování nebo recyklaci zvířecích těl a živočišného odpadu, chov drůbeže nebo prasat, povrchová úprava látek, předmětů nebo výrobků používající organická rozpouštědla. 537
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
