19. května – 7. srpna 2005

věnováno Karlu Hynku Máchovi

"Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou

spěchá ku cíli, než červánky pohynou.?"

Karel Hynek Mácha

"Vyšel jsem si jen tak na procházku a nakonec jsem se rozhodl zůstat venku až do západu slunce. Poznal jsem totiž, že vycházet ven znamená ve skutečnosti ještě hlouběji se nořit do nitra."

John Muir

Jan Konůpek Cesty apoštolů, 1932-33

V dnešní době totální mobility a automobilizace společnosti jsou chůze a s ní spojený fenomén poutnictví objevovány nejen jako krátkodobé formy relaxace, ale také jako zapomenuté způsoby přirozeného jazyka, které nám umožňují navázat hlubší spojení s přírodou i se sebou samými. Poutník, jenž se vztahuje k přírodě s obdivem a láskou, vytváří jakýsi pomyslný most, jenž propojuje vnitřní a vnější skutečnost; objevuje krajinu jako síť vztahů, odkrývá duchovní a estetickou dimenzi žijící bytosti přírody jako skrytou paměť vlastní duše. Chůzí se tudíž můžeme prožitkově otevřít hlubšímu porozumění nad-racionálním ("více než jen lidským" D. Abram) vztahům a vazbám, které dávají věci "kolem" a zároveň "uvnitř" nás dohromady, tedy tomu, co americký filosof Henry David Thoreau ve své knize "Chůze ...", "bibli" všech poutníků, nazývá "sympatii k inteligenci". Tímto způsobem můžeme znovu objevit ztracený cit pro harmonii a rovnováhu života, jejichž potřebnost si v poslední době stále naléhavěji uvědomujeme tváří v tvář devastované krajině, která je naším stínovým obrazem světa jako objektu určeného výhradně pro naše vlastní potřeby a zájmy.

Jak napsal americký ekosof David Abram: "Přímá smyslová skutečnost v celém svém více než jen lidském mystériu zůstává jediným solidním měřítkem pro náš svět zkušeností a prožitků, který je dnes zaplavován elektronicky generovanými výhledy a inženýrským štěstím. ... jen v primárním a pravidelném kontaktu s dotýkanou půdou a nebem se můžeme naučit, jak se orientovat a pohybovat ve více dimenzích, které na nás dnes uplatňují nárok." Prostředkem k tomu se nám může stát právě pěstování chůze.

Výstava "Od země přes kopec do nebe ..." je věnovaná vzájemně propojeným tématům chůze, poutnictví a posvátné krajiny v časovém rozpětí od umění romantismu až po současné umění. Jejím východiskem je tvorba výtvarníků a básníků romantismu, kteří vyzvedli chůzi, putování a toulání krajinou jako důležité téma, které do výtvarného umění i poezie a literatury vneslo významný podnět. Klíčovým autorem výstavy, jemuž je také výstava věnovaná, je největší český romantický básník a zároveň osobitý kreslíř Karel Hynek Mácha; jeho život i tvorba byly významně spjaty s Litoměřicemi a jejich okolní krajinou. Silný impulz jeho díla proznívá celou výstavou a jeho vášnivé putování po Čechách určilo též hlavní tématické zaměření první části výstavy, nazvané "Romantismus a jeho ohlasy", soustředěné na krajinu Českého středohoří a krajiny spjaté s Máchovou poutí do Krkonoš (Kokořínsko, Podbezdězí, Český ráj). Vedle K. H. Máchy v ní bude zastoupena tvorba Antonína Balzera, Augusta B. Piepenhagena, Josefa Mánesa, Aloise Bubáka, Amálie Mánesové, německých malířů Caspara Davida Friedricha, Carla Gustava Caruse, Ernsta Gustava Doerella, velkého německého básníka Johanna Wolfganga Goetha a dále pak Josefa Váchala, Františka Koblihy, Wenzela Hablika, Emila Filly, Pavla Nešlehy, Václava Jiráska ad. Druhá část výstavy, nazvaná "Poutníci boží", představí ukázky především z tvorby umělců českého symbolismu, kteří v ní v obsahové návaznosti na romantickou tradici a hlavně na dílo Máchovo tematizují příběh duchovního hledání, cesty za poznáním spirituálního smyslu života. Prezentuje ukázky z díla Františka Drtikola, Jana Konůpka, Františka Koblihy, Jana Zrzavého, Jana Híska, Františka Hudečka, Františka Skály, ad. Třetí a čtvrtá část výstavy "Český mýtus" a "Posvátná krajina", se zaměří především na téma posvátné hory. Tvorba zastoupených umělců odkrývá posvátný rozměr přírody a krajiny jako celistvosti, která je s námi vnitřně spjatá, včetně zkoumání na tomto principu založené národní či individuální mytologie. Ze zastoupených umělců připomeňme, Julia Mařáka, Josefa Ladu, Wenzela Hablika, Jana Zrzavého, Karla Malicha, Aleše Veselého, Jana Steklíka, Miloše Šejna, Marka Pogačnika, Ivana Kafku, Jana Pohribného, Jiřího Kubového, Vladimíra Vimra, Michala Nesázala, Lukáše Rittsteina, Jana Híska. Pátá část výstavy, nazvaná "Chůze, cesta, stopy", představí tvorbu umělců 60.-90. let 20. století, kteří v ní tematizují akt chůze, cesty nebo putování krajinou. Jde především o akční a konceptuální umělce Karla Adamuse, Jana Mlčocha, Jaroslava Anděla, Jiřího Valocha, Miloše Šejna, Michala Kerna, Milana Maura, Martina Zeta a postmoderní romantiky Františka Skálu a skupinu BKS, Václava Jiráska a skupinu Bratrstvo a Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu. Poslední šestá část výstavy "Mizející kopce / devastace a rekultivace" poukazuje na neblahou skutečnost těžbou devastovaných krajin Středních a Severních Čech a problematiku jejich rekultivace. Představí ukázky z tvorby Josefa Sudka, Miloše Šejna, Lukáše Gavlovského, Michala Sedláka, a dalších umělců.

Součástí výstavy bude řada doprovodných programů, sestávající z přednášek, výletů, workshopů, diskusí a mezinárodní konference. Plánujeme uskutečnění celkem tří procházek (putování) po stopách Karla Hynka Máchy:

      1/ III. ročníku putování s K. H. Máchou z Mělníka na Bezděz;

      2/ otevření Poutnické cesty K. H. Máchy z Prahy do Krkonoš, spojené s jejím rituálním 

          inscenovaným projitím ve spolupráci s Františkem Skálou;

      3/ procházky po stopách Karla Hynka Máchy a Caspara Davida Friedricha Českým 

          středohořím.

Ve spolupráci s geologem Václavem Cílkem plánujeme výlet na vytěžované kopce v Podbezdězí a na Českolipsku, spojený s veřejnou diskusí o problematice jejich devastace a další rekultivace. Se slovinským geomantem Marko Pogačnikem chystáme workshop o vnímání jemnohmotných dimenzí krajiny v Praze. Uvažuje se také o mezinárodní konferenci Žijící krajina - síť vztahů a vícedimensionální duchovní prostor, která by měla naznačit žádoucí posun v našem vnímání a interpretaci krajiny (přírody): od jejího karteziánského mechanistického pojetí jako odcizeného objektu k jejímu fenomenologickému a spirituálnímu chápání jako složité vztahové sítě, s níž jsme nedílně spojeni (procesuálně propleteni) a v ní zakořeněni. Počítáme pro ni s účastí historiků umění, umělců, ekologů, krajinářských architektů, geomantů, filosofů i archeologů z Čech, Německa, Anglie, Slovinska a Brazílie.

PhDr. Jiří Zemánek, autor projektu