V Austrálii a Africe se učí žít bez vody

Obyvatelka australského městečka Goulburn Sandy Billinghamová se v posledních měsících naučila vážit si vody. To, co jí doma teče z kohoutku, je plné usazenin a nedá se pít. V koupelně to smrdí, neboť odpadní trubky jsou bez vody. Auta zůstávají špinavá, zahrady vyschly a koupaliště zejí prázdnotou. Goulburn, ležící sto kilometrů od hlavního města Canberry, je svéráznou "metropolí" nejhoršího sucha, jaké Austrálie zažila za 100 let.
"Má to zvláštní dopady. Neměním si povlečení tak často, protože by to znamenalo použít další vodu na praní. Na sprchování mám jen tři minuty," řekla deníku Mail and Guardian.
Sucho je heslem dne nejen v Austrálii, Španělsku či Portugalsku, ale i v řadě zemí Afriky. Vědci se pokoušejí dopátrat příčin, politici navrhují opatření, jak sucho zvládnout, a prostí lidé se učí žít s minimem vody a pečovat o ni.

Australané se nevzdávají
Pro Goulburn není sucho novinkou. Již od roku 2002 jsou v platnosti nařízení, která jeho 25 tisícům obyvatel zakazují zalévat zahrady, hřiště a mýt auta. Místní průmysl musel spotřebu vody omezit o třetinu. "Bez těchto opatření by nám voda došla již loni v listopadu," prohlásil manažer místní vodárny Matthew O'Rourke.
Město se nevzdává. Plánuje vybudovat potrubí, které přivede vodu do místní přehrady z říční oblasti vzdálené devět kilometrů. Další ambiciózní plán radnice je vybudovat novou čističku, která by měnila všechny odpadní vody na pitnou vodu. Lidem se to dosud nezamlouvalo, ale nemají na výběr.
"Někdo to musí udělat. A pak se to třeba rozšíří do zbytku Austrálie," řekl o plánu goulburnský starosta Paul Stephenson.
Osud Goulburnu je krajním příkladem toho, co by se mohlo stát v dalších australských městech, pokud nezmění přístup k vodě. Suchem trpí již mnoho měsíců velké části států Nový Jižní Wales, Viktorie, Queensland, Jižní Austrálie a ostrov Tasmánie. Ekonomické škody na venkově již dosáhly téměř čtyř miliard amerických dolarů, o další čtyři miliardy budou menší příjmy ze zemědělské produkce.
Zatímco farmáři počítají škody a zvažují, zda si nemají najít jiný způsob obživy, vědci se hádají, co je příčinou nevídaného nedostatku vody. Někteří mluví o suchých větrech z Tichomoří, které s sebou odnášejí vláhu, další tvrdí, že globální oteplování již přineslo zásadní změnu australského klimatu.
"Průmyslový rozmach zemí jako Čína vedl k ohromnému růstu oxidu uhličitého v atmosféře jižní polokoule. To zase vedlo k oteplení Antarktidy, mělo vliv na ozónovou vrstvu nad zamrzlým kontinentem a změnilo podnebí Austrálie," tvrdí meteorolog Martin Babakhan. Austrálie se podle něj do roku 2070 přemění na poušť. Jiní jsou opatrnější. Většina ale uznává, že Austrálie je stále sušší a sušší a že se s tím bude muset vyrovnat.

Afričané mají svůj recept
Globální oteplování straší také Afriku. Do roku 2070 se tam v jeho důsledku zvětší rozloha oblastí, kde lze pěstovat plodiny po dobu kratší než 120 dnů, o pět až osm procent z nynějších 1,1 miliardy hektarů, praví se ve studii Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Rozšiřování pouští by mohlo vyhnat milióny Afričanů z jejich domovů, varovali vědci.
Oteplování Země je sice široce přijímanou teorií, ale nemůže za všechno. Experti poukazují na ničivý vliv odlesňování a spásání vegetace dobytkem. O tom by mohl povídat čtyřiašedesátiletý Eritrejec Redaegzy Gebremendin, jehož země trpí dlouhodobým suchem.
"Jsem si jist, že když matka byla ještě dívkou, tak netahala vodu ze studny, ale nabírala ji z pramene," řekl Gebremendin agentuře Reuters. Přišlo ale kácení stromů, neboť lidé potřebovali dřevo na vaření a volnou půdu. Porost se ničil i proto, že poskytoval krytí povstalcům za války za nezávislost.
Gebremendin nečeká na spásu ze zahraničí. Jeho receptem je chránit půdu a vegetaci, aby voda v půdě zůstala. Ve vyprahlém údolí u hlavního města Asmary spolu s vesničany a studenty vytváří z kamenů překážky, které mají bránit odtékání dešťové vody. Vlhkost pak vytváří podmínky pro růst trávy. "Každý rok je travnatý porost větší," řekl spokojeně. A tráva pomáhá naplnit studny vesničanů.