Počátky sopečné činnosti na naší planetě

Země je velmi, velmi stará. Společně s ostatními planetami Sluneční soustavy vznikla před 4,6 miliardami let. Víme to díky některým druhům meteoritů, které vznikly společně se Zemí, a dnes dokážeme určit jejich stáří. Celá planeta pak byla velmi dlouho žhavá, a roztavené horniny byly prakticky všudypřítomné. Úplné začátky naší planety tedy můžeme bezpochyby považovat za období nejstarší sopečné činnosti i u nás. Celá Země byla jedním velkým vroucím kotlem, jednou velkou sopkou. Vynechme však toto období z našich úvah, neboť se nám z něj nedochovalo ani to nejmenší zrníčko, které by nám o něm mohlo vyprávět. Rozlučme se s tímto mytickým obdobím slovy klasika: Na počátku byla sopka. Po mnoha stovkách milionů let, kdy postupně slábl déšť meteoritů na povrch planety, se prostředí uklidnilo natolik, aby mohly vzniknout první horniny. Ty nejstarší známe z doby před 4 miliardami let z center nejstarších kontinentálních štítů (Grónsko, jižní Afrika, či Austrálie). Pravděpodobně tehdy ještě nefungovala desková tektonika, ale již existovala atmosféra, i zárodky hydrosféry, a také už tehdy pravděpodobně vznikl život (3,8 miliardy let). Sopky z té doby také známe, ačkoliv velmi odlišné od těch dnešních. Dochovaly se nám ve formě takzvaných zelenokamenových pásů. Bohužel nikoliv v Českém masivu. Významným zlomem v životě planety Země bylo nastartování deskové tektoniky. Od té doby se kontinenty navzájem pohybují, a zvětšují se především "nalepováním" dalších a dalších horských pásem, která vznikají při jejich kolizích. A jakmile se spustila desková tektonika, začaly vznikat i sopky takové, jako je známe dnes. Na území Česka ovšem tak staré horniny (ani sopky) ve větším měřítku nenajdeme. ZDROJ: www.sopky.cz