SEA a SIA - nástroje pro posuzování udržitelnosti se zapojením veřejnosti

Strategické posuzování vlivů na životní prostředí tzv. SEA (Strategic Environmental Assessment) se do 1. 5. 2004 řídilo zákonem č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů koncepcí a programů na životní prostředí, v platném znění. Od tohoto data vstoupil v platnost zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Tento zákon implementuje do českého právního řádu Směrnici č. 2001/42/EC o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí. Dále vychází také z "dobré praxe" získané během více jak desetileté praxe jak v České republice, tak i v zahraničí. Toto strategické posuzování se vedle jiných koncepcí schvalovaných na úrovni ústředních správních úřadů, vztahuje také na územní plány velkých územních celků a rozvojové plány.

SEA je systematická procedura pro rozhodování a hodnocení závažných vlivů na životní prostředí způsobených vytvořenými rozvojovými politikami, plány a programy. SEA probíhá už během vytváření dokumentu (je stanoven tzv. SEA tým) a vyžaduje konečný posudek a zapojení veřejnosti do celého procesu.

SIA lze definovat jako systematický a interaktivní proces pro hodnocení ekonomických, sociálních a environmentálních vlivů politik, plánů, programů a strategických projektů. Proces probíhá už během přípravy těchto dokumentů a to při aktivním zapojení dotčených osob. Hlavním cílem je zvýšení efektivnosti vytvářené strategie vyzdvihnutím jejích pozitivních a minimalizací negativních efektů. Účelem je také vyhnout se tomu, aby se negativní vlivy přenesly na budoucí generace. Někdy se SIA nazývá také integrované hodnocení vlivu (integrated impact assessment), hodnocení udržitelnosti (sustainability assessment nebo sustainability appraisal).

Udržitelného rozvoje lze jen těžko dosáhnout bez zapojení veřejnosti do procesu hodnocení vlivu při vytváření udržitelných strategií. Hlavní otázkou však je, JAKÁ je podoba účasti dotčených stran. V SEA je přístup k informacím a právo na konzultace možný alespoň poté, co je připraven koncept plánu či programu a environmentální posudek. Tyto základní formy účasti (participace) však obvykle nejsou dostatečné nastupují až v pozdější fázi vytváření dokumentu.
Úspěšnost zapojení veřejnosti je dána mírou, jakou účastníci ovlivní výsledný posudek a tím i konečné rozhodnutí. Kooperativní formy zapojení účastníků do procesu hodnocení se zdají být efektivnější a adekvátnější. Podporována je široká spolupráce s vyjednáváním tváří v tvář. Takové formy zapojování veřejnosti vedou k tomu, že v posudku se odrazí zájmy všech účastníků, které nejsou jen vyřčeny, ale konkrétně zohledněny. Přínosem je také vzájemné porozumění různým názorům a stanoviskům účastníků. To však vyžaduje existenci rámce, který by takový způsob komunikace mezi účastníky, především pak mezi zástupci NNO (kteří ke své činnosti potřebují finanční a jinou pomoc), umožnil.
SEA a SIA jsou nástroje pro podporu procesu rozhodování, nemohou tedy samotné politické rozhodování nahradit. Pouze otevírají prostor pro diskusi před politickým rozhodnutím a proces rozhodování dělají demokratičtějším a průhlednějším. Umožňují vyjednávání, které může vést ke konsenzu v konečném rozhodnutí. Díky tomuto postupu jsou pak vytvořené stategie přijatelnější a lze je snáze aplikovat v praxi, i když nejsou populární/pozitivní.
I když není účast celé veřejnosti možná, neměla by být z procesu vyloučena a měla by být alespoň pravidelně informována o aktuálních postupech během celého procesu hodnocení. Měl by být také zaručen fungující vztah mezi veřejností a účastníky procesu, kteří ji zastupují. Měla by existovat možnost neustálé výměny informací a názorů.

Průhledný musí být celý proces hodnocení, dělba úkolů i působení účastníků. Ve stádiu určování cílů strategie musí být jasné, odkud cíle pocházejí (např. ze strategií udržitelnosti, atd.) a jak jsou propojeny (jedná se o politická rozhodnutí, mezinárodní dohody, vědecká doporučení, atd.) Pokud jsou některé z nich v rozporu (např. cíle environmentální, ekonomické a sociální), pak musí být transparentní i tento rozpor. Ve stádiu vytváření alternativ musí být jasné, proč jsou některé upřednostněny a jiné ne. Je třeba zdůvodnit, proč byla vybrána určitá metoda. Pro konečné řešení a rozhodnutí musí existovat argumenty. Všechny námitky a nedostatky dat musí být zdokumentovány. Závěry by měly být jasné jak veřejnosti, tak politikům. Jsou činěny pro ty, kteří se procesu SIA neúčastnili. Pak může věřejnost i politici mít důvěru ve výsledky SIA a to zároveň posiluje dopady posudku na udržitelnost konečného rozhodnutí.

Jedním z hlavních požadavků na SIA, díky, kterým je vyvážená je, že jsou v aspektech environmentálních, sociálních a ekonomických podrobně vysvětlena i náhradní řešení. Náhradní řešení jsou dána především politickými hodnotami, čemuž by se SIA měla v ideálním případě vyhnout. V praxi však není vždy možné, aby se proces SIA obešel bez náhradních řešení. Když nelze jejich vzniku zabránit, měla by být alespoň transparentní a jasná. Pokud by vznikla až dodatečně, nemusel by být proces SIA platný a jeho výsledek přijatelný. Adekvátně vzniklé varianty musí být ospravedlněny.

Monitoring je třeba posílit, aby byla zachována vyváženost SIA. Mnohé strategie obsahují kapitolu o způsobech měření ekonomického rozvoje, opatření pro zvyšování životní úrovně, opatření pro ochranu životního prostředí jako základ našeho života.
Naplňování ekonomických opatření je obvykle doprovázeno silnými lobby, které mají ze zlepšení situace prospěch. Opatření v sociální oblasti se do značné míry rozvíjejí podle aktuální situace, v životním prostředí však silná lobby často chybí. Proto musí být podpořeno pravidelným monitoringem, který zajistí, že mají všechny tři oblasti stejné podmínky a možnost úspěchu. Monitoring by se neměl zaměřovat pouze na výsledky realizace opatření, ale i na způsob jejich uplatnění během celého procesu. Mělo by být také zajištěno, že potenciální náhradní řešení nenaruší rovnováhu mezi všemi třemi oblastmi udržitelného rozvoje.

SEA se možná časem vyvine ve srozumitelnější SIA. Pokud budou aspekty environmentální, sociální a ekonomické zohledňovány v posudcích a rozvojových procedurách rovnocenně, bude dosaženo udržitelných a dlouhodobých strategií. Rizikem je, že aspekty životního prostředí jsou často nahrazovány "silnějšími" socio-ekonomickými argumenty.

S něčím podobným jako SIA počítá návrh nového stavebního zákona, ve kterém se objevuje pojem Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj územní. Toto posouzení by mělo být vypracováno pro veškeré územní plány obcí, zásady územního rozvoje obcí s rozšířenou působností a kraje a pro uplatňování politiky územního rozvoje.

Vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj dle návrhu nového stavebního zákona je vyhodnocení na vyvážený vztah územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Jeho součástí je i vyhodnocení vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast.

Rozbor udržitelného rozvoje území správního obvodu obce s rozšířenou působností a vyhodnocení vlivů uplatňování územních plánů na udržitelný rozvoj území by měla projednávat Rada obcí pro udržitelný rozvoj. Ta k nim má vydávat na základě výsledků projednání příslušnému pořizovateli své vyjádření.

Radu obcí pro udržitelný rozvoj by měl zřizovat pro správní obvod obce s rozšířenou působností její starosta, ten bude součastně jejím předsedou. Členy Rady obcí pro udržitelný rozvoj by měli být za každou obec v obvodu obce s rozšířenou působností vždy jeden jmenovaný zástupce. K jednání Rady obcí pro udržitelný rozvoj vždy bude muset být přizván zástupce kraje.