Potřebujeme zvýšit dotace i výrobu

Přesvědčit veřejnost, proč je nezbytné ještě víc podporovat zemědělství - to je hlavní záměr nového prezidenta Agrární komory Jana Veleby. Mezi rolníky důvěru dostal, ale přesvědčovat ostatní daňové poplatníky, že rolníci víc peněz potřebují, nebude jednoduché. Evropská unie se totiž naopak snaží příliš štědrých agrárních dotací zbavit. Přesto čeští rolníci letos dostanou na dotacích přes třicet miliard korun. A to už loni dosáhli rekordního zisku devět miliard korun.

HN: Právě dnes se otvírá tendr na státní výkup přebytků potravinářské pšenice. Celá Evropa a Česko především má s obrovskou nadprodukcí obilí potíže. Jak chcete za této situace argumentovat pro další zvyšování dotací, které povedou zase k další nadvýrobě?
Situace s obilím je kritická, ale chci zdůraznit, že jde o mimořádný výkyv. Tak vysoká úroda, jaká byla loni, může být jen jednou za několik desítek let. Nemůžeme z toho proto ukvapeně vyvozovat, že máme přebytky ve veškeré zemědělské produkci.

Za přebytky obilí má zaplatit hlavně stát

HN: Dost překvapivě jste nedávno prohlásil, že zemědělci nemohou spoléhat při likvidaci přebytků obilí na stát, ale musí něco dělat také sami. Jak tedy chcete postupovat?
Především trváme na dodržení směrnice Evropské unie, podle níž má přebytky vykoupit stát. Části obilí nás zbaví zmíněný tendr. Chceme také jednat s premiérem, aby stát poskytl dotace na transport obilí do přístavů, aby je bylo možné vyvézt do zámoří.

HN: Jak se ale na řešení budou podílet sami rolníci?
Agrární komora už zkoumala například možnost vyvézt obilí do Bosny a Hercegoviny nebo do Bulharska. A nakonec budeme prostě muset část pšenice začít prodávat za nižší cenu. Bylo velkou chybou, když někteří zástupci zemědělců vyzývali loni po sklizni pěstitele, aby s prodejem počkali na lepší cenu.

Krávy tradičně patří do české krajiny

HN: Vraťme se k problému nadprodukce v širší souvislosti. Spotřebitelé přece v obchodech nepocítí žádný úbytek nabídky nebo prudký růst cen, i když zemědělská výroba klesá. Vy hovoříte o propadu produkce - ale není to jen přirozené vyrovnání nabídky a poptávky?
My jsme za posledních zhruba deset let výrazně snížili zemědělskou produkci o zhruba celou třetinu, zatímco země průvodní evropské patnáctky mohly jít opačně a výrobu spíš zvyšovaly. S dalším snižováním výroby u nás zásadně nesouhlasím.

HN: Kde tedy vidíte prostor pro další výrobu?
Uplatnit rostlinnou produkci může být těžší, ale prostor je určitě v živočišné výrobě. Jak jinak spotřebujeme biomasu - tedy to, co nám naroste na polích nebo na pastvinách? Můžeme rozvíjet chov drůbeže. V produkci vepřového masa jsme jen na 93 procentech soběstačnosti - a při chovu prasat také můžeme spotřebovávat přebytky obilí. Veliká poptávka je teď v Evropě po hovězím mase, země unie tu pociťují deficit. Chov skotu navíc patří do naší krajiny.

HN: Když je takový zájem o produkci, tak proč požadujete další zvyšování dotací?
Pokud by nebrali dotace zemědělci v ostatních zemích unie nebo jinde ve světě, tak bychom je také nepotřebovali. Jenže my musíme obstát v konkurenci. A farmáři v zemích Evropské unie ještě teď berou výrazně vyšší podpory než my. Proto požadujeme alespoň částečné dorovnání těchto dotací z národních zdrojů, jak nám to umožňuje dohoda s Bruselem.

HN: Ovšem loni české zemědělství dosáhlo rekordního zisku téměř devíti miliard korun. A Eurostat dokonce vyčíslil loňské zvýšení příjmů českých rolníků na dvojnásobek předchozího roku, což je nejvíc mezi všemi pětadvaceti členy unie. Jsou tedy vyšší dotace nutné?
Stále vysvětluji, že potřebujeme snížit rozdíl mezi našimi podporami a tím, co dostávají farmáři v evropské patnáctce. Například Rakušané měli podle našich údajů loni na hektar asi osmnáct tisíc korun dotací, Němci zhruba šestnáct tisíc. A my jen 6200 korun.
Pokud jde o hrubou zemědělskou produkci, tak loni u nás dosáhla 900 eur na hektar, ale v zemích patnáctky byla dvojnásobná.

Nájemné stoupá, i mzdy v zemědělství porostou

HN: Jenže v tuzemsku je také výrazně levnější pracovní síla a ceny půdy a hlavně jejího pronájmu jsou oproti západní Evropě několikanásobně nižší. Takže srovnatelné dotace se západem budou vlastně znamenat velké zvýhodnění...
Nižší náklady nebudeme mít věčně. Výrazně porostou právě se vstupem do unie. Výše nájmu se podle mě už loni zvýšila asi o dvacet procent. A také nechceme platit stále nízké mzdy, v našem odvětví jsou podprůměrné.

HN: Takže jak vysoké dotace chcete?
Zhruba na úrovni sedmdesáti pěti procent ve srovnání se západoevropskými farmáři.

HN: Evropská unie se ale snaží prosadit reformu své agrární politiky - otevřít víc trh okolnímu světu, zmírnit jeho regulaci, převádět produkční dotace na ekologická opatření. Co to udělá s domácími zemědělci?
Nám principy reformy vyhovují. Naše zemědělství je díky koncentraci výroby na snižování dotací lépe připraveno než malé farmy na západě.

HN: K reformě nutí unii také Světová obchodní organizace WTO. Předpokládáte, že přinutí k souhlasu se změnou agrární politiky třeba tradičně konzervativní Francii, jež má na evropské půdě výrazné slovo?
Pokud se chce unie dál ekonomicky rozvíjet, tak dosavadní zemědělskou politiku reformovat musí. Vždyť na ni vynakládá polovinu svého rozpočtu. Výraznější změny by měly nastat s novým rozpočtem unie od roku 2007.

Reforma agrární politiky musí být spravedlivá

HN: Prvním konkrétním krokem reformy je snížení kvót na výrobu cukru. S tím ale nesouhlasíte?
Evropská komise chce snížit kvóty tak, že Česko se stane dovozcem cukru, i když má k jeho výrobě výborné přírodní podmínky. Pokud bude reforma probíhat tímto způsobem, tak ji rozhodně budeme odmítat.
Každý by měl přece vyrábět to, co umí nejlépe. Například ve Spojených státech se taková specializace prosazuje, třeba Wisconsin je vyloženě "mléčný stát", jinde zase dominuje produkce obilí.

HN: Poznal jste osobně americké i kanadské zemědělství, založené na efektivní produkci ve velkém. To je ve výrazném rozporu z takzvaným evropským modelem. Ten spočívá na malých farmách, důrazu na ekologii a Brusel jej stále podporuje. Co v budoucnu zvítězí - americký, nebo evropský model?
Pro Evropu bude výhodný kompromis. Americké zemědělství je jedno z nejvýkonnějších, ale má jiné podmínky. Neexistuje tam venkov, vesnice v našem smyslu. Krajina vypadá většinou tak, že mezi městy jsou rozložené farmy. Nechápou tam ani naše ekologické problémy, třeba s likvidací hnoje.
Naproti tomu západní Evropa také nemůže obstát s malými farmami o průměru dvacet hektarů, které právě potřebují ony obrovské dotace. A právě proto by české zemědělství s většími podniky mělo být po reformě na špici.

Geneticky upraveným plodinám se neubráníme

HN: Jak dlouho se podle vás evropský model s masívními dotacemi udrží?
Dokud těžkopádnou evropskou ekonomiku ochrání politici.

HN: Součástí evropské agrární politiky ovšem zůstane důraz na ekologii. Proč ochranu životního prostředí nijak nezdůrazňujete - vždyť by to byl také argument směrem k veřejnosti, že zemědělské dotace jsou vynakládány na ekologická opatření?
Připouštím, že dosud jsem o ekologii moc nemluvil. Snad proto, že považuji za přirozené, že se naši zemědělci ekologicky chovají. Napravím to.
Ale už teď můžeme říci, že jsme ekologičtější než mnozí farmáři na západě. Je to nechtěný efekt, nemáme totiž na rozdíl od nich dost peněz na hnojiva a ochranné chemické přípravky.

