Bihać sází na čistou vodu a ekologii

Željko Mirković se zahledí přes splav průzračné řeky Uny z kavárny na jejím břehu ve středu západobosenského města Bihać směrem ke starému centru, kde se tyčí katolická zvonice a minaret mešity, odkud přes vodu zaznívají tóny dunivé hudby z kaváren. "Byla to nepředstavitelně strašná válka všech proti všem. Nejen Srbové proti Muslimům, ale Muslimové proti Muslimům, Chorvati proti Srbům, všichni proti všem," odpoví po chvíli zamyšlení na otázku, jak vidí s odstupem deseti let válečný konflikt, který byl v Bihači ještě víc nepřehlednější než jinde v Bosně a Hercegovině.
Historicky je Bihać nejzápadnějším výběžkem islámu v Evropě, byla staletí pohraniční pevností osmanské říše. Nyní je však blíže Záhřebu a Vídni než pět hodin jízdy vzdálenému Sarajevu. Muslimové jsou tu vlažní, jen tak jedna dívka z tisíce nosí hlavu pokrytou šátkem a pivo pijí všichni. "Je to přece z ječmene," směje se novinář Hasan v jedné z místních restaurací.
V tomto cípu byla v době války tzv. Bihačská kapsa, oblast kolem města, která zůstala věrná ústřední vládě v Sarajevu, i když mentálně, obchodně nebo jazykově má blíž k Záhřebu, kde před založením Bihačské univerzity v nezávislé Bosně a Hercegovině studovala většina místních vysokoškoláků. Kapsu obklíčila v roce 1992 Jugoslávská armáda a jednotky Srbů z Bosny a Chorvatska.
V roce 1993 se muslimský magnát z nedaleké Velké Kladuše, ředitel velkého družstva Agrokomerc - obdoby Slušovic - Fikret Abdić dohodl se Srby a bojoval proti svým, proti Muslimům, s několika desítkami tisíc věrných. Jeho jméno je dnes v Bihači synonymem zrady a krveprolití. Pět let po válce byl v Chorvatsku odsouzen jako válečný zločinec na dvacet let vězení.
Generace třicátníků, jako je Željko, který je Srb, za manželku má Muslimku, za švagra Chorvata a za války bojoval v řadách bosenské armády, se spíš snaží hledět do budoucna, Bihać sama je plná optimistického mládí, třetinu obyvatel města tvoří studenti univerzity.
Problém je ale ekonomika a rozvoj. I když je město jen třicet kilometrů od proslulých Plitvických jezer v Chorvatsku a řeka Una nabízí podle některých větší podívanou než Plitvice, turisté sem zavítají jen výjimečně. Podobně jako v ostatních částech Bosny většina továren od války stojí, lidé se živí obchodem, zemědělstvím nebo odcházejí pracovat do zahraničí. Podobně jako v celé Bosně i v Bihači se oficiální míra nezaměstnanosti pohybuje kolem padesáti procent.
"Ekonomika opštiny Bihać stojí na našem přírodním bohatství, hlavně na výrobě potravin," říká Sadeta Gutličová, tajemnice bihačské obchodní komory a ředitelka místního veletrhu ekologických potravin a výrobků Ekobis.
Čistá řeka Una a desítky pramenů v okolí jsou nevyčerpatelným zdrojem hrdosti místních i možným zdrojem příjmů. Ve městě je ale jen jeden větší hotel, silnice jsou špatné.
"Otevřel jsem si před týdnem bistro, to je ale nic, podívejte se na tu cestu, nic se sem nedostane," říká asi pětapadesátiletý Šefik Talić, který nedávno dokončil opravu svého vypáleného domu ve vesnici Orašac na prašné a vydrolené cestě vedoucí k místní chloubě - osmadvacet metrů vysokým vodopádům Štrbački buk. "Co my staří, my už to nějak přežijem, ale ti mladí, pro ně tady není žádná budoucnost," ukazuje na svoji těhotnou dceru a jejího manžela.
I když místní hovoří o čistotě vody a vyzdvihují ekologičnost kraje, příliš se spoléhají na přírodu. "Ekologický pohled z druhé strany nabídne obrovské vytěžování dřeva, čistá voda vytéká z jeskyní a není tu jediná čistička. Chránit přírodu se teprve učí," shrnuje svoje zkušenosti Michal Piškula, majitel potápěčské školy z Brna, který krásám vod a jeskyň zdejšího kraje propadl před rokem a navázal spolupráci s místním potápěčským klubem, který řeku čistí od válečných zbytků, i s univerzitou, která uvažuje o výzkumu rostlin v jeskyních.
BihaĆ (okres)
Počet obyvatel: 97 000
Rozloha: 689 km2, tj. 9 % celé Bosny a Hercegoviny
Národnostní složení: muslimové 63,9 %, Srbové 17,4 %, Chorvaté 7,6 %, ostatní 11,1 % (údaje jsou dostupné pouze z doby před válkou)