Staré vrty ohrožují přírodu i pitnou vodu

Na Hodonínsku tiká časovaná bomba. Vrty, pozůstatky dávné těžby ropy, dokáží zničit zásoby pitné vody a mohou z nich unikat jedovaté plyny. Erupce vrtu - na jižní Moravě je jich více než 200 - by přinesla doslova ekologickou katastrofu.

BLANKA RŮŽIČKOVÁ

Společnost Moravské naftové doly začátkem roku zlikvidovala starý průzkumný vrt poblíž silnice spojující Hodonín s Břeclaví. Téměř kilometr hluboká sonda s označením Lužice 96 vznikla už v roce 1954 a od té doby už prakticky jenom chátrala.
Na jižní Moravě není ani zdaleka jediná. Studie z roku 2003 zmapovala v jihovýchodním cípu republiky více než dvě stovky nezajištěných pozůstatků staré těžby, ke kterým se dnes nikdo nehlásí. Představují však vážnou hrozbu pro celý region. Ekologická katastrofa, kterou by mohly způsobit, může mít i mezinárodní dopady. "Pokud by se ropné látky dostaly do spodních vod, ohrozí zdroje pitné vody nejen na Moravě, ale i v sousedním Rakousku a na Slovensku," potvrdil vedoucí oddělení útlumu a restrukturalizace hornictví ministerstva průmyslu Milan Adámek.
Na odstranění nejhorších ekologických zátěží - 223 starých vrtů a zhruba padesátky dalších reliktů, například starých kališť s kontaminovanou zeminou - bude potřeba zhruba 300 milionů korun. Moravské naftové doly, které dnes jako jediné v oblasti těží, od roku 1999 zlikvidovaly jednapadesát starých vrtů a sond a tři kaliště. Odstranění těchto starých zátěží stálo téměř 99 milionů, z toho přes 17 milionů uhradily právě doly. "Pozůstatky staré těžby vnímáme jako nebezpečí. Proto se na financování těchto prací podílíme. Přestože jde o škody, které jsme nezavinili," vysvětluje mluvčí společnosti Kamila Skrípalová.

RELIKTY MINULOSTI
Průzkum a těžba ropných látek mají na jižní Moravě stoletou tradici. Podluží, Hodonínsko a Břeclavsko leží v takzvané Vídeňské pánvi bohaté na ložiska ropy a zemního plynu. První průzkumný vrt s názvem Helena se datuje do roku 1900. Skutečný zájem vyvolal až ve dvacátých letech minulého století výbuch plynu, který si místní podnikatel u obce Gbely svedl do svého domu, když si všiml, že bublá v potoce na jeho pozemku. Po válce vyhloubily už zestátněné podniky v Česku tři tisícovky průzkumných a těžebních vrtů. Mnohé zůstaly po ukončení činnosti v původní podobě, aniž by se někdo postaral o jejich zabezpečení. "Jde o specifikum bývalého východního bloku. V západní Evropě je běžné, že se firmy o svou lokalitu starají. U nás se o staré ekologické škody nikdo čtyřicet nebo více let nezajímal," říká ekologický expert ministerstva životního prostředí Daniel Svoboda.
Vedoucí oddělení technického rozvoje Moravských naftových dolů Petr Dorda uvedl, že největší nebezpečí skrývají staré vrty a sondy vyhloubené před více než padesáti lety. Nejsou dostatečně zajištěné, protože se dřív používaly jiné technologie a zhruba do osmdesátých let také platily mnohem mírnější pravidla pro jejich zabezpečení. "Hlavním cílem likvidace starého vrtu je odstranění nebezpečí, což znamená jeho spolehlivé utěsnění, aby nedošlo k průniku škodlivých látek na povrch ani do podzemních vrstev se zásobami pitné vody nebo do lignitových slojí," uvádí Dorda.

OBAVY Z VÝBUCHU
Práce se starými vrty představuje náročnou operaci, protože může dojít k erupci. "Hrozí nekontrolovatelný výron, který představuje nejhorší typ havárie. Plameny šlehají do výše desítek metrů a následné gejzíry kontaminované vody po sobě mohou zanechat mrtvou zemi v okolí několika stovek metrů," vysvětluje Dorda.
V Česku se v posledních letech naštěstí nic takového nestalo. V okolních zemích, například v Polsku nebo Maďarsku, se ale podobné havárie objevily.
Stát se přesto ke starých škodám na Moravě moc nehlásí. Ministerstvo životního prostředí poukazuje na povinnosti vlastníků. "Největší počet netěsných ropných sond je v majetku soukromých firem, tedy Flachs Union a Moravských naftových dolů," uvádí Jarmila Krebsová z tiskového oddělení úřadu. Moravské naftové doly však ekologické škody zdědily jakoby mimochodem - protože se privatizovaly už v první vlně kuponové privatizace, nikdo je předem nezmapoval, a tak nemají nárok na financování z Fondu národního majetku.
Firma Flachs Union, která v roce 1993 koupila původní sondy na starém ložisku Hodonín, nikdy těžbu nezahájila, žádné sondy nezlikvidovala a nyní je v konkurzu. Některé staré vrty nebo nezlikvidované sondy se navíc objevily až nedávno, například při těžbě štěrkopísku v zatopených štěrkovnách u Moravské Nové Vsi.

NEJPRVE MUSELY PŘIJÍT POVODNĚ
Hrozba "bezprizorných" vrtů, z nichž mohou unikat ropné látky a také jedovatý sirovodík, vyplula na povrch v době povodní v roce 1997. Tehdy se na hladině povodňového jezera objevila ropná skvrna, která unikla z nezajištěných sond starého hodonínského ložiska. A vlastně teprve tehdy se začalo mluvit o "starých ekologických škodách po těžbě ropy a zemního plynu" a o tom, že se ropa může přes staré sondy a vrty dostat do spodních vod a kontaminovat půdu v okolí.
Moravské naftové doly plánují likvidaci dalších vrtů. Peníze na tyto práce však mohou získat prakticky jen z fondu úhrad za vytěžený nerost. Firma do něj vloni přispěla částkou 80 milionů, ale na likvidaci starých nezaviněných škod dostala jen deset milionů. Většinu peněz z tohoto báňského fondu si totiž na základě rozhodnutí parlamentu rozdělují města a obce zasažené současnou těžbou.
Ministerstvo průmyslu, které dotace z báňského fondu rozděluje, se podle Milana Adámka později pokusilo tento systém změnit, ale neuspělo. "Je to škoda, protože nová těžba je už dostatečně ekologicky zajištěná. Obce většinou peníze používají na nákup automobilů nebo třeba na výstavbu chodníků," vysvětluje. Vláda se nicméně podle jeho slov o zátěže na jižní Moravě stará. K účasti na financování likvidací se zavázala usnesením z roku 2002.

Zdroj: Profit