HN: Spojené státy ve světě propagují geneticky modifikované plodiny, především sóju nebo kukuřici. Unie je zatím odmítá. Mají i v Evropě budoucnost?
Chápu obavy lidí z geneticky modifikovaných plodin, ale nejsou vědecky podložené. Pokud je používají největší agrární producenti na světě, tak si neumím představit, jak tento trend zastavit. Tyto plodiny zvyšují produktivitu, jsou ekonomicky výhodné. Důraz bychom měli dávat na kontrolu jejich případného působení na životní prostředí, ne je slepě odmítat.

HN: Jste přesvědčen, že své cíle v čele Agrární komory prosadíte? Přízeň voličů na jejím březnovém sněmu jste získal i tvrzením, že se zasadíte o sjednocení zemědělců. Co konkrétního pro to uděláte?
Právě bez společného postupu své cíle neprosadíme. Je přitom veřejným tajemstvím, že mezi našimi profesními organizacemi - i v rámci Agrární komory - je velká rivalita. Klíčovou organizací je přitom Zemědělský svaz.

Chceme spolupracovat i s organizací soukromníků

HN: Zemědělský svaz, hájící především zájmy bývalých i současných družstev, je největším členem komory. Bude mít proto v komoře vedoucí úlohu?
Komora je tu právě proto, aby všechny organizace zastřešila, ale aby přitom nepřevládaly zájmy třeba družstevníků nad potřebami nájemců bývalých státních statků nebo rodinných farem. Komora musí sloužit všem svým členům a také být nepolitická.

HN: Mimo komoru ovšem stále stojí Asociace soukromého zemědělství, počtem členů menší, ale vlivná organizace. Budete s ní soupeřit?
Možná jsem byl dřív radikálnější, ale dnes jsem přesvědčen, že můžeme spolupracovat. Budu vedení asociace kontaktovat. V žádném případě si nemyslím, že by se asociace mohla takříkajíc rozpustit v komoře, ale můžeme najít při prosazování některých požadavků společnou řeč.

HN: Jak dál chcete prosazovat zájmy rolníků, kromě těsnější spolupráce jednotlivých profesních organizací?
Klíčová jsou především společná odbytová družstva podnikatelů. Považuji to za prioritu, jinak si neprosadíme vůči odběratelům ceny, které potřebujeme.

HN: Jste také dosud v čele odbytového družstva Centroodbyt, které už ovládá skoro čtyřicet procent trhu s vepřovým masem. Zůstanete ve vedení družstva?
Právě proto, že společný odbyt považuji za tak důležitý, si tuhle funkci ponechám. A rozhodně budu podporovat vznik a rozvoj dalších takových družstev.

HN: Na které druhy výrobků se při zakládání společných odbytových firem producentů chcete zaměřit?
Dál budeme rozvíjet družstva pro prodej vepřového a hovězího masa, dobře nastartováno je to už také u mléka. Nemusel by být problém vytvořit silnou organizaci také pro producenty vajec, protože tam je trh poměrně přehledný.
Největší potíž je při odbytu rostlinné produkce. Kdybychom měli silnou organizaci obilnářů, současná krize s pšenicí by nenastala. Budu pěstitele přesvědčovat, že se jim členství v odbytovém družstvu určitě vyplatí.

Vztahy s potravináři musí být oboustranně lepší

HN: Důležité pro odbyt produkce jsou ale také vztahy s potravináři. Kromě Asociace soukromého zemědělství to ale před časem byli právě zpracovatelé, kteří z Agrární komory také odešli a založili vlastní Potravinářskou komoru. Jak hodláte spolupracovat s ní?
Jednat už jsme začali. Jako zástupce Centroodbytu jsem se několikrát setkal s prezidentem Potravinářské komory. My jsme připraveni přistoupit na dlouhodobé smlouvy o dodávkách, pokud budeme mít zajištěnou přijatelnou cenu.

HN: Potravináři však stále tvrdí, že jejich obor je v krizi i vinou zemědělců, kteří zdražují mléko a maso a vyvážejí je za hranice...
Vliv vývozu se příliš démonizuje, objem exportu zdaleka není tak velký. Žijeme ale v tržním prostředí, a proto prodáváme tam, kde je lepší cena.