Vyvlastňování musí být čitelné

Nový stavební zákon z dílny Ministerstva pro místní rozvoj vznikal řadu let. Přesto patří stavební zákon k řadě právních předpisů, které trpí nepřehledností a roztříštěností.
Je to způsobeno rozsahem problematiky, kterou upravuje. Současný stavební zákon je proto z mnoha pohledů nedostačující - je procesně zastaralý, legislativně nevyhovující a navíc v některých institutech lehce zneužitelný a bohužel také hojně zneužívaný.
Není náhoda, že stavební úřady a jejich praxe bývají velmi často předmětem kritiky občanů a stoupá také počet případů podezření z korupčního jednání, které šetří policie. Všechny tyto nedostatky se snaží předložený návrh zákona řešit. Diskuse bude určitě ještě velmi dlouhá, připomínky zásadního charakteru uplatnilo několik institucí. Celkem na Ministerstvo pro místní rozvoj přišlo přes dva tisíce připomínek. Ministerstvo životního prostředí dokonce veřejně avizuje, že návrh v podobě předložené Paroubkovým resortem nepodpoří.
Ministerstvo spravedlnosti pak hodnotí legislativní kvalitu návrhu zákona jako nedostatečnou.

MEZITITULEK: Inspektor příliš nepomůže
Po filozofické stránce jde návrh určitě správným směrem, jeho obrovskou slabinou ale je jeho neprovázanost na ostatní předpisy, především nový správní řád a nedotažení některých nových institutů, které zákon zavádí. Jde především o pozici autorizovaného inspektora, který by za úplatu prováděl úkony v rámci stavebního řízení, která má jinak na starosti stavební úřad.
Nic proti samotnému institutu, koneckonců v tomto směru se tvůrci zákona inspirovali v zahraničí. Zásadní problém je však v jeho postavení - v celém řízení by totiž tento inspektor disponoval pravomocemi státní správy, avšak odpovědnost by podle předloženého návrhu nesl pouze jako soukromá osoba.
S tím Ministerstvo spravedlnosti nemůže souhlasit a bylo by namístě tuto námitku vzít vážně, a to s ohledem na možné problémy, které by v budoucnu mohly nastat jak občanům, tak i státu v případě nekvalitních či nezákonných rozhodnutí.

MEZITITULEK: Zmatky se jen zvětší
Samostatnou kapitolou je návrh zákona o vyvlastnění, který s novým stavebním zákonem úzce souvisí. Pravidla pro vyvlastnění měla být totiž původně začleněna právě do stavebního zákona. teprve později bylo rozhodnuto o tom, že otázky spojené s nuceným převodem majetku budou řešeny v samostatném zákoně.
V tomto případě ale nebylo nakonec dodrženo ani to, na čem se dohodla vláda. Zákon o vyvlastnění měl být moderní, který by zásadně zpřehlednil vyvlastňovací řízení, jemuž by stanovila jasná pravidla.
Zdá se ale, že výsledkem by byl zákon, který ještě více znepřehledňuje vyvlastňovací řízení, řeší jen oblast související se stavebním zákonem. A co horšího, přesunuje rozhodnutí o vyvlastnění na správní orgány - přičemž odvolání k soudu ani nemá odkladný účinek.
Nelze se pak odborníkům na ústavní právo divit, že takový návrh je podle nich v rozporu s ústavou. Pokud svěříme rozhodování o nedobrovolném zániku vlastnického práva míře veřejného zájmu a jeho převahy nad právem vlastnickým jinému orgánu než soudu, pak rezignujeme na základ rovnováhy mezi jednotlivými mocemi ve státě.
Ministerští předkladatelé by se měli nad všemi těmito připomínkami zamyslet a zmiňované klíčové normy dopracovat tak, abychom neriskovali ústavní žaloby či v pravidelných intervalech nežádali sněmovnu o zásadní novelizace. To určitě není cílem práce žádného resortu ani ministra.
Autor je ředitelem odboru vnějších vztahů Ministerstva spravedlnosti ČR

Nový stavební zákon dává ruce pryč od institutu vyvlastnění. Tato rezignace nad aktuálním palčivým problémem je podle odborníků protiústavní.