Rozhodnou politici
Vysoká cena ropy i snaha dodržovat kjótské emisní limity vyvolávají nové diskuse
o jaderné energii.
Vysoká cena ropy i snaha dodržovat kjótské emisní limity vyvolávají nové diskuse o jaderné energii.
Italský premiér Silvio Berlusconi je v čele evropských politiků, kteří prosazují oživení jaderné energetiky. Letos v lednu vyvolal celostátní diskusi prohlášením, že Itálie by měla svůj postoj k jaderné energii přehodnotit. Výpadek dodávky elektřiny po celém Apeninském poloostrově v roce 2003 přenesl problémy se zásobováním touto energií na veřejnou scénu. Italové platí za elektřinu o 20-30 % více, než je evropský průměr. Některé průmyslové podniky platí i dvojnásobek kvůli závislosti Itálie na elektrárnách na pevné palivo a na dovozu elektřiny.
OBRAT POLSKA I ITÁLIE? Připravovaná studie italské vlády o budoucí energetické strategii téměř určitě vyzve k přehodnocení technologie. Itálie zastavila provoz svých dvou posledních jaderných elektráren v roce 1987 poté, kdy referendum po černobylské katastrofě vyzvalo k odmítnutí jaderné energie. Konečné rozhodnutí, zda zákon zakazující využívat jaderné energie zrušit, může být přijato po parlamentních volbách v příštím roce.
Enel, italský energetický gigant, na politiky nečeká. Na základě dohody o "zkoumání projektů společného zájmu ve Francii a zbytku Evropy, zvláště v jaderném sektoru" se zřejmě bude podílet na novém projektu Evropského tlakovodního reaktoru (EPR), který vyvíjí společnost Electricité de France, což Italům dává šanci znovu rozvinout jaderné know-how.
Pro Itálii a Enel je zapojení do projektu EPR velkou příležitostí navázat na dávnou slávu. Vždyť italský fyzik Enrico Fermi v roce 1942 vyvinul první kontrolovanou jadernou řetězovou reakci, a od 50. po 80. léta minulého století zaujímala Itálie v jaderném výzkumu přední místo ve světě.
John Ritch, generální ředitel Světového jaderného sdružení (WNA), poukázal na to, že dvěma největšími nejadernými ekonomikami v Evropě jsou dnes Polsko a Itálie. Vláda Polska, které bylo proti jaderné energetice od černobylské katastrofy, se 4. ledna 2005 zavázala, že do roku 2022 bude v zemi vybudována první jaderná elektrárna. Takže Itálie je zatím v postavení jediné významnější ekonomiky světa, kde se elektřina z jádra nevyrábí.
TLAK DRAHÉ ROPY. Změna postoje není překvapivá. Francie, jež vyrábí 75 % elektřiny v jaderných elektrárnách, se rozhodla záviset z větší části na elektřině z jádra v 70. letech, poté, co ropné šoky vyvolaly velkou obavu o energetickou bezpečnost. Do Evropy se nyní vrátily obdobné tlaky. Ceny ropy rostou kvůli limitované produkční kapacitě a riziko narušení dodávek se zvýšilo. Nejistota nad orientací politiky ruského prezidenta Vladimira Putina způsobila, že evropské země jsou citlivé stát se ještě závislejšími na ruském zemním plynu.
Když se k tomu přidá nutnost, aby země snížily exhalace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů a dodržely tak cíle stanovené Kjótským protokolem, i výhody jaderné energetiky, včetně její schopnosti generovat velké množství elektřiny z jednoho závodu s prakticky nulovými emisemi skleníkových plynů, je zřejmé, že jaderná energie začíná být atraktivní.
Slibnými trhy v Evropě se pro reaktor EPR jeví nové členské státy Evropské unie. Jednou z podmínek jejich přijetí do Unie bylo uzavření reaktorů černobylského typu, za což dostaly finanční kompenzaci, kterou by některé z nich mohly použít na nové jaderné projekty.
BRITÁNIE OTÁČÍ. Ve vládním dokumentu o energetice z roku 2003 Británie akceptovala větší závislost na dováženém zemním plynu s cílem snížit emise NOx a zároveň uspokojit poptávku po energii. Koncem června letošního roku však premiér Tony Blair vyslal zatím nejsilnější signál, že by mohl povolit kontroverzní výstavbu nové generace jaderných reaktorů. K rozladění ekologů vyslovil pochybnost, zda by větrné a přílivové elektrárny mohly být životaschopnou alternativou.
