Slabý Zgarba u agrárního stolu

"Pokud by někdo chtěl vyvést Ministerstvo zemědělství z krize, musí určit jasné cíle agrární politiky a kontrolovat jejich plnění."

Kontroverzní smlouvou s Českým Telecomem a podezřením, že si přihrál část dotací pro obec pro vlastní účely - tak se zatím představil veřejnosti Petr Zgarba, jenž nedávno nahradil na postu ministra zemědělství Jaroslava Palase. Má Zgarba prostě jen smůlu, zasedla si na něj média?
Odpověď dává sonda do historie úřadu, jenž se dlouho zdál baštou stability. Od počátku 90. let se v jeho čele ministři střídali snad nejméně ze všech resortů. Zemědělství sice kvůli dotační politice pouštělo vždy řádně žilou státnímu rozpočtu, ale jinak byl celkem klid.
Polistopadová historie úřadu je spjata nejprve s Josefem Luxem. Ambiciózní a schopný šéf lidovců okamžitě pochopil, jak výživné politické zázemí zdánlivě neperspektivní agrární obor skýtá.
Záběr ministerstva a resortu je od té doby mimořádný. Má významný vliv na potravinářství. Prostřednictvím agrární politiky, závislé na dotacích a regulaci trhu, ovládá venkov, ovlivňuje ekologické záležitosti. Přes státní firmu Lesy ČR řídí činnost poloviny lesů, a touto dominancí vlastně celé lesnictví. Ovládá i vodohospodářství. Ministerstvu podléhá Pozemkový fond a řada dalších institucí.
Do všech vyjmenovaných oblastí přitom proudí desítky miliard korun podpor ročně, v oboru se přidělují tisíce zakázek podnikatelům. Podhoubí jako stvořené k tomu, aby z něho vybujela nějaká ta korupční aféra.
Lux byl zatím jediným polistopadovým ministrem zemědělství, který měl vizi, kam obor dovést. Zmíněné "materiální zázemí" pro něj nebylo konečnou stanicí, ale prostředkem k dosahování cíle. Především díky svým kontaktům s dlouholetým významným bruselským agrokomisařem Franzem Fischlerem se snažil skloubit realitu domácí postsocialistické velkovýroby se západoevropským modelem rodinných farem. Předjímal budoucnost. Upozorňoval důrazně, že rozšířená EU bude muset více otevírat svůj trh a odbourávat mamutí agrární dotace.
Po Luxovi začala na ministerstvu éra sociálních demokratů. S prvním z nich, Janem Fenclem, začaly také kauzy spojované s podezřením, že šéfové resortu se nebrání využít svoji moc i k prospěchu osobnímu.
Byl to mimochodem sociální demokrat Jaroslav Palas, který coby šéf dozorčí rady Pozemkového fondu poctivě upozornil na to, že Fencl měl v jedné záležitosti u fondu neoprávněnou protekci. Nakonec ale Palas svého předchůdce předčil. Co bylo snad za Fencla výjimkou, to povýšil na systém.
Namátkou z toho, co se provalilo: protekční zadávání zakázek ve vodohospodářské správě, utajený prodej akcií mlékáren Madeta bez výběrového řízení, snaha nahradit možná sporné zakázky ve státních lesích systémem ještě horším, zakázka na vytvoření Platební agentury bez standardního tendru, podíl na krachu tendru na biolíh, snaha tajit činnost podpůrného rolnického fondu...
Když se Palas nedokázal dobře zorientovat při pádu vlády Stanislava Grosse, a možná i kvůli obavám z Palase jako obtížně řiditelné střely, posadil nový premiér Jiří Paroubek na nejvyšší agrární úřad nebohého Zgarbu.
Co měl tento poslanec, který byl dosud známý hlavně jako příslušník myslivecké lobby a manažersky to dotáhl nejvýš na okresního tajemníka agrární komory, tváří v tvář svodům prostřeného agrárního stolu dělat? Možná skutečně nevěděl, že půlmiliardová smlouva s Telecomem může být mnohonásobně předražená. Kdo může vlastně tušit, kolik takový moloch jako Ministerstvo zemědělství potřebuje peněz na komunikaci?
Pokud by někdo chtěl vyvést ministerstvo z krize, k níž dospělo, nabízejí se následující kroky: Určit jasné cíle agrární politiky a kontrolovat jejich plnění, aby úředníci neměli tolik času se rozptylovat aktivitami, jež mohou hraničit s korupcí. Personálně obsadit vedení úřadu schopnými lidmi, cítícími aspoň jakousi zodpovědnost k státní správě. Zrušit zbytečné instituce a pracovní místa. Vysvětlit zřetelně, jak a proč hodlá ministerstvo v různých kauzách postupovat.
Dnes je jisté, že nic z toho současný ministr neudělá. Nemá k tomu schopnosti, ani mandát. Sám se stal jen na několik měsíců řekněme třešinkou na roztékajícím se dortu. martin.marik@economia.cz