Ředitel společnosti Vetropack Moravia Glass chce, aby skláři mohli mluvit do třídění odpadu.
Obnovil federaci - aspoň v lahvích
Generální ředitel Ota Horák (63) prosadil obnovení Československa, tedy aspoň pokud jde o výrobu lahví ve společnosti Vetropack. Před třemi roky navrhl, aby koncern koupil slovenskou sklárnu Skloobal v Nemšové. Mohl to udělat, protože švýcarští majitelé byli s fungováním kyjovské továrny tak spokojeni, že jejího šéfa zároveň pověřili řízením divize Východ, jež se stará o obchod a výrobu v celé střední a východní Evropě.
Česká a slovenská sklárna dnes navenek vystupují jako samostatné sesterské firmy, podnikání se ale řídí centrálně z Kyjova.
"Skloobal se dostal do konkurzu. Oproti naší továrně vykazoval podstatně nižší produktivitu práce, ale šlo o velkou a poměrně moderní sklárnu, a tak bylo velmi pravděpodobné, že ji někdo koupí," popisuje Ota Horák jedno ze svých klíčových rozhodnutí. V Kyjově zpracovali důkladné analýzy. Ředitel dospěl k názoru, že nejlepší bude, když se slovenský výrobce stane součástí Vetropacku. Obě sklárny, které od sebe dělí necelých sto kilometrů, se nyní (stejně jako v 80. letech) vhodně doplňují.
SKLENĚNÉ OBALY jsou v zásadě zelené, hnědé nebo bílé. V Kyjově jsou jen dva tavicí agregáty (takzvané sklářské vany), takže zároveň lze vyrábět jen dvě barevné varianty. Dnešní Vetropack Nemšová, kde jsou rovněž dvě vany, tedy především doplňuje sortiment o třetí barvu. Investovat v Kyjově do další vany by bylo příliš nákladné. "Model, který jsme zvolili, je velice racionální," poznamenal Horák s tím, že rentabilně lze dopravovat výrobky do vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Obě sklárny tak podle ředitele tvoří jakýsi "rozmazaný střed logistické kružnice". Dalším krokem by mohlo být odkoupení sklárny na Ukrajině.
Ota Horák patří k manažerům, jejichž postup byl pozvolný, ale nepřetržitý. Vystudoval strojní fakultu v Brně, promoval v roce 1964. Dlouhá léta pracoval ve Výzkumném ústavu chemických zařízení, který patřil do koncernu Chepos, a zabýval se tam procesním inženýrstvím. Jako odborník na tuto oblast přišel v roce 1985 do Kyjova. Jeho úkolem bylo zavést počítačové řízení tavicího procesu, což se mu podařilo. Sklárna v Kyjově vždy patřila k evropské technologické špičce. Výroba zde byla automatizována už v roce 1955 a v sedmdesátých letech proběhla rozsáhlá modernizace, ze které podnik těží dodnes.
Po listopadu 1989 mohl Horák postoupit do vyšších funkcí. Stal se vedoucím útvaru řízení. Od roku 1991, kdy do firmy vstoupil zahraniční vlastník, byl členem představenstva a finančním ředitelem. Generálním ředitelem je od roku 2001.
V POSLEDNÍM ROČNÍKU soutěže Manažer roku zvítězil Ota Horák v kategorii sklo, porcelán, keramika a stavební hmoty. Hodnotitelé vyzdvihli jeho rozvahu, schopnost poskytnout prostor spolupracovníkům a vysokou vnitřní disciplinovanost. Ředitel je podle nich konzistentní a zralá osobnost. Velkou pozornost věnuje Ota Horák lidem. Je příjemným společníkem, dokáže naslouchat a vybírá si vynikající spolupracovníky.
Vetropack Moravia Glass má asi 600 zaměstnanců. Ti většinou oceňují, že berou poměrně vysoké platy. Průměrný výdělek činí asi 23 tisíc korun.
"Jde o velmi těžkou práci v horku a hlučném prostředí, linky navíc musejí běžet nepřetržitě," upozorňuje ředitel. Jakýkoli omyl má ve sklářství podle Horáka nedozírné následky. Na výrobní chybu se nedá přijít hned. Informaci o kvalitě lze získat až za dvě hodiny, když láhev vychladne. Denně se v Kyjově vyrobí dva miliony kusů, za rok se zpracuje asi 200 tisíc tun skla. Výroba přitom musí být na naprosto stejné kvalitativní úrovni jako v nejvyspělejších státech.
Se vstupem do Evropské unie nepocítila společnost žádný negativní impuls, ale v podstatě ani žádný mimořádně pozitivní. "Tato firma se pohybovala v mezinárodním prostředí už desítky let," vysvětluje Horák. Na vývoz šla i v minulých dobách asi polovina produkce. Část surovin se vždy kupovala v cizině.
PROBLÉM VIDÍ Ota Horák hlavně v domácí legislativě. Pro sklárny jsou cenným zdrojem suroviny střepy. Ve Švýcarsku se do skláren vrací až 94 % použitého skla, v Rakousku přibližně 85 %. "Se systémem sběru u nás nemůžeme být spokojeni," zdůraznil Horák. "Před šesti lety byl stav lepší než dnes, protože zajišťoval větší separaci podle druhů skla."
Obaly ze skla mohou být maximálně ekologické. Z odpadů vyrobená láhev má stejné vlastnosti, jako měla původní. Sklárny nikdo nemusí nutit, aby využívaly střepy. Když se totiž vyrábí tavenina jen ze sklářských písků, dolomitu a sody, dochází k chemické reakci, která spotřebovává teplo. Čím víc se využívají střepy, tím menší množství energie je třeba. Díky tomu se zároveň prodlužuje životnost strojů. Pokud někdo hodí do kontejneru na sklo něco jiného, technika to dokáže odstranit. Komplikace spočívá v barvách. Dokonale oddělit bílé střepy od zelených či hnědých prakticky nelze. Jenže směs se dobře nevyužije ani při výrobě barevného skla - bílé střepy příliš ředí barvu. A použít tuto směs při výrobě čirého skla vůbec není možné.
"Pokud jde o schopnost třídit druhy skla, systém v ČR nefunguje dobře," upozorňuje Horák. "Tvrdíme, že sběr má význam jen tehdy, když je využitelný. Nemá smysl platit za to, co nepoužijeme. Někdy ale kupujeme střepy v Rakousku, kde mají systém vynikající."
Kontejnery by měly být podle Horáka dva - jeden na čiré, druhý na barevné sklo. Námitka, že dva kontejnery jsou příliš drahé a nevyplatí se je dávat všude, neobstojí - lze udělat i kontejner se dvěma otvory. Systém sběru by podle ředitele měli budovat odborníci. Měla by fungovat komoditní společnost pro sklo. Akcionáři by byly i sklárny, firmu by kontrolovalo Ministerstvo životního prostředí. Obdobně je tomu v Německu, Švýcarsku a Rakousku.
Ředitel Ota Horák miluje jižní Moravu, o víkendech se rád toulá ve Chřibech, kde má chatu. Těší se, že do důchodu si pořídí psa.
AUTOR: PETR KORBEL
Česká a slovenská sklárna dnes navenek vystupují jako samostatné sesterské firmy, podnikání se ale řídí centrálně z Kyjova.
"Skloobal se dostal do konkurzu. Oproti naší továrně vykazoval podstatně nižší produktivitu práce, ale šlo o velkou a poměrně moderní sklárnu, a tak bylo velmi pravděpodobné, že ji někdo koupí," popisuje Ota Horák jedno ze svých klíčových rozhodnutí. V Kyjově zpracovali důkladné analýzy. Ředitel dospěl k názoru, že nejlepší bude, když se slovenský výrobce stane součástí Vetropacku. Obě sklárny, které od sebe dělí necelých sto kilometrů, se nyní (stejně jako v 80. letech) vhodně doplňují.
SKLENĚNÉ OBALY jsou v zásadě zelené, hnědé nebo bílé. V Kyjově jsou jen dva tavicí agregáty (takzvané sklářské vany), takže zároveň lze vyrábět jen dvě barevné varianty. Dnešní Vetropack Nemšová, kde jsou rovněž dvě vany, tedy především doplňuje sortiment o třetí barvu. Investovat v Kyjově do další vany by bylo příliš nákladné. "Model, který jsme zvolili, je velice racionální," poznamenal Horák s tím, že rentabilně lze dopravovat výrobky do vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Obě sklárny tak podle ředitele tvoří jakýsi "rozmazaný střed logistické kružnice". Dalším krokem by mohlo být odkoupení sklárny na Ukrajině.
Ota Horák patří k manažerům, jejichž postup byl pozvolný, ale nepřetržitý. Vystudoval strojní fakultu v Brně, promoval v roce 1964. Dlouhá léta pracoval ve Výzkumném ústavu chemických zařízení, který patřil do koncernu Chepos, a zabýval se tam procesním inženýrstvím. Jako odborník na tuto oblast přišel v roce 1985 do Kyjova. Jeho úkolem bylo zavést počítačové řízení tavicího procesu, což se mu podařilo. Sklárna v Kyjově vždy patřila k evropské technologické špičce. Výroba zde byla automatizována už v roce 1955 a v sedmdesátých letech proběhla rozsáhlá modernizace, ze které podnik těží dodnes.
