Informační znečištění

Souvislosti jsou alfou i omegou seriózní žurnalistiky. Občan, aby mohl občanem být, a nebyl jen spotřebitelem infozábavy, musí mít ke svému kvalifikovanému rozhodování informace. Tato skoro banalita demokracie je u nás nebanálně postrádána. Jsou tu sice média pokoušející se o souvislostní informování jako česká redakce BBC, týdeník Respekt a také tento deník, mimo jejich okruh, a místy také u redaktorů těchto médií cítíme nedostatečný pocit patřičnosti k většímu celku, než je Česko.
Může nám samozřejmě být jedno, co dělá ve Venezuele Hugo Chávez, nebo jak se chovají čínské textilky; tedy může nám to být jedno potud, pokud nás netrápí cena naturalu 95 a bavlněného trička. Souvislostní analýzy dovedou spojit zřejmé se zdánlivě ukrytým a vytvářejí tak dlouhodobě průhlednější, předvídatelnější informační krajinu. To je v době znečištění bulvárními odpadními vodami, v době kontaminace zprávy stereotypním vzorcem zábavnosti, záslužný čin. Je ho v Česku poskrovnu, nesílí, nemohutní.
Komentáře a analýzy většinou kloužou povrchem a opomíjejí procesy pod hladinou. Ten, kdo opravdu chce, si může úplnější obrázek poskládat z různých zdrojů sám. Jenže takový luxus má jen málokdo. Vzniká tak vrstva těch, kteří vědí, a vrstva těch druhých, kteří nikoliv z vlastní viny vědí málo, což nás z pohledu kvality občanské sféry a konsolidace demokratického zřízení nesmí uspokojovat.
Autor přednáší na Newyorské univerzitě v Praze. V letech 2001 - 2003 pracoval v HN.

Kráceno pro potřeby EnviWebu