Posilme pravomoci kontrolního úřadu

Existuje novodobé rčení, které je pro hospodaření s penězi daňových poplatníků v Česku příznačné: Když Čech vidí korunu ze státních peněz, hned přemýšlí, jak si ji přisvojit.
Samozřejmě je to nadsázka a rčení by se dalo použít asi všude na světě, pokud by tam byly tak ubohé podmínky v oblasti kontroly a transparentnosti systému hospodaření jako u nás. Případ podivného rozdělování dotací na Ministerstvu pro místní rozvoj za Pavla Němce, na který upozornila ke konci minulého roku média, nebude asi ojedinělý. Bylo by více než žádoucí, aby se Ministerstvo financí zaměřilo i na jiná ministerstva hospodařící s dotacemi, například Ministerstvo životního prostředí..
Podle mnoha názorů, zejména komunálních politiků, leží problém v systému přerozdělování, který vede k tomu, že se část prostředků může ztratit na cestě do místa určení. Je to logická kritika, ale zároveň je to jen jedna strana mince. Jen za poslední rok se objevilo hned několik skandálů v tisku i v televizi, které poukázaly na korupci v komunální politice.
Také výzkum Světové banky o stavu udělování veřejných zakázek v minulém roce ukázal, že zatímco více než 70 procent dotázaných společností, které soutěží o veřejné zakázky v zemích Evropské unie, nemusí uplácet, v České republice je to pouze okolo šesti procent. Zároveň výše úplatků v ČR je alarmující. Dokonce ve srovnání s ostatními nově přistupujícími zeměmi dopadáme hůře než Slovensko či Lotyšsko.
Tyto údaje zahrnují jak ministerstva, tak i kraje, města a obce. Problém zneužívání veřejných prostředků se tedy týká všech, kteří s nimi nakládají.
V současné chvíli kontrolují hospodaření krajů externí soukromí auditoři, které si najímá vedení kraje a platí je. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vstupuje do hry pouze na základě podnětu a vnitřní kontrola na úřadech podléhá často přání a tlaku vedení úřadu, neboť ředitelé vnitřní kontroly jsou odvolatelní právě zase úřadem, který mají kontrolovat
Již na první pohled tento systém postrádá nezávislý kontrolní orgán. Takovým nezávislým kontrolním orgánem by mohl být Nejvyšší kontrolní úřad. Změna k lepšímu by proto měla spočívat nejen v nezbytné změně systému přerozdělování dotací do krajů, měst a obcí, s minimální asistencí Ministerstva pro místní rozvoj. Ale také ve schválení návrhu změny ústavy Poslaneckou sněmovnou, která by umožnila Nejvyššímu kontrolnímu úřadu samosprávné celky kontrolovat.
Bohužel tato tolik potřebná změna byla na konci minulého roku zablokována právě poslanci politické strany, v jejíchž řadách je nejvíce představitelů krajů, měst a obcí. Na jedné straně komunální politici ODS kritizují způsob nakládání s dotacemi, ale na straně druhé se velmi brání důslednější kontrole na svém teritoriu.
Pokud by tedy nyní došlo ke změně přerozdělování dotací a peněžní prostředky by byly přidělovány přímo do krajů, v konečném důsledku by to pro daňové poplatníky neznamenalo žádnou kvalitativní změnu. Jenom by se neprůhledné hospodaření přesunulo z ministerstev na kraje a dále by se mohlo naplňovat zmíněné rčení.
Autorka je místopředsedkyní protikorupční komise rady hlavního města Prahy