Po listopadu 1989 mohl Horák postoupit do vyšších funkcí. Stal se vedoucím útvaru řízení. Od roku 1991, kdy do firmy vstoupil zahraniční vlastník, byl členem představenstva a finančním ředitelem. Generálním ředitelem je od roku 2001.
V POSLEDNÍM ROČNÍKU soutěže Manažer roku zvítězil Ota Horák v kategorii sklo, porcelán, keramika a stavební hmoty. Hodnotitelé vyzdvihli jeho rozvahu, schopnost poskytnout prostor spolupracovníkům a vysokou vnitřní disciplinovanost. Ředitel je podle nich konzistentní a zralá osobnost. Velkou pozornost věnuje Ota Horák lidem. Je příjemným společníkem, dokáže naslouchat a vybírá si vynikající spolupracovníky.
Vetropack Moravia Glass má asi 600 zaměstnanců. Ti většinou oceňují, že berou poměrně vysoké platy. Průměrný výdělek činí asi 23 tisíc korun.
"Jde o velmi těžkou práci v horku a hlučném prostředí, linky navíc musejí běžet nepřetržitě," upozorňuje ředitel. Jakýkoli omyl má ve sklářství podle Horáka nedozírné následky. Na výrobní chybu se nedá přijít hned. Informaci o kvalitě lze získat až za dvě hodiny, když láhev vychladne. Denně se v Kyjově vyrobí dva miliony kusů, za rok se zpracuje asi 200 tisíc tun skla. Výroba přitom musí být na naprosto stejné kvalitativní úrovni jako v nejvyspělejších státech.
Se vstupem do Evropské unie nepocítila společnost žádný negativní impuls, ale v podstatě ani žádný mimořádně pozitivní. "Tato firma se pohybovala v mezinárodním prostředí už desítky let," vysvětluje Horák. Na vývoz šla i v minulých dobách asi polovina produkce. Část surovin se vždy kupovala v cizině.
PROBLÉM VIDÍ Ota Horák hlavně v domácí legislativě. Pro sklárny jsou cenným zdrojem suroviny střepy. Ve Švýcarsku se do skláren vrací až 94 % použitého skla, v Rakousku přibližně 85 %. "Se systémem sběru u nás nemůžeme být spokojeni," zdůraznil Horák. "Před šesti lety byl stav lepší než dnes, protože zajišťoval větší separaci podle druhů skla."
Obaly ze skla mohou být maximálně ekologické. Z odpadů vyrobená láhev má stejné vlastnosti, jako měla původní. Sklárny nikdo nemusí nutit, aby využívaly střepy. Když se totiž vyrábí tavenina jen ze sklářských písků, dolomitu a sody, dochází k chemické reakci, která spotřebovává teplo. Čím víc se využívají střepy, tím menší množství energie je třeba. Díky tomu se zároveň prodlužuje životnost strojů. Pokud někdo hodí do kontejneru na sklo něco jiného, technika to dokáže odstranit. Komplikace spočívá v barvách. Dokonale oddělit bílé střepy od zelených či hnědých prakticky nelze. Jenže směs se dobře nevyužije ani při výrobě barevného skla - bílé střepy příliš ředí barvu. A použít tuto směs při výrobě čirého skla vůbec není možné.
"Pokud jde o schopnost třídit druhy skla, systém v ČR nefunguje dobře," upozorňuje Horák. "Tvrdíme, že sběr má význam jen tehdy, když je využitelný. Nemá smysl platit za to, co nepoužijeme. Někdy ale kupujeme střepy v Rakousku, kde mají systém vynikající."
Kontejnery by měly být podle Horáka dva - jeden na čiré, druhý na barevné sklo. Námitka, že dva kontejnery jsou příliš drahé a nevyplatí se je dávat všude, neobstojí - lze udělat i kontejner se dvěma otvory. Systém sběru by podle ředitele měli budovat odborníci. Měla by fungovat komoditní společnost pro sklo. Akcionáři by byly i sklárny, firmu by kontrolovalo Ministerstvo životního prostředí. Obdobně je tomu v Německu, Švýcarsku a Rakousku.
Ředitel Ota Horák miluje jižní Moravu, o víkendech se rád toulá ve Chřibech, kde má chatu. Těší se, že do důchodu si pořídí psa.
AUTOR: PETR KORBEL
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
