Brambory ze zkumavky
Klonované brambory se vracejí na pole bez virózy, ale co je hubí, to je polský
dumping.
Klonované brambory se vracejí na pole bez virózy, ale co je hubí, to je polský dumping.
V srdci bramborářského kraje Vysočina, v Havlíčkově Brodě, existuje speciální nemocnice pro brambory. Tohle u nás ojedinělé zařízení provozuje Výzkumný ústav bramborářský. Pod rukama odborníků tu české zemáky procházejí speciální léčebnou kúrou, jejímž výsledkem je ozdravená sadba. Když čeští zemědělci nedokážou konkurovat produkci ze zahraničí cenou ani výnosem, musí se soustředit na kvalitu. Základem jsou zdravé porosty.
"Největším nebezpečím pro brambory jsou virózy. Žádný postřik nedokáže viry spolehlivě zahubit. Záludnost je v tom, že infikované hlízy vypadají na první pohled nezávadně. Pěstitel si proto nikdy nemůže být jist, zda nesází do země brambory zdravé jen zdánlivě, jimiž se pak šíří nákaza nekontrolovaně dál," objasňuje nebezpečí viróz Vendula Horáčková z Výzkumného ústavu bramborářského.
Nejmenší mikroorganismy, viry, poškozují zelenou nať, takže rostlina chřadne, vytváří méně podzemních hlíz, a to se v konečném důsledku projeví na výši sklizně. Loni, kdy byl v Evropě úrodný rok, sklidili čeští pěstitelé z každého hektaru v průměru 25 tun brambor, zatímco sousední Němci 43 tun. Kvalita německé sadby je pověstná, čímž by se leccos dalo vysvětlit. Ani čeští výzkumníci však v boji s virózami už nejsou bezmocní. Pomáhá jim v tom klonování.
ZDRAVÉ BONSAJE. "Ve špičkách bramborových klíčků jsou vždy přítomny buňky dělivého pletiva, kam se virová nákaza ještě nestačila rozšířit. Podobně jako ve vyspělých bramborářských státech jsme se naučili nezasažené buňky izolovat a metodou klonování z nich postupně vypěstovat novou, již zdravou rostlinu," říká Vendula Horáčková při obhlídce zkumavek se zelenými rekonvalescenty. Rostlinky ve skle jsou droboučké, ale každá z nich už vytvořila miniaturní hlízky velikosti hrášku. Navzdory zanedbatelným rozměrům je každá brambůrka životaschopná a po přesazení vytvoří novou úrodu. Způsobuje to mimořádná schopnost brambor regenerovat.
I tak je ale třeba hodně trpělivé a mravenčí práce, než se bramborové bonsaje namnoží v dostatečném množství, aby je výzkumníci z Havlíčkova Brodu mohli přesadit do květináčků a získali sazenice vhodné pro pěstování na poli. Jakmile se ozdravené rostlinky dostanou do běžných podmínek, dorostou hlízy opět do své obvyklé velikosti.
"Z každé ozdravené rostlinky dokážeme získat až pět tisíc řízků," vysvětluje geometrickou řadu klonovací techniky a taje ozdravné kúry Horáčková. Zdá se neuvěřitelné, že pro keříky ozdravených brambor si šlechtitelé přijedou už začátkem května, aby je vysázeli na pole.
ROHLÍČKY ZE SKLA. Vendula Horáčková připomíná, že zmíněnou technikou množení ve zkumavkách se havlíčkobrodskému ústavu podařilo reinkarnovat proslulý Keřkovský rohlíček. Odrůda výborné chuti se nerozvařuje, takže je přímo stvořena k přípravě vánočního bramborového salátu. Protáhlé hlízy ve tvaru rohlíčků vznikly ve šlechtitelské stanici Keřkov už v roce 1940 a pěstovaly se u nás až do roku 1984. Pak kvůli chatrnému zdraví ze seznamu povolených odrůd zmizely. Zůstaly už jen v genové bance ústavu, odkud je výzkumníci po deseti letech opět probudili k životu. Od poloviny devadesátých let jsou znovu na seznamu povolených odrůd. Ústav za ozdravenou sadbu získal cenu na celostátní zemědělské výstavě Země živitelka.