Nynější generace britských jaderných elektráren, jež se na britské výrobě elektřiny podílejí 23 %, má být uzavřena: Hunterston B v roce 2011, Torness v roce 2023. Podle Blaira to znamená, že příští rok bude muset být rozhodnuto, jak jejich produkci nahradit. Britský premiér soudí, že nové jaderné elektrárny by mohly být vybudovány pouze tehdy, bude-li je veřejnost akceptovat a projekty budou finančně životaschopné.
OTOČÍ MERKELOVÁ KORMIDLEM? Existují však také rozhodně protijaderné země, kde vyhlídky, že by projekty nových jaderných elektráren získaly politickou podporu, zůstávají nepatrné. Podle Johna Ritche jsou proti jaderné energii nejvíce Rakousko, Norsko a Dánsko.
Jaderný sektor optimisticky očekává, že ve Švédsku a Německu by mohl být zákaz výstavby jaderných elektráren zrušen. Německý program postupného odstavení 19 jaderných elektráren do roku 2020 prosadila Strana zelených Joschky Fischera jako podmínku své účasti v rudozelené koalici kancléře Gerharda Schrödera. Pokud by v možných předčasných parlamentních volbách zvítězili křesťanští demokraté a kancléřkou se stala Angela Merkelová, mohl by být zmíněný program změněn.
KDO BUDE PLATIT? Obrat v politické atmosféře ve prospěch jaderné energie však nemusí stačit k tomu, aby se nové jaderné elektrárny skutečně začaly stavět. Dalším krokem je nalézt někoho, kdo by byl ochoten výstavbu platit. Bariéry jsou dnes větší, než když Evropa budovala svoji jadernou energetiku v 70. a 80. letech minulého století.
Poslední generace jaderných elektráren byla postavena za vládní peníze. Vlna privatizace energetiky v posledním desetiletí znamená, že příští generace jaderných elektráren v Itálii, Británii a možná i ve Francii, by potřebovala financování ze soukromých zdrojů. Podle názoru řady expertů však privátní sektor bude ochoten investovat do nových jaderných elektráren pouze s rozsáhlou státní pomocí. Možná nová jaderná éra tak čelí velkým překážkám.
AUTOR: Karel Ježek
Italský premiér Silvio Berlusconi je v čele evropských politiků, kteří prosazují oživení jaderné energetiky. Letos v lednu vyvolal celostátní diskusi prohlášením, že Itálie by měla svůj postoj k jaderné energii přehodnotit. Výpadek dodávky elektřiny po celém Apeninském poloostrově v roce 2003 přenesl problémy se zásobováním touto energií na veřejnou scénu. Italové platí za elektřinu o 20-30 % více, než je evropský průměr. Některé průmyslové podniky platí i dvojnásobek kvůli závislosti Itálie na elektrárnách na pevné palivo a na dovozu elektřiny.
OBRAT POLSKA I ITÁLIE? Připravovaná studie italské vlády o budoucí energetické strategii téměř určitě vyzve k přehodnocení technologie. Itálie zastavila provoz svých dvou posledních jaderných elektráren v roce 1987 poté, kdy referendum po černobylské katastrofě vyzvalo k odmítnutí jaderné energie. Konečné rozhodnutí, zda zákon zakazující využívat jaderné energie zrušit, může být přijato po parlamentních volbách v příštím roce.
Enel, italský energetický gigant, na politiky nečeká. Na základě dohody o "zkoumání projektů společného zájmu ve Francii a zbytku Evropy, zvláště v jaderném sektoru" se zřejmě bude podílet na novém projektu Evropského tlakovodního reaktoru (EPR), který vyvíjí společnost Electricité de France, což Italům dává šanci znovu rozvinout jaderné know-how.
Pro Itálii a Enel je zapojení do projektu EPR velkou příležitostí navázat na dávnou slávu. Vždyť italský fyzik Enrico Fermi v roce 1942 vyvinul první kontrolovanou jadernou řetězovou reakci, a od 50. po 80. léta minulého století zaujímala Itálie v jaderném výzkumu přední místo ve světě.
John Ritch, generální ředitel Světového jaderného sdružení (WNA), poukázal na to, že dvěma největšími nejadernými ekonomikami v Evropě jsou dnes Polsko a Itálie. Vláda Polska, které bylo proti jaderné energetice od černobylské katastrofy, se 4. ledna 2005 zavázala, že do roku 2022 bude v zemi vybudována první jaderná elektrárna. Takže Itálie je zatím v postavení jediné významnější ekonomiky světa, kde se elektřina z jádra nevyrábí.
TLAK DRAHÉ ROPY. Změna postoje není překvapivá. Francie, jež vyrábí 75 % elektřiny v jaderných elektrárnách, se rozhodla záviset z větší části na elektřině z jádra v 70. letech, poté, co ropné šoky vyvolaly velkou obavu o energetickou bezpečnost. Do Evropy se nyní vrátily obdobné tlaky. Ceny ropy rostou kvůli limitované produkční kapacitě a riziko narušení dodávek se zvýšilo. Nejistota nad orientací politiky ruského prezidenta Vladimira Putina způsobila, že evropské země jsou citlivé stát se ještě závislejšími na ruském zemním plynu.
Když se k tomu přidá nutnost, aby země snížily exhalace oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů a dodržely tak cíle stanovené Kjótským protokolem, i výhody jaderné energetiky, včetně její schopnosti generovat velké množství elektřiny z jednoho závodu s prakticky nulovými emisemi skleníkových plynů, je zřejmé, že jaderná energie začíná být atraktivní.
Slibnými trhy v Evropě se pro reaktor EPR jeví nové členské státy Evropské unie. Jednou z podmínek jejich přijetí do Unie bylo uzavření reaktorů černobylského typu, za což dostaly finanční kompenzaci, kterou by některé z nich mohly použít na nové jaderné projekty.
BRITÁNIE OTÁČÍ. Ve vládním dokumentu o energetice z roku 2003 Británie akceptovala větší závislost na dováženém zemním plynu s cílem snížit emise NOx a zároveň uspokojit poptávku po energii. Koncem června letošního roku však premiér Tony Blair vyslal zatím nejsilnější signál, že by mohl povolit kontroverzní výstavbu nové generace jaderných reaktorů. K rozladění ekologů vyslovil pochybnost, zda by větrné a přílivové elektrárny mohly být životaschopnou alternativou.
Nynější generace britských jaderných elektráren, jež se na britské výrobě elektřiny podílejí 23 %, má být uzavřena: Hunterston B v roce 2011, Torness v roce 2023. Podle Blaira to znamená, že příští rok bude muset být rozhodnuto, jak jejich produkci nahradit. Britský premiér soudí, že nové jaderné elektrárny by mohly být vybudovány pouze tehdy, bude-li je veřejnost akceptovat a projekty budou finančně životaschopné.
OTOČÍ MERKELOVÁ KORMIDLEM? Existují však také rozhodně protijaderné země, kde vyhlídky, že by projekty nových jaderných elektráren získaly politickou podporu, zůstávají nepatrné. Podle Johna Ritche jsou proti jaderné energii nejvíce Rakousko, Norsko a Dánsko.
Jaderný sektor optimisticky očekává, že ve Švédsku a Německu by mohl být zákaz výstavby jaderných elektráren zrušen. Německý program postupného odstavení 19 jaderných elektráren do roku 2020 prosadila Strana zelených Joschky Fischera jako podmínku své účasti v rudozelené koalici kancléře Gerharda Schrödera. Pokud by v možných předčasných parlamentních volbách zvítězili křesťanští demokraté a kancléřkou se stala Angela Merkelová, mohl by být zmíněný program změněn.
KDO BUDE PLATIT? Obrat v politické atmosféře ve prospěch jaderné energie však nemusí stačit k tomu, aby se nové jaderné elektrárny skutečně začaly stavět. Dalším krokem je nalézt někoho, kdo by byl ochoten výstavbu platit. Bariéry jsou dnes větší, než když Evropa budovala svoji jadernou energetiku v 70. a 80. letech minulého století.
Poslední generace jaderných elektráren byla postavena za vládní peníze. Vlna privatizace energetiky v posledním desetiletí znamená, že příští generace jaderných elektráren v Itálii, Británii a možná i ve Francii, by potřebovala financování ze soukromých zdrojů. Podle názoru řady expertů však privátní sektor bude ochoten investovat do nových jaderných elektráren pouze s rozsáhlou státní pomocí. Možná nová jaderná éra tak čelí velkým překážkám.
AUTOR: Karel Ježek
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
