Pátek, 29. března 2024

Chraňte vodu, než bude pozdě

Chraňte vodu, než bude pozdě
Bez Želivky by Pražané žíznili. Zdá se však, že její problémy téměř nikoho nezajímají.

Úpravně vody Želivka šéfuje Oldřich Doležal patnáct let. Je hrdý na to, že dodávaná voda vždy splňovala předepsané parametry. Největší českou vodárnu dokonale zná. Pracuje v ní od roku 1973 a prosadil její modernizaci. Nyní ho trápí čistota vody v přehradní nádrži.

"Je třeba udělat vše pro to, aby Želivka mohla zásobovat Prahu i za padesát či sto let," říká. Vodní dílo má rád, i když jeho rodičům a sousedům kdysi zkazilo život. Narodil se ve Švihově, kousek za dnešní hrází. O výstavbě rozhodla vláda v roce 1963. Že budou muset opustit domovy, to se lidé dozvěděli jen asi tři roky dopředu. Nějaký čas žili na staveništi. Podmínky byly hrozné: bláto, špína, bagry, náklaďáky, hluk i v noci. "Chodil jsem do školy v holinách," vzpomíná Doležal.

ODHADY MAJETKU se vlekly. Náhrady byly směšné. Člověk neznamenal nic. Staří lidé, kteří už neměli dost sil, aby si vybudovali nové domky, byli zoufalí. Švihov zmizel pod hladinou. Zbyl po něm jen jeden ze dvou používaných názvů přehrady. Lidé z Vrchoviny jsou však houževnatí. Mnozí si zase postavili domy. Většinou se jim ani nechtělo někam daleko od milované řeky. I Oldřich Doležal bydlí v Hulicích, kousek od hráze i úpravny.

Přehrada mu vzala domov, ale dala práci. Vystudoval strojní průmyslovku, potom obor vodní stavby a vodní hospodářství na Stavební fakultě ČVUT. Úpravně zasvětil celý svůj profesní život. Do ředitelského křesla jej poprvé vynesly hlasy zaměstnanců.

Želivka dnes dodává 76 % vody, která se spotřebuje v Praze. Náhrada neexistuje. Kapacita obou zbylých zdrojů (Káraného a odstavené vodárny v Podolí) je mnohem menší. Přehrada zásobuje i rozsáhlé oblasti středních a jižních Čech. Téměř 1,5 milionu lidí závisí na zásobování ze Želivky.

Pracovníky úpravny znepokojuje biologické oživení nádrže. Příčinou je znečištění fosforem a dusičnany. Tyto látky chutnají řasám a sinicím. Potíže zatím trvají jen asi tři týdny v roce. Spotřebitel tento problém, k němuž dochází v březnu či dubnu, dosud nepociťuje. Úpravna řeší biologické znečištění takzvanou ozonizací vody, čili přidáváním molekul kyslíku s třemi atomy, což organismy hubí. Není to ale levné.

"I ze špatné surové vody se dá připravit voda, která splní normu," uvedl Doležal. "Ale ze špatného ovoce se nedá připravit dobrý kompot, a ze špatné surové vody neuděláme chutnou pitnou." Přítoky navíc začaly vnášet do nádrže i pesticidy.

ZVÝŠENÝ OBSAH DUSIČNANŮ způsobuje, že voda z Želivky není vhodná pro kojence. Doležal si myslí, že v celém povodí řeky by měly působit jen ekologické farmy. Výroba bio potravin se vyplatí, když se soustředí do jedné oblasti. Praha by k pitné vodě dostávala i kvalitní jídlo. Peníze na takový projekt by se podle něj daly částečně získat z Evropské unie. A potom jsou zde prostředky, které Želivka vydělává, ale utrácejí se jinde. Úpravna platí ročně 200 mil. Kč podniku Povodí Vltavy za odebranou surovou vodu. Jenže podnik takto získané finance investuje třeba na Vltavě, Otavě, Berounce či Sázavě.

"Želivka by si zasloužila, aby peníze zůstávaly u ní," zdůraznil Doležal. "Kdyby neodtékaly, Evropa by se sem mohla jezdit dívat. V mnoha státech není ochrana vody na takové úrovni jako u nás. Když pomineme Švýcarsko a Rakousko, které jsou na špičce, nestojíme si špatně."

Podle Doležala by bylo vhodné chránit celé povodí, asi 1200 km2. Od pramenů by se mělo zjišťovat, jak se po celém toku mění kvalita vody. Změn už si všimne i laik: Nedaleké rybníky, v nichž se ještě před čtyřmi lety mohli lidé koupat celé léto, se loni jedovatě zazelenaly už v květnu.

"Nemá cenu ochraňovat jen nádrž," soudí Doležal. Ochrana přítoků by měla být úkolem obcí. Starat by se měla vláda i kraje (Jihlavský, k němuž patří 2/3 povodí Želivky, a Středočeský). A dále Praha a ostatní města, jež by bez Želivky žíznila. Jenže zastupitelstva by musela uvažovat v delší perspektivě, než je volební období. "Cokoli ve vodním hospodaření uděláte, projeví se až za řadu let," upozornil Doležal.

PRACÍ PROSTŘEDKY s fosfátem, to je podle Doležala šílené. "V Německu se prodávat nesmějí. Proč tady ano? Aspoň v povodí Želivky by se měly používat jen prášky bez fosfátů," domnívá se. Před deseti lety stát uvěřil sdružení výrobců, že dobrovolně přestanou fosfáty používat. Tehdejší členové slib splnili, ale přišla spousta nových dodavatelů, kteří se nepřipojili. Voda trpí.

"Měli bychom se chovat opatrně," nabádá Doležal. "Biologické oživení tady je. Mohu říkat, že za tři roky vznikne problém, a jiný může tvrdit, že ne. Budu rád, když bude mít pravdu ten druhý. Řeka má určitou samočisticí schopnost. Možná se kvalita vody nezhorší, i když nebudeme dělat nic."

Správcem nádrže je Povodí Vltavy. Podle místních dbá o její čistotu, ale často se prý soustřeďuje na podružnosti. Obyvatelům vadí, že celou nádrž obepíná ochranné pásmo, kam je vstup přísně zakázán. Kvalitu vody podle nich nezhorší lidé, kteří si k ní zajdou na maliny. V jiných zemích úřady občanům víc věří, kolem vodárenských nádrží vedou třeba cyklistické stezky. I odborníci soudí, že nádrži by neublížilo, kdyby se v ní lidé koupali. Aspoň by čeřili hladinu, což vodě prospívá. Podle místních se není třeba tolik bát ani šílenců a sabotérů. Nádrž obsahuje asi 260 milionů kubických metrů, takže se nedá snadno zamořit.

Rybáři a místní obyvatelé by prý nejlépe ohlídali, aby se nic nestalo. Toto stanovisko zaujímají hlavně starší lidé, kteří se nikdy nesmířili s obětováním zdejší krajiny. Lidé přišli o svá pole, pod hladinou zmizelo snad nejkrásnější české údolí. Jezdívali sem rekreanti, vesnice žily, a dnes je tu konec světa. Ale i mladším vadí poslední krok - uzavření koruny hráze.

V turistických mapách stojí, že hráz je jediné místo, kde se k přehradě smí. Koncem roku 2003 ale Povodí Vltavy oznámilo, že ji zavře. Spoustě lidí se tak zkomplikovala cesta domů. Proti rozhodnutí protestovali starostové Zruče nad Sázavou a Hulic. Místní lidé sepsali stížnost, kterou zaslali vedení podniku Povodí Vltavy a informovali o ní Senát. Povodí Vltavy tvrdí, že průchod přes hráz zakázalo kvůli zvýšení ochrany vodního díla, a nehodlá nic měnit. Organizovaným skupinám bude umožněna prohlídka hráze i s odborným výkladem, slíbil generální ředitel František Hladík.

AUTOR: PETR KORBEL

kvalitu pitné vody pro prahu hlídají pstruzi

Nápad zásobovat Prahu a střední Čechy vodou z Želivky vznikl už za první republiky. Hned po válce se rozhodovalo, zda postavit druhou část Podolské vodárny, nebo přivést vodu ze Želivky. Tehdy ještě dostala přednost Vltava. V roce 1952 byl zamítnut alternativní návrh na přivedení vody z šumavské říčky Křemelné a veškeré úvahy se soustředily na Želivku. Investice z 60. let zahrnovala nádrž, čerpací stanici surové vody, úpravnu, asi 50 km dlouhou přívodní štolu a vodojem u Jesenice. Slavnostní předání se konalo v roce 1972, pravidelné dodávky byly zahájeny 1. února 1973. V 80. letech byla rozšířena čerpací stanice surové vody, postavena nová hala filtrace, chlorovna atd.; výkon úpravny se tak zvýšil na dvojnásobek. Dodávky vody dosáhly nejvyšší úrovně v letech 1988 až 1992. Pak prudce klesly. K opětnému mírnému růstu došlo před třemi roky v souvislosti s útlumem vodárny v Podolí.

Úprava probíhá takto: do surové vody se dávkuje síran hlinitý, případně i kyselina sírová. V případě zhoršení kvality vody je možné přidávat aktivní uhlí či manganistan draselný. Na tyto látky se nečistoty váží. Voda odchází na 56 filtrů, které nečistoty zachytí. Pak se přidává ozón, který pomáhá likvidovat organismy a zlepšuje organoleptické vlastnosti. Dále vápenná voda (kvůli úpravě kyselosti) a chlór. Po celou tu dobu se kvalita kapaliny analyzuje přístroji; důležitou kontrolní roli hrají i pstruzi. Přes regulační vodojemy odtéká voda štolou do vodojemu v Jesenici, odkud se rozvádí. Voda z úpravny je velice chutná. Na případnou horší kvalitu u spotřebitele má vliv staré potrubí a rozvody. Jakosti vody neprospívá ani to, že spotřeba prudce klesla. Potrubí byla stavěna na větší průtoky a nyní se v nich tekutina příliš zdržuje.

Švihov (Želivka) je největší vodárenskou nádrží v ČR. Měří 1670 hektarů, maximální hloubka je 55 m, délka vzdutí 28 km. Přehradě musela ustoupit např. obec Dolní Kralovice, kde končila železniční trať. Kvůli nádrži se změnila původně navržená trasa dálnice Praha-Brno. Zajímavou (ale nepřístupnou) technickou památkou jsou nevyužité dálniční mosty u Borovska, stavěné v letech 1939-1942 a 1945-1950. Opuštěné torzo monumentálního a architektonicky mimořádně zdařilého mostu v údolí Sedlického potoka dnes stojí ve vodě bez napojení na východní břeh.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů