Cukr je teď prioritou zemědělské reformy
Prestižní berlínský agrosalón Grüne Woche názorně ukazuje, co chtějí od evropské
zemědělské politiky spotřebitelé. Návštěvníci obléhají stánky s nabídkou
nejrůznějších kulinářských specialit a nápojů, stále sílí zájem o ekologické
hospodaření a biopotraviny, desítky firem nabízejí agroturistiku.
Takže žádný důraz na pouhou "zemědělskou produkci", na niž je obor někdy
samotnými agrárními podnikateli zužován.
Vývoj plně odpovídá záměrům bývalého agrárního komisaře Bruselu Franze
Fischlera, který výrazně ovlivňoval zemědělskou politiku unie v minulých deseti
letech. Zdůrazňoval potřebu zajišťovat zdravotní bezpečnost potravin a nutnost
podporovat veškeré venkovské aktivity, nejen agrární produkci.
Loni vystřídala Fischlera ve funkci Mariann Fischer-Boelová. Zatím se k názorům
svého předchůdce hlásí. Fischler i jeho nástupkyně dobře vědí, proč nemohou
mluvit jinak. Je v zájmu Evropské unie, aby své zemědělství nedegradovala na
pouhou výrobu surovin, ale naopak co nejvíc vyzdvihovala jeho výjimečnost. Unii
totiž těžce kritizuje okolní svět za to, že své zemědělce příliš dotuje a svůj
trh přehnaně chrání.
Brusel však může argumentovat tím, že dodržuje nejvyšší ekologické a hygienické
normy, že podpory pomáhají udržet tvář evropského venkova - zkrátka že vysoké
agrární dotace jsou oprávněné.
Tohle věděl stejně dobře Rakušan Fischler, jehož země má obrovské příjmy z
turisticky atraktivního venkova, jako jeho nástupkyně z Dánska, jež je naopak
proslulé právě díky velké efektivitě agrární produkce. Bez dotací se totiž
neobejdou ani dánští, ani rakouští, ani čeští nebo jiní evropští farmáři.
Brusel už také nastartoval příslušnou reformu své agrární politiky. Jejím cílem
je v zásadě přesunout dosavadní produkční dotace na podporu dalších aktivit
venkovských podnikatelů. Zároveň se má zmírnit regulace a ochrana evropského
agrárního trhu. Jinak řečeno: Brusel ustoupí kritice Světové obchodní organizace
WTO, která jeho výrobní podpory a ochranu už snášet nehodlá, a přitom příjmy
evropských farmářů zůstanou v podstatě zachovány. Potíž je ale v prosazování
reformy. Typickým příkladem je zdánlivá maličkost - reforma trhu s cukrem. Kvůli
dosavadnímu systému je cukr v unii třikrát dražší než ve světě, levnější dovoz
ale do pětadvacítky nesmí.
WTO dala Bruselu už doslova nůž na krk - kvůli cukru hrozí, že veškerá další
jednání o uvolňování světového obchodu se zablokují. Unie ale není schopna své
členské země přimět, aby reformu aspoň u cukru přijaly.
I v Berlíně komisařka Fischer-Boelová zdůraznila - prioritou je prosadit změny u
cukru ještě před prosincovým jednáním WTO v Hongkongu.
Prestižní berlínský agrosalón Grüne Woche názorně ukazuje, co chtějí od evropské zemědělské politiky spotřebitelé. Návštěvníci obléhají stánky s nabídkou nejrůznějších kulinářských specialit a nápojů, stále sílí zájem o ekologické hospodaření a biopotraviny, desítky firem nabízejí agroturistiku.
Takže žádný důraz na pouhou "zemědělskou produkci", na niž je obor někdy samotnými agrárními podnikateli zužován.
Vývoj plně odpovídá záměrům bývalého agrárního komisaře Bruselu Franze Fischlera, který výrazně ovlivňoval zemědělskou politiku unie v minulých deseti letech. Zdůrazňoval potřebu zajišťovat zdravotní bezpečnost potravin a nutnost podporovat veškeré venkovské aktivity, nejen agrární produkci.
Loni vystřídala Fischlera ve funkci Mariann Fischer-Boelová. Zatím se k názorům svého předchůdce hlásí. Fischler i jeho nástupkyně dobře vědí, proč nemohou mluvit jinak. Je v zájmu Evropské unie, aby své zemědělství nedegradovala na pouhou výrobu surovin, ale naopak co nejvíc vyzdvihovala jeho výjimečnost. Unii totiž těžce kritizuje okolní svět za to, že své zemědělce příliš dotuje a svůj trh přehnaně chrání.
Brusel však může argumentovat tím, že dodržuje nejvyšší ekologické a hygienické normy, že podpory pomáhají udržet tvář evropského venkova - zkrátka že vysoké agrární dotace jsou oprávněné.
Tohle věděl stejně dobře Rakušan Fischler, jehož země má obrovské příjmy z turisticky atraktivního venkova, jako jeho nástupkyně z Dánska, jež je naopak proslulé právě díky velké efektivitě agrární produkce. Bez dotací se totiž neobejdou ani dánští, ani rakouští, ani čeští nebo jiní evropští farmáři.
Brusel už také nastartoval příslušnou reformu své agrární politiky. Jejím cílem je v zásadě přesunout dosavadní produkční dotace na podporu dalších aktivit venkovských podnikatelů. Zároveň se má zmírnit regulace a ochrana evropského agrárního trhu. Jinak řečeno: Brusel ustoupí kritice Světové obchodní organizace WTO, která jeho výrobní podpory a ochranu už snášet nehodlá, a přitom příjmy evropských farmářů zůstanou v podstatě zachovány. Potíž je ale v prosazování reformy. Typickým příkladem je zdánlivá maličkost - reforma trhu s cukrem. Kvůli dosavadnímu systému je cukr v unii třikrát dražší než ve světě, levnější dovoz ale do pětadvacítky nesmí.
WTO dala Bruselu už doslova nůž na krk - kvůli cukru hrozí, že veškerá další jednání o uvolňování světového obchodu se zablokují. Unie ale není schopna své členské země přimět, aby reformu aspoň u cukru přijaly.
I v Berlíně komisařka Fischer-Boelová zdůraznila - prioritou je prosadit změny u cukru ještě před prosincovým jednáním WTO v Hongkongu.
Takže žádný důraz na pouhou "zemědělskou produkci", na niž je obor někdy samotnými agrárními podnikateli zužován.
Vývoj plně odpovídá záměrům bývalého agrárního komisaře Bruselu Franze Fischlera, který výrazně ovlivňoval zemědělskou politiku unie v minulých deseti letech. Zdůrazňoval potřebu zajišťovat zdravotní bezpečnost potravin a nutnost podporovat veškeré venkovské aktivity, nejen agrární produkci.
Loni vystřídala Fischlera ve funkci Mariann Fischer-Boelová. Zatím se k názorům svého předchůdce hlásí. Fischler i jeho nástupkyně dobře vědí, proč nemohou mluvit jinak. Je v zájmu Evropské unie, aby své zemědělství nedegradovala na pouhou výrobu surovin, ale naopak co nejvíc vyzdvihovala jeho výjimečnost. Unii totiž těžce kritizuje okolní svět za to, že své zemědělce příliš dotuje a svůj trh přehnaně chrání.
Brusel však může argumentovat tím, že dodržuje nejvyšší ekologické a hygienické normy, že podpory pomáhají udržet tvář evropského venkova - zkrátka že vysoké agrární dotace jsou oprávněné.
Tohle věděl stejně dobře Rakušan Fischler, jehož země má obrovské příjmy z turisticky atraktivního venkova, jako jeho nástupkyně z Dánska, jež je naopak proslulé právě díky velké efektivitě agrární produkce. Bez dotací se totiž neobejdou ani dánští, ani rakouští, ani čeští nebo jiní evropští farmáři.
Brusel už také nastartoval příslušnou reformu své agrární politiky. Jejím cílem je v zásadě přesunout dosavadní produkční dotace na podporu dalších aktivit venkovských podnikatelů. Zároveň se má zmírnit regulace a ochrana evropského agrárního trhu. Jinak řečeno: Brusel ustoupí kritice Světové obchodní organizace WTO, která jeho výrobní podpory a ochranu už snášet nehodlá, a přitom příjmy evropských farmářů zůstanou v podstatě zachovány. Potíž je ale v prosazování reformy. Typickým příkladem je zdánlivá maličkost - reforma trhu s cukrem. Kvůli dosavadnímu systému je cukr v unii třikrát dražší než ve světě, levnější dovoz ale do pětadvacítky nesmí.
WTO dala Bruselu už doslova nůž na krk - kvůli cukru hrozí, že veškerá další jednání o uvolňování světového obchodu se zablokují. Unie ale není schopna své členské země přimět, aby reformu aspoň u cukru přijaly.
I v Berlíně komisařka Fischer-Boelová zdůraznila - prioritou je prosadit změny u cukru ještě před prosincovým jednáním WTO v Hongkongu.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích