Ministři se oteplování nebojí

Zpráva mezinárodního vědeckého týmu Meeting the Climate Challenge o bezprostřední hrozbě klimatického krachu vzbudila ve světě pochopitelný rozruch. Členové klubu nejbohatších zemí G8 se jí budou zabývat na své schůzce tento týden, na prestižním ekonomickém fóru v Davosu se už den po zveřejnění stala jedním ze dvou hlavních témat. "Vyspělé země se musí dohodnout, jak čelit změně klimatu," zahájil konferenci britský premiér Tony Blair a varování o možné katastrofě probírali i další řečníci. Kde jinde by měla mít jejich slova rezonanci než v Česku - jednom z největších současných "výrobců" skleníkového plynu na evropském kontinentě.

Spas se, kdo můžeš

Čtyřicetistránková zpráva krizového týmu politiků, vědců, bankéřů a profesorů není klasickou vědeckou studií, ale návrhem kroků nutných k záchraně bezprostředně ohroženého lidstva. Zjednodušeně řečeno, text tvrdí, že za posledních dvě stě let se zásluhou přibývání oxidu uhličitého zvýšila teplota skoro o jeden stupeň a zároveň nás tatáž teplotní hodnota dělí od katastrofy, která bude mít nevratný dopad na život na Zemi - rozpad zemědělství, nedostatek pitné vody, údery rozsáhlých přírodních katastrof a podobně. Ačkoli to v samotné zprávě není, britský Independent spočítal, že při zachování dosavadního tempa ročních přírůstků oxidu uhličitého by se lidstvo této hranici mohlo přiblížit už za deset let.
Dokument mezinárodního týmu obsahuje deset doporučení, co dělat k odvrácení nevratné změny klimatu. Například zvýšit do roku 2025 podíl své energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na čtvrtinu roční produkce. Zdvojnásobit výdaje na výzkum a vývoj čistých technologií, nasměrovat zemědělské dotace na podporu energetických plodin nebo konečně zavést systémy obchodování s emisemi oxidu uhličitého a donutit tak průmyslové podniky snižovat znečištění.
"Ta zpráva je adresována především vysoce rozvinutým zemím ze spolku G8. Tedy jiné cílové skupině, než je Česká republika. Ale i pro nás by to měla být přinejmenším pobídka, abychom se tímto problémem začali zabývat," říká Vojtěch Kotecký z ekologického hnutí Duha. "Prostě už nejde jen opakovat, že jiné země mají pro výrobu čisté energie mnohem lepší podmínky, ale o to přispět co nejvyšší měrou k požadavkům EU a krizového týmu."
Z obnovitelných zdrojů - voda, vítr, slunce, biomasa - dnes Češi vyrábějí necelé čtyři procenta své roční energetické produkce. V sousedním Rakousku je to skoro sedmdesát procent, v Polsku necelé dvě procenta a třeba člen G8 Velká Británie je na tom stejně jako my. Průměr v zemích Evropské unie se pohybuje kolem osmi procent. Česká republika se zavázala EU, že během pěti let zvýší výrobu "čisté" energie na dvojnásobek, a v Evropské unii by za tu samou dobu měl vzrůst její podíl na celkové výrobě energie ve všech zemích na dvanáct procent.

Mrskat se na kříži

Podíl Česka na globálních změnách klimatu se dá měřit tunami oxidu uhličitého, který produkujeme, a ochotou podílet se na celosvětovém snižování emisí. Česká republika je největším znečišťovatelem ovzduší ze zemí Evropské unie (vedle českých 12 tun oxidu uhličitého na jednoho obyvatele má např. Německo 10, Rakousko 8, Polsko 8, Maďarsko 6 a Lotyšsko 3). Co s tím míní udělat politici včetně těch stínových a co si o tom myslí odborníci? Nakolik je pro ně výzvou doporučení mezinárodního krizového týmu?
Ministr průmyslu Milan Urban pokládá po vyslechnutí těchto otázek beze slova telefon. Místopředseda vlády Martin Jahn připouští, že zpráva je "zásadním varováním", i to, že k jejímu vyznění Česká republika podstatně přispívá svými emisemi. Nicméně velký prostor pro naši aktivitu zatím nevidí - a to ani ve snaze toto znečišťování snížit. "To je prostě množství, které považujeme za potřebné, jsou to čísla, která vycházejí z předpokládaného rozvoje podniků," říká Jahn na otázku, proč vláda ani v připravovaném obchodě s emisemi netlačí podniky směrem ke snižování exhalací, ale naopak na sklonku loňského roku zvýšila jejich limit o dvacet procent z původně uvažovaného množství. Stínový ministr průmyslu z ODS Martin Říman si myslí, že zpráva pro G8 je přehnaná. "Proces oteplování je třeba sledovat. Ale musíme být opatrní v závěrech," říká. "Nemyslím si, že bychom kdy mohli dosáhnout čtvrtinového podílu na výrobě energie z obnovitelných zdrojů. Jsme na maximu, a jestli jsme se k něčemu zavázali Evropské unii, byla to chyba, kterou bychom měli přehodnotit. A pokud jde o znečišťování ovzduší, prostě máme silný těžký průmysl a vždy budeme patřit mezi největší znečišťovatele, to je jen hra s čísly," říká Říman.
Jeho slova se kryjí s názorem místní lobby těžkého průmyslu. Šéf představenstva svazu průmyslu a dopravy Josef Zbořil považuje doporučení komise za poplašnou zprávu: "Teplá období byla i dříve," říká.
"A když USA vypouští 22 tun CO2 na hlavu, neznamená Česko s dvanácti tunami nic. Tak proč se sebemrskat?"
O složitosti prosadit něco z návrhu komise mluví ministr životního prostředí Ambrozek. "Právě jsme předložili zákon o obnovitelných zdrojích energie. Ale řada poslanců spojených s průmyslovými kraji má vůči němu výhrady, a tak se bojím pozměňovacích návrhů, které zákon shodí ze stolu," řekl v pátek ČT 1. Jeho stínový protějšek Bedřich Moldan tvrdí, že pokud se dostane do vlády, bude se snažit prosazovat všechny návrhy komise. Nicméně není jasné, jak přesvědčí totální skepsi svých stranických kolegů vůči takové politice, podtrženou tvrzením Karla Kříže, poradce předsedy ODS Mirka Topolánka. "Je to zbytečná hysterie pro nic. Tyto zprávy píší blázni, kteří je prosazují a pak si na tom zakládají byznys," říká Kříž, který zprávu nečetl a je přesvědčen, že "i kdyby se hodnoty CO2 v atmosféře rapidně zvýšily, poroste o to víc rostlin, které jej vstřebají". Moldan ale neztrácí optimismus: "Znám výhrady svých kolegů," komentuje Křížovo stanovisko, "a věřím, že se mi je podaří přesvědčit."

Jaroslav Spurný, Jan Kovalík