Ve zkumavkách genové banky přežívají i původní plané odrůdy brambor z Peru a Chile. Chutí by nikoho neokouzlily, šlechtitelé si však od nich vypůjčují jiné cenné vlastnosti. Především odolnost a otužilost. V poslední době také pro nás netradiční fialovou barvu. Tu způsobují rostlinná barviva antokyany, zdroj vitaminů. V pokusné stanici Valečov vyšlechtili havlíčkobrodští výzkumníci brambory s fialovou dužninou, vhodné pro dekorativně zbarvené smažené hranolky. Odrůda, která prochází schvalovacím řízením, dostala jméno Valfi - valečovská fialová.
Techniku ozdravování sadby a miniaturizace rostlin si výzkumníci osvojili právě díky genové bance. Zahraniční ústavy, s nimiž si Havlíčkův Brod vyměňuje kolekce vzácných odrůd, požadují jen zdravé rostliny. A tak se Češi museli přizpůsobit.
V poslední době ústav používá k ozdravování sadby i metodu chemoterapie, kdy se do výživného média ve zkumavce přidává několik kapek virostatického preparátu.
Zdravotní kondici vypěstované sadby musí výzkumníci věrohodně otestovat. Speciální přístroj dokáže v buněčné šťávě plodiny odhalit přítomnost škodlivých mikroorganismů analýzou DNA. Na zařízení výzkumníci ověřují nejen zdravotní stav brambor, ale také pravost odrůd. Současný zákon o potravinách zakazuje míchání odrůd při prodeji brambor spotřebitelům. Velkoodběratelé, ale i Státní zemědělská a potravinářská inspekce, si v ústavu nechávají prověřit, zda dodávka brambor určená k prodeji odpovídá deklarované odrůdě, i to, zda v ní nejsou jiné příměsi. Než ústav v roce 2004 zmíněné oprávnění získal, vozily se brambory na testování až do Vídně.
"Ozdravování sadby je práce, která nikdy nekončí," říká Vendula Horáčková. Přenašečem nákazy jsou mšice, které sají buněčnou šťávu bramborových listů a roznášejí ji z jednoho pole na jiné. Proto se odrůdy po čase do ústavu vracejí, někdy už po dvou letech. Všechno závisí na počasí v době vegetace, nakolik je příznivé pro vývoj mšic. Obecně platí, že méně starostí s virózami mají pěstitelé v přímořských státech, protože tamní klima snášejí mšice hůř než ve vnitrozemí. Nekontrolovanému šíření mšic v našich podmínkách napomáhá i nadměrné bujení plevele na neudržovaných loukách a v nevysekávaných příkopech, odkud se hmyz přesouvá do kulturních porostů.
Podobným způsobem jako brambory chtějí Havlíčkobrodští ozdravit i český česnek, aby pěstitelé mohli snáze konkurovat levnému dovozu této zeleniny z Číny.
BRAMBORY MIZÍ. Léčit brambory se čeští výzkumníci naučili, ale najít recept na chřadnoucí ekonomiku bramborářského odvětví bude složitější. Pěstitelské plochy v Česku klesly za posledních 12 let na pouhou třetinu tehdejší výměry. Ta se, jak vyplývá ze statistiky Ministerstva zemědělství, snížila ze 113 tisíc hektarů na nynějších 36 tisíc ha. Výnosy přitom vzrostly jen nevýznamně, z původních 18 tun z hektaru na loňských 25 tun, takže celková produkce je sotva poloviční - necelých 900 tisíc tun. Sto tisíc tun ročně Česko dováží. Hlavně z Německa a z Polska. Marie Brodinová z Okresní agrární komory v Havlíčkově Brodě tvrdí, že oba státy k nám prodávají brambory za nižší cenu, než jsou výrobní náklady domácích pěstitelů.
"Řeší si tím své přebytky, pro které u sebe doma nemají odbyt. V Evropské unii nejsou brambory svázané žádnými kvótami, protože na ně zemědělci neberou dotace. Smutné je, že někteří zemědělci na Vysočině s bramborami raději obchodují, než aby je pěstovali. Využijí tím kapacitu vybudovaných skladů a balicích linek a ještě na tom vydělají," říká Brodinová. Předávací cena na hranicích, za kterou Němci brambory prodávají, je 90 haléřů za kilogram, zatímco domácí výrobní náklady se pohybují kolem 2,80 Kč za kg. I když jsou brambory z Německa mimořádné levné, tamní pěstitelé na exportu neprodělají. Přebytky by totiž museli nákladně ekologicky likvidovat.
Z Polska k nám proudí především levné bramborové hranolky. Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství uvádí, že Poláci k nám dodávají kilogram hranolků za 15 korun, což je o 2,50 Kč méně než cena domácích výrobců. Polský dovoz hranolků rok od roku roste, loni už to bylo přes 25 tisíc tun. Ředitel Výzkumného ústavu bramborářského Bohumil Vokál to vysvětluje kooperací polských pěstitelů s Němci. Ti dodali moderní technologii a sadbu a uzavřeli dlouhodobé smlouvy s konkrétními farmáři. Marie Brodinová má po ruce i další vysvětlení. Polští zemědělci neplatí sociální a zdravotní pojištění. Daňová úleva státu jim umožní pracovat s nižšími náklady.
JEN POD ZÁVLAHOU. Ředitel Vokál připomíná, že v Česku se produkce brambor přesouvá z Vysočiny do Polabí. Tamní zemědělci pěstují zemáky pod závlahou, takže docilují vysoké sklizně. Brambory skrápějí umělým deštěm na pozemcích, kde dříve pěstovali zeleninu.. Ta se jim přestala vyplácet kvůli levnějšímu dovozu. Z Polska, jak jinak. "Bez závlah se vyšší výnosy brambor sklízet nedají. Tomuto trendu se budou muset přizpůsobit i bramboráři z Vysočiny," soudí Bohumil Vokál.
Zatímco za německou nadúrodou je propracovaná technologie a kvalitní sadba, polské výnosy jsou až na specializované farmy velmi nízké. Ale souhrnná produkce je tam obrovská. Naši severní sousedé pěstují brambory na ploše, která je bezmála stejně velká jako výměra brambor ve staré unijní patnáctce.
"Pro malé polské farmy jsou brambory základní plodinou, která slouží k obživě rodiny i výkrmu prasat. Když se jim nepodaří brambory prodat, najdou pro ně využití v domácnosti," uvádí Jan Vašák z České zemědělské univerzity v Praze. Podle českého Ministerstva zemědělství zkrmují polští zemědělci 40 procent své produkce brambor. Tuto cestu už Česko dávno opustilo, upozorňuje ministerstvo.
S poklesem domácí produkce razantně klesá i spotřeba brambor. Pozoruhodné je, že jich jíme o deset kilogramů méně než masa, necelých 74 kg na osobu za rok. Fajnšmekři si dnes brambory pěstují sami nebo je kupují od drobných pěstitelů. Takřka pětina v tuzemsku zkonzumovaných brambor pochází ze samozásobení, uvádí statistika Ministerstva zemědělství.
FISCHLER BYL ŠKROB. Jedinou podporu z unijních zdrojů vyplácí Brusel pěstitelům na produkci škrobu. Unie však přidělila Česku nižší kvóty na škrob, než činí naše domácí spotřeba. "Z velké části řešíme spotřebu škrobu dovozem," poukazuje komoditní zpráva Ministerstva zemědělství. Sousední Rakousko pěstuje brambory na výměře o třetinu nižší, než má Česko, přesto má kvótu na škrob o čtvrtinu vyšší než my. Čistě náhodou byl v době vyjednávání o kvótách komisařem pro zemědělství rakouský rodák Franz Fischler.
Bramborový škrob je žádanou surovinou v potravinářství. Dává se do jogurtů, ale také do masných konzerv a uzenin, což zase vadí producentům masa. Vymínili si, že některé tradiční uzenářské výrobky musí obsahovat povinně stanovený obsah masa namísto škrobové náhražky.
Jan Vašák z České zemědělské univerzity nevidí vyhlídky pěstitelů brambor růžově. Plochy pro konzum se budou i nadále snižovat. Budoucnost má pouze sadba.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
V srdci bramborářského kraje Vysočina, v Havlíčkově Brodě, existuje speciální nemocnice pro brambory. Tohle u nás ojedinělé zařízení provozuje Výzkumný ústav bramborářský. Pod rukama odborníků tu české zemáky procházejí speciální léčebnou kúrou, jejímž výsledkem je ozdravená sadba. Když čeští zemědělci nedokážou konkurovat produkci ze zahraničí cenou ani výnosem, musí se soustředit na kvalitu. Základem jsou zdravé porosty.
"Největším nebezpečím pro brambory jsou virózy. Žádný postřik nedokáže viry spolehlivě zahubit. Záludnost je v tom, že infikované hlízy vypadají na první pohled nezávadně. Pěstitel si proto nikdy nemůže být jist, zda nesází do země brambory zdravé jen zdánlivě, jimiž se pak šíří nákaza nekontrolovaně dál," objasňuje nebezpečí viróz Vendula Horáčková z Výzkumného ústavu bramborářského.
Nejmenší mikroorganismy, viry, poškozují zelenou nať, takže rostlina chřadne, vytváří méně podzemních hlíz, a to se v konečném důsledku projeví na výši sklizně. Loni, kdy byl v Evropě úrodný rok, sklidili čeští pěstitelé z každého hektaru v průměru 25 tun brambor, zatímco sousední Němci 43 tun. Kvalita německé sadby je pověstná, čímž by se leccos dalo vysvětlit. Ani čeští výzkumníci však v boji s virózami už nejsou bezmocní. Pomáhá jim v tom klonování.
ZDRAVÉ BONSAJE. "Ve špičkách bramborových klíčků jsou vždy přítomny buňky dělivého pletiva, kam se virová nákaza ještě nestačila rozšířit. Podobně jako ve vyspělých bramborářských státech jsme se naučili nezasažené buňky izolovat a metodou klonování z nich postupně vypěstovat novou, již zdravou rostlinu," říká Vendula Horáčková při obhlídce zkumavek se zelenými rekonvalescenty. Rostlinky ve skle jsou droboučké, ale každá z nich už vytvořila miniaturní hlízky velikosti hrášku. Navzdory zanedbatelným rozměrům je každá brambůrka životaschopná a po přesazení vytvoří novou úrodu. Způsobuje to mimořádná schopnost brambor regenerovat.
I tak je ale třeba hodně trpělivé a mravenčí práce, než se bramborové bonsaje namnoží v dostatečném množství, aby je výzkumníci z Havlíčkova Brodu mohli přesadit do květináčků a získali sazenice vhodné pro pěstování na poli. Jakmile se ozdravené rostlinky dostanou do běžných podmínek, dorostou hlízy opět do své obvyklé velikosti.
"Z každé ozdravené rostlinky dokážeme získat až pět tisíc řízků," vysvětluje geometrickou řadu klonovací techniky a taje ozdravné kúry Horáčková. Zdá se neuvěřitelné, že pro keříky ozdravených brambor si šlechtitelé přijedou už začátkem května, aby je vysázeli na pole.
ROHLÍČKY ZE SKLA. Vendula Horáčková připomíná, že zmíněnou technikou množení ve zkumavkách se havlíčkobrodskému ústavu podařilo reinkarnovat proslulý Keřkovský rohlíček. Odrůda výborné chuti se nerozvařuje, takže je přímo stvořena k přípravě vánočního bramborového salátu. Protáhlé hlízy ve tvaru rohlíčků vznikly ve šlechtitelské stanici Keřkov už v roce 1940 a pěstovaly se u nás až do roku 1984. Pak kvůli chatrnému zdraví ze seznamu povolených odrůd zmizely. Zůstaly už jen v genové bance ústavu, odkud je výzkumníci po deseti letech opět probudili k životu. Od poloviny devadesátých let jsou znovu na seznamu povolených odrůd. Ústav za ozdravenou sadbu získal cenu na celostátní zemědělské výstavě Země živitelka.
Ve zkumavkách genové banky přežívají i původní plané odrůdy brambor z Peru a Chile. Chutí by nikoho neokouzlily, šlechtitelé si však od nich vypůjčují jiné cenné vlastnosti. Především odolnost a otužilost. V poslední době také pro nás netradiční fialovou barvu. Tu způsobují rostlinná barviva antokyany, zdroj vitaminů. V pokusné stanici Valečov vyšlechtili havlíčkobrodští výzkumníci brambory s fialovou dužninou, vhodné pro dekorativně zbarvené smažené hranolky. Odrůda, která prochází schvalovacím řízením, dostala jméno Valfi - valečovská fialová.
Techniku ozdravování sadby a miniaturizace rostlin si výzkumníci osvojili právě díky genové bance. Zahraniční ústavy, s nimiž si Havlíčkův Brod vyměňuje kolekce vzácných odrůd, požadují jen zdravé rostliny. A tak se Češi museli přizpůsobit.
V poslední době ústav používá k ozdravování sadby i metodu chemoterapie, kdy se do výživného média ve zkumavce přidává několik kapek virostatického preparátu.
Zdravotní kondici vypěstované sadby musí výzkumníci věrohodně otestovat. Speciální přístroj dokáže v buněčné šťávě plodiny odhalit přítomnost škodlivých mikroorganismů analýzou DNA. Na zařízení výzkumníci ověřují nejen zdravotní stav brambor, ale také pravost odrůd. Současný zákon o potravinách zakazuje míchání odrůd při prodeji brambor spotřebitelům. Velkoodběratelé, ale i Státní zemědělská a potravinářská inspekce, si v ústavu nechávají prověřit, zda dodávka brambor určená k prodeji odpovídá deklarované odrůdě, i to, zda v ní nejsou jiné příměsi. Než ústav v roce 2004 zmíněné oprávnění získal, vozily se brambory na testování až do Vídně.
"Ozdravování sadby je práce, která nikdy nekončí," říká Vendula Horáčková. Přenašečem nákazy jsou mšice, které sají buněčnou šťávu bramborových listů a roznášejí ji z jednoho pole na jiné. Proto se odrůdy po čase do ústavu vracejí, někdy už po dvou letech. Všechno závisí na počasí v době vegetace, nakolik je příznivé pro vývoj mšic. Obecně platí, že méně starostí s virózami mají pěstitelé v přímořských státech, protože tamní klima snášejí mšice hůř než ve vnitrozemí. Nekontrolovanému šíření mšic v našich podmínkách napomáhá i nadměrné bujení plevele na neudržovaných loukách a v nevysekávaných příkopech, odkud se hmyz přesouvá do kulturních porostů.
Podobným způsobem jako brambory chtějí Havlíčkobrodští ozdravit i český česnek, aby pěstitelé mohli snáze konkurovat levnému dovozu této zeleniny z Číny.
BRAMBORY MIZÍ. Léčit brambory se čeští výzkumníci naučili, ale najít recept na chřadnoucí ekonomiku bramborářského odvětví bude složitější. Pěstitelské plochy v Česku klesly za posledních 12 let na pouhou třetinu tehdejší výměry. Ta se, jak vyplývá ze statistiky Ministerstva zemědělství, snížila ze 113 tisíc hektarů na nynějších 36 tisíc ha. Výnosy přitom vzrostly jen nevýznamně, z původních 18 tun z hektaru na loňských 25 tun, takže celková produkce je sotva poloviční - necelých 900 tisíc tun. Sto tisíc tun ročně Česko dováží. Hlavně z Německa a z Polska. Marie Brodinová z Okresní agrární komory v Havlíčkově Brodě tvrdí, že oba státy k nám prodávají brambory za nižší cenu, než jsou výrobní náklady domácích pěstitelů.
"Řeší si tím své přebytky, pro které u sebe doma nemají odbyt. V Evropské unii nejsou brambory svázané žádnými kvótami, protože na ně zemědělci neberou dotace. Smutné je, že někteří zemědělci na Vysočině s bramborami raději obchodují, než aby je pěstovali. Využijí tím kapacitu vybudovaných skladů a balicích linek a ještě na tom vydělají," říká Brodinová. Předávací cena na hranicích, za kterou Němci brambory prodávají, je 90 haléřů za kilogram, zatímco domácí výrobní náklady se pohybují kolem 2,80 Kč za kg. I když jsou brambory z Německa mimořádné levné, tamní pěstitelé na exportu neprodělají. Přebytky by totiž museli nákladně ekologicky likvidovat.
Z Polska k nám proudí především levné bramborové hranolky. Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství uvádí, že Poláci k nám dodávají kilogram hranolků za 15 korun, což je o 2,50 Kč méně než cena domácích výrobců. Polský dovoz hranolků rok od roku roste, loni už to bylo přes 25 tisíc tun. Ředitel Výzkumného ústavu bramborářského Bohumil Vokál to vysvětluje kooperací polských pěstitelů s Němci. Ti dodali moderní technologii a sadbu a uzavřeli dlouhodobé smlouvy s konkrétními farmáři. Marie Brodinová má po ruce i další vysvětlení. Polští zemědělci neplatí sociální a zdravotní pojištění. Daňová úleva státu jim umožní pracovat s nižšími náklady.
JEN POD ZÁVLAHOU. Ředitel Vokál připomíná, že v Česku se produkce brambor přesouvá z Vysočiny do Polabí. Tamní zemědělci pěstují zemáky pod závlahou, takže docilují vysoké sklizně. Brambory skrápějí umělým deštěm na pozemcích, kde dříve pěstovali zeleninu.. Ta se jim přestala vyplácet kvůli levnějšímu dovozu. Z Polska, jak jinak. "Bez závlah se vyšší výnosy brambor sklízet nedají. Tomuto trendu se budou muset přizpůsobit i bramboráři z Vysočiny," soudí Bohumil Vokál.
Zatímco za německou nadúrodou je propracovaná technologie a kvalitní sadba, polské výnosy jsou až na specializované farmy velmi nízké. Ale souhrnná produkce je tam obrovská. Naši severní sousedé pěstují brambory na ploše, která je bezmála stejně velká jako výměra brambor ve staré unijní patnáctce.
"Pro malé polské farmy jsou brambory základní plodinou, která slouží k obživě rodiny i výkrmu prasat. Když se jim nepodaří brambory prodat, najdou pro ně využití v domácnosti," uvádí Jan Vašák z České zemědělské univerzity v Praze. Podle českého Ministerstva zemědělství zkrmují polští zemědělci 40 procent své produkce brambor. Tuto cestu už Česko dávno opustilo, upozorňuje ministerstvo.
S poklesem domácí produkce razantně klesá i spotřeba brambor. Pozoruhodné je, že jich jíme o deset kilogramů méně než masa, necelých 74 kg na osobu za rok. Fajnšmekři si dnes brambory pěstují sami nebo je kupují od drobných pěstitelů. Takřka pětina v tuzemsku zkonzumovaných brambor pochází ze samozásobení, uvádí statistika Ministerstva zemědělství.
FISCHLER BYL ŠKROB. Jedinou podporu z unijních zdrojů vyplácí Brusel pěstitelům na produkci škrobu. Unie však přidělila Česku nižší kvóty na škrob, než činí naše domácí spotřeba. "Z velké části řešíme spotřebu škrobu dovozem," poukazuje komoditní zpráva Ministerstva zemědělství. Sousední Rakousko pěstuje brambory na výměře o třetinu nižší, než má Česko, přesto má kvótu na škrob o čtvrtinu vyšší než my. Čistě náhodou byl v době vyjednávání o kvótách komisařem pro zemědělství rakouský rodák Franz Fischler.
Bramborový škrob je žádanou surovinou v potravinářství. Dává se do jogurtů, ale také do masných konzerv a uzenin, což zase vadí producentům masa. Vymínili si, že některé tradiční uzenářské výrobky musí obsahovat povinně stanovený obsah masa namísto škrobové náhražky.
Jan Vašák z České zemědělské univerzity nevidí vyhlídky pěstitelů brambor růžově. Plochy pro konzum se budou i nadále snižovat. Budoucnost má pouze sadba.
AUTOR: Alice OLBRICHOVÁ
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
