zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu

12.04.2005
Odpady
Nebezpečné látky v elektrozařízeních a v elektroodpadu
Směrnice k elektrozařízením a elektroodpadům 2002/95/ES RoHS požaduje, aby výrobky až na povolené výjimky neobsahovaly:

olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE).
Při  rozhodování o nebezpečnosti elektroodpadu však musíme brát v úvahu i jiné zdroje informací.

Společnost The Movement of Controlled Waste NEPM vydala seznam odpadů a jejich toků, specifické složení a toxikologické charakteristiky. Na základě tohoto seznamu lze rozhodnout, zda příslušný odpad patří mezi nebezpečný. Toto pojetí je podobné s definicí nebezpečného odpadu podle Basilejské úmluvy. Ze seznamu je zřejmé, že elektrošrot je kontrolovaným odpadem, jestliže jsou v něm obsaženy složky s toxickými vlastnostmi nebo jsou schopny uvolnit jiné složky, které takové vlastnosti mají (po TCLP testu vyluhovatelnosti). Vedle inkoustů a barev, polybromovaných bifenylů se jedná o antimon, arzen, berylium, kadmium, olovo, rtuť, selen.

K elektroodpadu, který vyžaduje zvýšenou pozornost vzhledem k obsaženým toxickým složkám patří:

a)      kondenzátory s obsahem PCB

b)      baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové)

c)      desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek

d)      skleněný odpad z obrazovek a další olovnatá skla

e)      fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám

f)        výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě

g)      součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače)

h)      elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným množstvím škodlivých látek (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu, chladiče oleje, chladící a klimatizační zařízení a nebo chladící systémy s následujícími toxickými látkami: chlór‑fluor-uhlovodíky, fluorované uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.)

i)        karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení (včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých kovů pocházejících ze spalování desek tištěných spojů. 

Všimněme si dopadů nevhodného nakládání s některými látkami na životní prostředí:

·        Bromované samozhášecí přísady se mohou rozpouštět ve výluzích a spolu s průsaky pronikat do okolního prostředí, kde mají biokumulativní funkci a jsou stálé. Téměř všechny tyto přísady obsahující brom a chlór jsou schopny přesunu a v určitém rozsahu rovněž těkají. Byly prokázány v prachu a pracovním ovzduší při zpracování těchto plastů.

·        Oxid antimonitý (běžně užívaný s halogenovými samozhášecími přísadami) se při zahřátí rozkládá a produkuje toxické výpary antimonu a rovněž v této formě může za určitých podmínek reagovat s vodíkem za vniku jedovatého plynu – stibanu. Stiban působí na plíce, oči, kůži a celý dýchací trakt, pravděpodobně je karcinogenní a má negativní vliv na reprodukci organismů.

·        Ukládání počítačů včetně periferního vybavení na skládku představuje významné ohrožení životního prostředí a lidského zdraví, zejména vzhledem k schopnosti některých látek přecházet do výluhu a následně do půdy a podzemních vod. Jedná se např. o oxid olovnatý v pájce obrazovek, fluorescenční přísady na bázi kadmia a zbytková tiskařská barva z tonerů tiskáren. Vzniklé výluhy mohou být silně kyselé a mohou tak rozpouštět materiály, které by jinak zůstaly v původním stavu – olovnaté ionty z rozbitého skla obrazovek nebo tetrabromobisofenol - A.

·        Dokumentace týkající se ohrožení životního prostředí a zdraví ve spojitosti s odpadem z PC včetně periferií často zvažuje jako možnost zpracování spálení ve spalovnách. Spalování elektroodpadu z PC se v budoucnu jeví jako vhodná alternativa zpracování. Spálení za vysokých teplot se může uplatnit jako metoda získávání určitých podílů z PC odpadu. Vysokoteplotní procesy, např. tavení, mohou vést k uvolnění oxidu berylnatého, kademnatého nebo olovnatého a par olova. Při zpracování plastů může být uvolněn brom (z tetrabromobisofenolu – A, přísad proti hoření a desek tištěných spojů) a chlór (z PVC plastů), které přecházejí na chlorované a bromované dibenzodioxiny a furany.     

Z hlediska toxikologie je dýchací ústrojí nejdůležitější cesta vstupu, kterým se plyny, páry, aerosol nebo prachové částice dostávají do organismu.

Seznam látek, na které se nevztahuje § 37j odst. 3 (doc, 27 kB)

Zdroj: MŽP

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí