Cenová diskriminace energie z biomasy

V čem tato diskriminace spočívá? Nejde ani tak o výši minimálních cen (uvedených v článku 3. 2.), o kterých lze s úspěchem polemizovat třeba donekonečna. Pro ilustraci: minimální výkupní cena větrné energie je v rozmezí 2600 až 3020 Kč za 1 MWh, z geotermální energie pak 3500 Kč za 1 MWh a ze slunečního záření 6040 Kč za 1 MWh. Přitom pro elektřinu z těchto zdrojů nejsou kladeny žádné další podmínky na množství a časové rozvržení dodávek. Cena elektřiny z biomasy je 2520 Kč za 1 MWh a z bioplynu v rozmezí 2420 až 2520 za 1 MWh, platí však pouze v případě, že bude dodáno dopředu smluvené množství elektřiny! Při nedodržení tohoto množství se cena snižuje v rozmezí 1936 až 2016 Kč za 1 kWh. Diskriminace spočívá právě v dodatečných podmínkách, které jsou stanoveny, zcela proti jakékoliv logice, pouze pro energii z biomasy a z bioplynu.

Jak bude vypadat jejich aplikace v praxi? Pro příklad si vezměme provozovatele bioplynové stanice, který od roku 2003 z produkovaného bioplynu vyrábí v kogenerační jednotce elektřinu s instalovaným výkonem 150 kWel. Dohodne se s distributorem na dodávce 100 000 kWh elektřiny měsíčně, což představuje 92,6 % teoretického maxima. Za toto plnění by získal 252 tis. Kč při respektování minimální ceny podle čl. 3.2. Pokud by ale skutečnost dodávky byla díky příznivým vlivům 106 000 kWh, obdržel by za tuto vyšší dodávku pouze 213 tis. Kč.

Pokud by naopak došlo k výpadku a dodávka by byla jen 84 000 kWh, pak by za příslušný měsíc obdržel pouze 169 tis. Kč. Diskriminační podmínkou tak producent přijde o 53 tis. resp. 42 tis Kč za měsíc. Nižší platby jsou důsledkem 20% krácení minimální ceny, které distributor uplatní při překročení dodávky o více než 5 % nebo při nižší dodávce o více než 15 % proti dohodnuté výši, viz článek 3.8. zmíněného rozhodnutí ERÚ.

PORUŠENÍ ROVNÝCH PODMÍNEK

Zdůvodnění tohoto 20% krácení minimální ceny energie, které se výslovně týká pouze energie z biomasy a z bioplynu, nám poskytuje článek 3.9., jenž pro jeho závažnost ocituji: "Minimální ceny elektřiny podle článků 3.2., 3.3. a 3.8. zahrnují náklady spojené s převzetím odpovědnosti za odchylku příslušným provozovatelem distribuční soustavy."

A právě tady se nabízí zásadní otázka, jakým způsobem přebírají provozovatelé distribuční soustavy stejnou odpovědnost za odchylku od smluvených dodávek elektřiny od dodavatelů provozujících mnohem nestabilnější energetické zdroje, jako větrné elektrárny, malé vodní elektrárny, geotermální nebo solární zařízení (do 1 MW), jejichž provozní nespolehlivost v reálném čase se neměří v procentech, ale v řádově vyšších desítkách procent? Jak je možné, že těmto výrobcům nehrozí žádné finanční sankce a snižování minimální ceny, i kdyby dodali třeba jen polovinu dohodnutého množství elektřiny? A mají tito výrobci vůbec nějaké objemy smluvně dohodnuté?

Možná teď očekáváte, že budu hřímat a požadovat zrušení tohoto zcela jednoznačně diskriminačního ustanovení. Přesný opak je ovšem pravdou. Naopak, jsem plně přesvědčen o správnosti a oprávněnosti takové omezující podmínky, ale zároveň v žádném případě nesmí být tato uplatňována selektivně, naprosto bezdůvodně pouze pro jednu skupinu obnovitelných zdrojů energie. Toto zcela zjevné porušení rovných podmínek soutěžitelů na trhu obnovitelných energií je v rozporu se základními pravidly podnikání a zřejmě i s Listinou základních lidských práv a svobod. A protože právní síla rozhodnutí ERÚ je nepochybně nižší, než je právní síla zákonů, včetně ústavního, měl by orgán odpovědný za činnost ERÚ neprodleně nařídit změnu tohoto rozhodnutí a urychlené uvedení napadených ustanovení do souladu se zákony této republiky, o dobrých mravech v podnikání (viz obchodní zákoník) ani nemluvě.

SPOLEHLIVOST DODÁVEK

Důvod, proč souhlasím s omezujícími podmínkami pro dodávky elektřiny, shodnými ovšem pro všechny obnovitelné zdroje energie, je zcela pragmatický a vychází z určité znalosti fungování energetického systému státu. Můžeme si konečně sami snadno představit, jak by asi dopadla spolehlivost dodávek elektřiny pro domácnosti i průmysl, kdyby například polovinu energetických zdrojů této soustavy představovaly zdroje fungující nahodile, podle toho, jestli zrovna svítí slunce nebo prší, nebo fouká vítr, a pokud fouká, tak zda nefouká málo nebo zase moc apod.

Vysokou společenskou hodnotu, a tomu úměrně odpovídající cenu může mít pouze taková energie, která je k dispozici v době, kdy ji skutečně potřebujeme. Pokud podíl nespolehlivých zdrojů přesáhne zanedbatelný podíl na celkových zdrojích, bude nutné budovat a provozovat záložní zdroje, jejichž provoz už z podstaty bude neekonomický. A tak občan bude draze platit dvakrát. Částečně za dodanou drahou ekologickou energii a zbylou část za ještě dražší náhradní neekologickou energii, jako náhradu za tu nedodanou ekologickou.

Energie z biomasy a bioplynu jsou jediné druhy obnovitelných zdrojů, které pro energetickou soustavu nepředstavují nebezpečí nahodilosti provozu. A přesto je to právě tato energie, která je citelně a z obecného hlediska zcela nesmyslně rozhodnutím ERÚ významně poškozována. Můžeme se jen domýšlet, zda je to důsledkem hluboké neznalosti, lobbismu nebo zlého úmyslu tvůrců.

Všechny obnovitelné zdroje bez rozdílu by měly být budovány tak, aby svým provozem nepoškozovaly základní oprávněné zájmy občanů této země. Dnešní větrné nebo i jiné zdroje, pokud není časově zaručen jejich provoz, by měly být navrhovány jako součásti takových technologií, pro které jejich nepravidelný provoz nebude mít fatální následky. Pouze taková energie má vysoký veřejný význam a zasluhuje proto také veřejnou podporu. Že ale takovou technologií zcela jistě není veřejná energetická síť, snad chápe i průměrný laik.

AUTOR: Ing. Zdeněk Valečko
CZ Biom, zdenek.valecko@sendme.cz