Biolihová Liga výjimečných
Biopaliva mají pro státní úředníky a podnikatele zvláštní přitažlivost. Pod
záštitou hesel o ekologii je zřejmě možné získat státní podporu snáze než na
jiné akce. Už bionafta stála daňové poplatníky přes 16 miliard korun - což
leckteří ekonomové označují za "zelený tunel". Kromě tohoto výdaje je totiž
sotva ekonomicky a ekologicky měřitelné, co Česku přinesla. I dotacemi pověstný
Brusel shledal program bionafty neslučitelný se svými pravidly a dal jen
dočasnou výjimku. Ani těch 16 miliard ale nestačilo, aby dnes bionafta byla na
čerpadlech.
Příznačným rysem podpor biopaliv je snaha šít je na míru jen určitým firmám.
Třeba však přiznat, že u bionafty šlo aspoň o podniky, jež na trhu dominovaly
díky své vyspělé technologii, nebyly přímo jmenovány nějakou vyhláškou.
U biolihu je scénář přímočařejší. Ministerstvo zemědělství se spřátelenými
podnikateli vymýšlelo už dlouho program, jenž by umožnil dotovat výrobu etanolu
z obilí. V poslední fázi přišla vláda s tím, že Ministerstvo životního prostředí
vybere pět firem, které na biolíh dostanou koncesi. Zisk těchto firem bude
zaručený, nikdo jiný totiž nebude smět biolíh vyrábět. Přitom se bioetanol bude
povinně míchat do veškerého benzínu, a aby se na trhu uplatnil, odepře si stát
ročně pár miliard korun na spotřební dani.
Záměr se však zatím nedaří dotáhnout do finále. Ne snad, že by úředníci
vyslyšeli volání ekonomů, kteří koncese považují za nesmysl, za zbytečnost
vedoucí jen ke korupci, a žádají ponechání volné konkurence. To úřady organizují
tendr tak, že podezření z korupce jsou stále závažnější, a tak od něj dávají i
sami politici ruce pryč.
Je i možné, že se tak naplňuje jeden ze scénářů, podle něhož je v zájmu jistých
firem vést tendr tak, aby mohl být zpochybněn, a vyhlášen třeba jindy s jinými
parametry. Ale to se daňový poplatník nedozví, všichni zúčastnění podepsali slib
mlčenlivosti. I kdyby mluvit chtěli, nemohou. Ministerstvo životního prostředí
to vysvětluje neprůstřelně: řádně vybralo pro organizování tendru advokátní
kancelář, která pak úřadu prostě doporučila informace neposkytovat.
Biopaliva mají pro státní úředníky a podnikatele zvláštní přitažlivost. Pod záštitou hesel o ekologii je zřejmě možné získat státní podporu snáze než na jiné akce. Už bionafta stála daňové poplatníky přes 16 miliard korun - což leckteří ekonomové označují za "zelený tunel". Kromě tohoto výdaje je totiž sotva ekonomicky a ekologicky měřitelné, co Česku přinesla. I dotacemi pověstný Brusel shledal program bionafty neslučitelný se svými pravidly a dal jen dočasnou výjimku. Ani těch 16 miliard ale nestačilo, aby dnes bionafta byla na čerpadlech.
Příznačným rysem podpor biopaliv je snaha šít je na míru jen určitým firmám. Třeba však přiznat, že u bionafty šlo aspoň o podniky, jež na trhu dominovaly díky své vyspělé technologii, nebyly přímo jmenovány nějakou vyhláškou.
U biolihu je scénář přímočařejší. Ministerstvo zemědělství se spřátelenými podnikateli vymýšlelo už dlouho program, jenž by umožnil dotovat výrobu etanolu z obilí. V poslední fázi přišla vláda s tím, že Ministerstvo životního prostředí vybere pět firem, které na biolíh dostanou koncesi. Zisk těchto firem bude zaručený, nikdo jiný totiž nebude smět biolíh vyrábět. Přitom se bioetanol bude povinně míchat do veškerého benzínu, a aby se na trhu uplatnil, odepře si stát ročně pár miliard korun na spotřební dani.
Záměr se však zatím nedaří dotáhnout do finále. Ne snad, že by úředníci vyslyšeli volání ekonomů, kteří koncese považují za nesmysl, za zbytečnost vedoucí jen ke korupci, a žádají ponechání volné konkurence. To úřady organizují tendr tak, že podezření z korupce jsou stále závažnější, a tak od něj dávají i sami politici ruce pryč.
Je i možné, že se tak naplňuje jeden ze scénářů, podle něhož je v zájmu jistých firem vést tendr tak, aby mohl být zpochybněn, a vyhlášen třeba jindy s jinými parametry. Ale to se daňový poplatník nedozví, všichni zúčastnění podepsali slib mlčenlivosti. I kdyby mluvit chtěli, nemohou. Ministerstvo životního prostředí to vysvětluje neprůstřelně: řádně vybralo pro organizování tendru advokátní kancelář, která pak úřadu prostě doporučila informace neposkytovat.
Příznačným rysem podpor biopaliv je snaha šít je na míru jen určitým firmám. Třeba však přiznat, že u bionafty šlo aspoň o podniky, jež na trhu dominovaly díky své vyspělé technologii, nebyly přímo jmenovány nějakou vyhláškou.
U biolihu je scénář přímočařejší. Ministerstvo zemědělství se spřátelenými podnikateli vymýšlelo už dlouho program, jenž by umožnil dotovat výrobu etanolu z obilí. V poslední fázi přišla vláda s tím, že Ministerstvo životního prostředí vybere pět firem, které na biolíh dostanou koncesi. Zisk těchto firem bude zaručený, nikdo jiný totiž nebude smět biolíh vyrábět. Přitom se bioetanol bude povinně míchat do veškerého benzínu, a aby se na trhu uplatnil, odepře si stát ročně pár miliard korun na spotřební dani.
Záměr se však zatím nedaří dotáhnout do finále. Ne snad, že by úředníci vyslyšeli volání ekonomů, kteří koncese považují za nesmysl, za zbytečnost vedoucí jen ke korupci, a žádají ponechání volné konkurence. To úřady organizují tendr tak, že podezření z korupce jsou stále závažnější, a tak od něj dávají i sami politici ruce pryč.
Je i možné, že se tak naplňuje jeden ze scénářů, podle něhož je v zájmu jistých firem vést tendr tak, aby mohl být zpochybněn, a vyhlášen třeba jindy s jinými parametry. Ale to se daňový poplatník nedozví, všichni zúčastnění podepsali slib mlčenlivosti. I kdyby mluvit chtěli, nemohou. Ministerstvo životního prostředí to vysvětluje neprůstřelně: řádně vybralo pro organizování tendru advokátní kancelář, která pak úřadu prostě doporučila informace neposkytovat.
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
