Česko má v omezení emisí náskok
Propad ekonomiky po roce 1990 a uzavírání řady výrob náročných na spotřebu
energie způsobily, že Česko má vůči požadavkům z Kjótského protokolu určitý
náskok. "Protokol nám ukládá snížení emisí takzvaných skleníkových plynů o osm
procent do roku 2012," řekl HN Tomáš Chmelík.
"Skutečný stav je ve srovnání s referenčním rokem 1990 nyní o čtvrtinu nižší,"
řekl Chmelík, vedoucí oddělení ochrany klimatu na českém Ministerstvu životního
prostředí. Proti poklesu emisí z průmyslu ale působí jejich nárůst v dopravě.
Propad ekonomiky po roce 1990 a uzavírání řady výrob náročných na spotřebu energie způsobily, že Česko má vůči požadavkům z Kjótského protokolu určitý náskok. "Protokol nám ukládá snížení emisí takzvaných skleníkových plynů o osm procent do roku 2012," řekl HN Tomáš Chmelík.
"Skutečný stav je ve srovnání s referenčním rokem 1990 nyní o čtvrtinu nižší," řekl Chmelík, vedoucí oddělení ochrany klimatu na českém Ministerstvu životního prostředí. Proti poklesu emisí z průmyslu ale působí jejich nárůst v dopravě.
Nižší energetické nároky
Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy, připomíná: "Od devadesátých let podniky investovaly nemalé peníze do změny technologií a snižovaly jejich energetickou náročnost." Jako příklad uvedl papírenský průmysl. Ještě v roce 1990 se na tunu vyrobeného papíru vyprodukovalo 1,8 tuny oxidu uhličitého. Teď je to jedna tuna CO2 na tunu papíru.
Zbořil se nedomnívá, že by měly závazky vyplývající z Kjótského protokolu nějaký přímý ekonomický dopad na podnikovou sféru. "Podle stavu přípravy národního alokačního plánu pro přidělování povolenek na emise CO2 to žádnou firmu neohrozí," řekl Zbořil.
Tomáš Chmelík ale upozorňuje na to, že pro podniky vznikne povinnost sledovat množství emisí a podávat zprávy. "To pro podniky samozřejmě představuje určitou zátěž." Podle směrnice EU se musí ze zákona zaregistrovat u Ministerstva životního prostředí všechny podniky, které mají tepelné zdroje o výkonu větším než dvacet megawattů. V Česku se to týká 480 zařízení a 350 firem. Povinnost se týká také sektorů, které při výrobě spotřebovávají větší množství tepla: výroby a zpracování kovů, cementářské a vápenářské výroby, skláren a výroby keramiky, rafinérií, chemických podniků.
Po registraci bude těmto podnikům určena kvóta v podobě povolenek na emise oxidu uhličitého. S nimi pak mohou obchodovat.
V praxi to bude vypadat tak, že po rozpočítání národní kvóty dostanou podniky přiděleny povolenky, každou na jednu tunu oxidu uhličitého dopředu, na první obchodovatelné období. To je tříleté, od roku 2005 do roku 2007. Firmy jsou povinné monitorovat své emise a na začátku následujícího roku vyřadit ze svého držení odpovídající počet povolenek. Pokud "ušetří", mohou je prodat, ať už jiným podnikům v Česku, nebo firmám v prostoru Evropské unie," vysvětlil mechanismus Tomáš Chmelík.
Obchod s emisemi
O cenách povolenek není ještě jasno. "Jejich reálnou cenu určí až trh," řekl Zbořil, který nepředpokládá, že by zejména na začátku existoval na trhu jejich nedostatek.
I v České republice už o zprostředkování obchodů s povolenkami na emise oxidu uhličitého projevily zájem makléřské firmy. Obchodovat s povolenkami hodlá Českomoravská komoditní burza Kladno.
Obchod s emisemi považují za užitečný i ekologové. Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. "V podstatě je jedno, kde emise vznikají. Všechny vstupují do atmosféry - a ta je jen jedna. Obchod s emisemi podporuje snahy podniků o ekologické chování. A to odpovídá i filozofii tržního hospodářství," uvedl Moldan.
Náskok Česka však nemusí trvat věčně. "Jsme členy Evropské unie. A ta má ambiciózní cíle v záležitosti ochrany klimatu," upozorňuje Tomáš Chmelík. "V tomto směru tlak poroste a Česko bude svou počáteční výhodu, tedy předstih před požadavky Kjóta, ztrácet."
"Skutečný stav je ve srovnání s referenčním rokem 1990 nyní o čtvrtinu nižší," řekl Chmelík, vedoucí oddělení ochrany klimatu na českém Ministerstvu životního prostředí. Proti poklesu emisí z průmyslu ale působí jejich nárůst v dopravě.
Nižší energetické nároky
Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy, připomíná: "Od devadesátých let podniky investovaly nemalé peníze do změny technologií a snižovaly jejich energetickou náročnost." Jako příklad uvedl papírenský průmysl. Ještě v roce 1990 se na tunu vyrobeného papíru vyprodukovalo 1,8 tuny oxidu uhličitého. Teď je to jedna tuna CO2 na tunu papíru.
Zbořil se nedomnívá, že by měly závazky vyplývající z Kjótského protokolu nějaký přímý ekonomický dopad na podnikovou sféru. "Podle stavu přípravy národního alokačního plánu pro přidělování povolenek na emise CO2 to žádnou firmu neohrozí," řekl Zbořil.
Tomáš Chmelík ale upozorňuje na to, že pro podniky vznikne povinnost sledovat množství emisí a podávat zprávy. "To pro podniky samozřejmě představuje určitou zátěž." Podle směrnice EU se musí ze zákona zaregistrovat u Ministerstva životního prostředí všechny podniky, které mají tepelné zdroje o výkonu větším než dvacet megawattů. V Česku se to týká 480 zařízení a 350 firem. Povinnost se týká také sektorů, které při výrobě spotřebovávají větší množství tepla: výroby a zpracování kovů, cementářské a vápenářské výroby, skláren a výroby keramiky, rafinérií, chemických podniků.
Po registraci bude těmto podnikům určena kvóta v podobě povolenek na emise oxidu uhličitého. S nimi pak mohou obchodovat.
V praxi to bude vypadat tak, že po rozpočítání národní kvóty dostanou podniky přiděleny povolenky, každou na jednu tunu oxidu uhličitého dopředu, na první obchodovatelné období. To je tříleté, od roku 2005 do roku 2007. Firmy jsou povinné monitorovat své emise a na začátku následujícího roku vyřadit ze svého držení odpovídající počet povolenek. Pokud "ušetří", mohou je prodat, ať už jiným podnikům v Česku, nebo firmám v prostoru Evropské unie," vysvětlil mechanismus Tomáš Chmelík.
Obchod s emisemi
O cenách povolenek není ještě jasno. "Jejich reálnou cenu určí až trh," řekl Zbořil, který nepředpokládá, že by zejména na začátku existoval na trhu jejich nedostatek.
I v České republice už o zprostředkování obchodů s povolenkami na emise oxidu uhličitého projevily zájem makléřské firmy. Obchodovat s povolenkami hodlá Českomoravská komoditní burza Kladno.
Obchod s emisemi považují za užitečný i ekologové. Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. "V podstatě je jedno, kde emise vznikají. Všechny vstupují do atmosféry - a ta je jen jedna. Obchod s emisemi podporuje snahy podniků o ekologické chování. A to odpovídá i filozofii tržního hospodářství," uvedl Moldan.
Náskok Česka však nemusí trvat věčně. "Jsme členy Evropské unie. A ta má ambiciózní cíle v záležitosti ochrany klimatu," upozorňuje Tomáš Chmelík. "V tomto směru tlak poroste a Česko bude svou počáteční výhodu, tedy předstih před požadavky Kjóta, ztrácet."
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích