Kolik joulů na litr piva?
První věta tohoto komentáře by mohla znít: Brusel chce zničit české pivo.
Nesedíme však opiveni v šenku, zkusme proto o iniciativě evropských úředníků
přemýšlet s rozvahou. Evropská komise chystá doporučení stanovující limity
energetické náročnosti výroby piva a odpadů, které při ní vznikají. Pokud se
změní ve směrnici, dočkají se české pivovary postihů, protože ji nesplní.
Technologie výroby českého piva to vylučuje.
Mají tedy majitelé českých pivovarů počítat se sankcemi, nebo koupit nové
výrobní zařízení, z něhož ale bude vytékat jiné pivo? Obě možnosti jsou
absurdní, proto se společně snaží v Bruselu získat "ochrannou značku" České
pivo, která by umožnila vyrábět dál zboží, o které mají milci piva v Česku i ve
světě zájem.
Předpokládejme, že na počátku stál dobrý úmysl, a ne lobbování konkurentů, které
český vývoz piva připravuje o část zisku. Snaha snižovat energetickou náročnost
čehokoliv je správná, snaha o eliminaci odpadů také. Nemá to však být v prvé
řadě starost podnikatele? Je to přece on, kdo musí zaplatit energii i odpadové
hospodářství. Nad podnikatelem stojí obec a stát, jež proti němu v souladu se
zákonem zasáhnou, pokud znečišťuje životní prostředí. Proč by mu však starosta,
ministr nebo bruselský úředník měli nařizovat, kolik energie smí spotřebovat na
litr piva nebo třeba na kilogram šroubů? Usiluje Evropská unie o rozmach
podnikání, nebo o direktivní plánování spotřeby energie? Hodlá podporovat
konkurenci a různorodost, nebo stále víc sází na unifikaci?
Je správné klást na potravináře vysoké nároky v dodržování hygienických norem.
Spoléhat jen na tržní chování spotřebitele, který si konzervu, z níž "chytil"
botulismus, podruhé nekoupí, by se mohlo krutě nevyplatit. Normovat energetickou
náročnost vaření piva je však naprostý nesmysl. martin.denemark@economia.cz
[martin.denemark@economia.cz]
První věta tohoto komentáře by mohla znít: Brusel chce zničit české pivo. Nesedíme však opiveni v šenku, zkusme proto o iniciativě evropských úředníků přemýšlet s rozvahou. Evropská komise chystá doporučení stanovující limity energetické náročnosti výroby piva a odpadů, které při ní vznikají. Pokud se změní ve směrnici, dočkají se české pivovary postihů, protože ji nesplní. Technologie výroby českého piva to vylučuje.
Mají tedy majitelé českých pivovarů počítat se sankcemi, nebo koupit nové výrobní zařízení, z něhož ale bude vytékat jiné pivo? Obě možnosti jsou absurdní, proto se společně snaží v Bruselu získat "ochrannou značku" České pivo, která by umožnila vyrábět dál zboží, o které mají milci piva v Česku i ve světě zájem.
Předpokládejme, že na počátku stál dobrý úmysl, a ne lobbování konkurentů, které český vývoz piva připravuje o část zisku. Snaha snižovat energetickou náročnost čehokoliv je správná, snaha o eliminaci odpadů také. Nemá to však být v prvé řadě starost podnikatele? Je to přece on, kdo musí zaplatit energii i odpadové hospodářství. Nad podnikatelem stojí obec a stát, jež proti němu v souladu se zákonem zasáhnou, pokud znečišťuje životní prostředí. Proč by mu však starosta, ministr nebo bruselský úředník měli nařizovat, kolik energie smí spotřebovat na litr piva nebo třeba na kilogram šroubů? Usiluje Evropská unie o rozmach podnikání, nebo o direktivní plánování spotřeby energie? Hodlá podporovat konkurenci a různorodost, nebo stále víc sází na unifikaci?
Je správné klást na potravináře vysoké nároky v dodržování hygienických norem. Spoléhat jen na tržní chování spotřebitele, který si konzervu, z níž "chytil" botulismus, podruhé nekoupí, by se mohlo krutě nevyplatit. Normovat energetickou náročnost vaření piva je však naprostý nesmysl. martin.denemark@economia.cz
Mají tedy majitelé českých pivovarů počítat se sankcemi, nebo koupit nové výrobní zařízení, z něhož ale bude vytékat jiné pivo? Obě možnosti jsou absurdní, proto se společně snaží v Bruselu získat "ochrannou značku" České pivo, která by umožnila vyrábět dál zboží, o které mají milci piva v Česku i ve světě zájem.
Předpokládejme, že na počátku stál dobrý úmysl, a ne lobbování konkurentů, které český vývoz piva připravuje o část zisku. Snaha snižovat energetickou náročnost čehokoliv je správná, snaha o eliminaci odpadů také. Nemá to však být v prvé řadě starost podnikatele? Je to přece on, kdo musí zaplatit energii i odpadové hospodářství. Nad podnikatelem stojí obec a stát, jež proti němu v souladu se zákonem zasáhnou, pokud znečišťuje životní prostředí. Proč by mu však starosta, ministr nebo bruselský úředník měli nařizovat, kolik energie smí spotřebovat na litr piva nebo třeba na kilogram šroubů? Usiluje Evropská unie o rozmach podnikání, nebo o direktivní plánování spotřeby energie? Hodlá podporovat konkurenci a různorodost, nebo stále víc sází na unifikaci?
Je správné klást na potravináře vysoké nároky v dodržování hygienických norem. Spoléhat jen na tržní chování spotřebitele, který si konzervu, z níž "chytil" botulismus, podruhé nekoupí, by se mohlo krutě nevyplatit. Normovat energetickou náročnost vaření piva je však naprostý nesmysl. martin.denemark@economia.cz
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích