Bionafta šetří životní prostředí i přírodní zdroje

Jednou z priorit současné vlády je lepší ochrana ovzduší využitím méně škodlivých biologických paliv a snížení závislosti země na dovozu fosilních paliv. Nemá-li však zůstat jen mlácením prázdné slámy, pak je nezbytné zavést systém podpory výroby bionafty (směs metylesteru z řepky olejné a motorové nafty). A nejde jen o naplnění jedné z vládních priorit, ale i o splnění závazku, který pro Českou republiku z titulu řádné členské země EU vyplývá ze Směrnice o ochraně ovzduší. Tento předpis stanovuje členským státům povinnost zvýšit podíl biopaliv v pohonných hmotách na 2 % celkové spotřeby pohonných hmot v roce 2005 a na 5,75 % v roce 2010. Takový podíl biologické složky ve fosilních palivech dokáže ČR naplnit pouze v případě, když udrží výrobu metylesteru řepkového oleje na úrovni 100 000 tun za rok. Pro představu: výroba takového objemu metylesteru představuje zpracování 280 000 tun semene řepky a využití přibližně 120 000 hektarů orné půdy pro nepotravinářskou produkci. Znamená také významnou pomoc pro odbyt řepky olejné zpracované jako obnovitelný zdroj energie. Je to více jak 30 % produkce semene řepky vypěstované tuzemskými pěstiteli. Odbyt řepky zaručený systémem, který byl 3. prosince 2004 předložen vládě, umožňuje také zvýšit ekonomickou stabilitu českých pěstitelů a zajistí výrobu biopaliv v ČR. To umožní, aby byly využity výrobní kapacity, které byly v 90-tých letech vybudovány i s pomocí státu. Navržený systém spočívá v poskytnutí kompenzace za zvýšené výrobní náklady na bionaftu a za její nižší energetickou účinnost formou úlevy na spotřební dani doplněné o přímou  dotaci. Jde o přechodný systém, který by měl platit do konce roku 2006 a se kterým už vyjádřila souhlas EU.

Odpůrci myšlenky podporovat produkci bionafty ze státního rozpočtu a tedy z peněz daňových poplatníků poukazují na to, že v Evropě stačí nařídit zákonem přidávání metylesteru do motorové nafty, bez nutnosti dotací. V řadě zemí původní EU spočívá podpora biopaliv ve výrazné daňové úlevě. Pak již není potřeba bionaftu dále dotovat. Například v Německu, kde spotřební daň na naftu činí něco přes 15 Kč/litr, je bionafta podporována nulovou spotřební daní z podílu použitého biopaliva. Přitom výrobní náklady na motorovou naftu a na metylester z řepky jsou dnes v zemích původní EU a v ČR téměř stejné. A to nepočítám přímé platby vyplacené na hektar vypěstované řepky, které u nás v minulosti neexistovaly a i nyní jsou méně než poloviční oproti zemím EU-15.

Pro srovnání: v ČR činí spotřební daň na motorovou naftu jen 9,95 Kč/l. Pokud podpoříme bionaftu pouze zpětným získáním spotřební daně z podílu přimíchaného metylesteru bez doplňkové dotace, zůstane cena bionafty vyšší než u běžné nafty a motoristé po ní na pumpách nesáhnou. Právě výrazně vyšší daňová úleva činí z bionafty v Německu konkurenceschopnou alternativu pro motoristy a je po ní poptávka. I to je důvodem, proč čeští výrobci metylesteru dosud celkem úspěšně vyvážejí metylester právě k Německým sousedům. Ovšem v případě, že klesne cena ropy, omezí se zájem o vyvážený metylester a čeští výrobci nebudou pro něj mít bez schválené dotace odbyt na domácím trhu.

Další spekulací okolo bionafty je tvrzení o vývozu dotovaného metylesteru, ke kterému mělo v minulosti docházet. Státní zemědělský intervenční fond i Policie ČR provedli opakované kontroly u subjektů, které anonymní udání označily za podezřelé a nikdy se neprokázalo, že by došlo k nepovolenému vývozu. Ostatně, i v novém návrhu podpory bionafty je zajištěno, aby metylester vyrobený s podporou státu byl použit k výrobě bionafty na území ČR. Výrobce bionafty bude povinně předkládat dodavateli metylesteru doklad o tom, že uplatnil sníženou sazbu daně na bionaftu u Finančího úřadu a potvrzení o odběr metylesteru od konkrétního výrobce. Dodavatel metylesteru pak na základě tohoto dokladu bude teprve moci nárokovat dotaci od Zemědělského státního intervenčního fondu (SZIF). Systém je jednodušší proti jiným členským zemím unie v tom, že kupce bionafty zaplatí rovnou nižší spotřební daň místo zpětného uplatňování vratky z této daně. Klíčová ovšem bude otázka financování programu. V kapitole MZe ani v rozpočtu SZIF není v tuto chvíli dostatek prostředků k realizaci programu, který si ročně vyžádá 786 mil. Kč přímé dotace. Vzhledem k tomu, že otázka uplatňování biopaliv je celostátního významu, myslím, že je správné hledat zdroje k financování tohoto programu napříč zainteresovanými resorty, zejména životního prostředí, dopravy a průmyslu a obchodu.

Martin Severa    
tiskový mluvčí MZe
V Praze 13.12.2004