Evropská unie je největším světovým trhem s chemickými látkami a jejich nejvýznamnější výrobcem.
Návrh reformy chemické politiky EU
Skandály spojené s chemickým průmyslem v posledních desetiletích (PCB, Bhópál, Seveso, TBT) vedly k postupnému zavádění dílčích právních regulací výroby chemických látek a nakládání s nimi.
Tento historický vývoj vedl ke vzniku roztříštěného a nepřehledného právního propletence, který je neefektivní i z pohledu ochrany lidského zdraví.
Roční obrat evropského chemického průmyslu přesahuje 500 mld. euro, ale přesto nejsou známa nebezpečí spojená s většinou vyráběných a obchodovaných chemikálií. Proto se EU odhodlala k reformě, která má nahradit desítky stávajících předpisů jednotným systémem. Užívá se pro ni zkratka REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek).
Cílem reformy je zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životní prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Evropský parlament a Evropská komise rozhodnou o reformě patrně koncem roku 2006.
"Staré" a "nové" chemické látky
Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká "staré" látky na rozdíl od "nových", jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. Povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí byla zavedena pro každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.
V současnosti je v EU v prodeji asi 30-70 tisíc látek, u tří čtvrtin z nich je jen málo známo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří "staré" látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Studie zdravotních a environmentálních rizik byla dokončena pouze u hrstky z nich.
Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované retardéry hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračování ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější, než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.
Přítomnost nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) je nadále neúnosná, navíc situace poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být debata o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.
Jak má vypadat REACH?
Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než jedna tuna ročně, což je asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje čtyři kategorie podle tonáže roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do tří let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do jedné tuny jednotlivé látky ročně.
Zhruba třetina z přibližně 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje, se podrobí povinné registraci. Zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku, či směsi tvořené registrovanými složkami. Z těchto zhruba 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogenní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která může specifikovat podmínky bezpečného užití, případně jeho omezení.
Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro evaluaci však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu pěti let, navíc s možností odkladu o dalších pět let.
Změna odpovědnosti průmyslu
REACH v souladu s principy fungování EU přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. REACH vyžaduje od výrobců či dovozců znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. EU předpokládá, že REACH odstraní dosavadní diskriminaci "nových" látek vůči "starým", a bude tak stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií, což by mělo posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Náklady na zavedení REACH by měly podle Evropské komise dosáhnout 2,1-3,6 mld. euro během jedenácti let zavádění, tedy kolem stovek milionu euro ročně.
Společenský přínos REACH by však měl podstatně převýšit předpokládané náklady. Podle dostupných expertních odhadů by uplatnění REACH mělo ročně zabránit až 4300 novým případům rakoviny a snížit náklady na léčbu chronických onemocnění vyvolaných chemikáliemi. Očekávané úspory v nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů činí 18 až 54 mld. euro v nebližších 30 letech. Konečným důsledkem zavedení REACH by měla být vyšší úroveň ochrany spotřebitelů.
V posledních dvou letech byly zpracovány desítky studií, které analyzují dopad zavedení REACH na ekonomiku EU.
AUTOR: MUDr. Miroslav Šuta,
člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost
Tento historický vývoj vedl ke vzniku roztříštěného a nepřehledného právního propletence, který je neefektivní i z pohledu ochrany lidského zdraví.
Roční obrat evropského chemického průmyslu přesahuje 500 mld. euro, ale přesto nejsou známa nebezpečí spojená s většinou vyráběných a obchodovaných chemikálií. Proto se EU odhodlala k reformě, která má nahradit desítky stávajících předpisů jednotným systémem. Užívá se pro ni zkratka REACH (registrace, evaluace a autorizace chemických látek).
Cílem reformy je zvýšit konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životní prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Evropský parlament a Evropská komise rozhodnou o reformě patrně koncem roku 2006.
"Staré" a "nové" chemické látky
Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká "staré" látky na rozdíl od "nových", jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. Povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí byla zavedena pro každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.
V současnosti je v EU v prodeji asi 30-70 tisíc látek, u tří čtvrtin z nich je jen málo známo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří "staré" látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Studie zdravotních a environmentálních rizik byla dokončena pouze u hrstky z nich.
Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované retardéry hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračování ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější, než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.
Přítomnost nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) je nadále neúnosná, navíc situace poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být debata o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.
Jak má vypadat REACH?
Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než jedna tuna ročně, což je asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje čtyři kategorie podle tonáže roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do tří let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do jedné tuny jednotlivé látky ročně.
Zhruba třetina z přibližně 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje, se podrobí povinné registraci. Zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku, či směsi tvořené registrovanými složkami. Z těchto zhruba 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogenní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která může specifikovat podmínky bezpečného užití, případně jeho omezení.
Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro evaluaci však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu pěti let, navíc s možností odkladu o dalších pět let.
Změna odpovědnosti průmyslu
REACH v souladu s principy fungování EU přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. REACH vyžaduje od výrobců či dovozců znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. EU předpokládá, že REACH odstraní dosavadní diskriminaci "nových" látek vůči "starým", a bude tak stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií, což by mělo posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu. Náklady na zavedení REACH by měly podle Evropské komise dosáhnout 2,1-3,6 mld. euro během jedenácti let zavádění, tedy kolem stovek milionu euro ročně.
Společenský přínos REACH by však měl podstatně převýšit předpokládané náklady. Podle dostupných expertních odhadů by uplatnění REACH mělo ročně zabránit až 4300 novým případům rakoviny a snížit náklady na léčbu chronických onemocnění vyvolaných chemikáliemi. Očekávané úspory v nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů činí 18 až 54 mld. euro v nebližších 30 letech. Konečným důsledkem zavedení REACH by měla být vyšší úroveň ochrany spotřebitelů.
V posledních dvou letech byly zpracovány desítky studií, které analyzují dopad zavedení REACH na ekonomiku EU.
AUTOR: MUDr. Miroslav Šuta,
člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
