Potřebujeme chytré mozky
Peter Haug, generální ředitel Evropského jaderného fóra (FORATOM), nečeká, že
během padesáti let spasí energetiku nějaký technický zázrak.
Peter Haug, generální ředitel Evropského jaderného fóra (FORATOM), nečeká, že během padesáti let spasí energetiku nějaký technický zázrak.
"Politici ani evropské instituce nehledí dále než do roku 2030, a pokud je mi známo, tak neexistují ani žádné vědecké výzkumy a pojednání, které by se zabývaly obdobím 2050-2070. Sdílím však názor odborníků z ropného průmyslu a plynárenství, že zhruba kolem roku 2040- 2050 se zásoby natolik ztenčí, že i při růstu cen bude produkce ropy a plynu stále nižší. Svět to ve srovnání s dneškem hodně změní," říká Haug.
Zbývá ještě uhlí a jádro.
Uhlí bude k dispozici ještě stovky let, ale s jeho využitím souvisejí otázky ochrany životního prostředí. Může se stát, že těžba bude přes dostupnost této suroviny ekonomicky příliš nákladná. Pokud jde o jadernou energii, uran k dispozici bude, přestože jeho ceny také rostou. V budoucnu se však uplatní nové technologie jeho využití. Dnes běžně pracujeme s technologiemi třetí generace a již se objevují technologie s označením III - např. technologie EPR, využívaná nyní ve Finsku a ve Francii..
Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Třetí generace, např. se značkou Siemens nebo Framaton, využívá elektronické bezpečnostní systémy. Generace III implementovala to nejlepší z francouzského a německého systému a celek zjednodušila: snížil se např. počet komponentů asi o 40 procent, využívá se menší počet konektorů a dalších součástí, i když zařízení jako takové se co do velikosti zvětšilo. Asi nejdůležitější ovšem je zdokonalení bezpečnostních systémů. Ani při roztavení jádra nedojde k externímu úniku, tedy i při největším možném rozsahu havárie budou dodržovány bezpečnostní normy, co se týče radiace v okolí zařízení.
Starší technologie dnes ovšem převládají, jsou tedy logicky méně bezpečné?
Mají jinou bezpečnostní charakteristiku, i když bych tak úplně nesouhlasil s tím, že je jejich bezpečnost nižší. Postupně se totiž zdokonalují. Je to podobné jako se staršími automobily - i ty musejí splňovat minimální požadavky na bezpečnost. Pokud by tomu tak nebylo, tak je třeba elektrárnu zavřít - už se to víckrát stalo.
Vraťme se k dalším generacím jaderných zařízení...
Čtvrtá generace je ještě ve fázi výzkumu a vývoje. Ten probíhá za rozsáhlé mezinárodní spolupráce. Znám reaktory, na jejichž vývoji se pracuje a myslím si, že by se dvě, tři varianty mohly uplatnit na trhu. Některé ze zkoumaných modelů jsou velice zajímavé, přinášejí další přidanou hodnotu, dosahují např. velmi vysokých teplot, takže jsou schopny oddělit z vody relativně levnou cestou vodík. To otevírá budoucím energetickým systémům další perspektivy. Slibnou jadernou technologií je fúze, zkoumá se využití nízkých teplot, vakua, supravodivosti. Jsou to velké výzvy a možná v roce 2050 už budeme vědět, zda je fúzní technologie využitelná nejen z technického, ale i ekonomického hlediska.
Bude to tedy jádro a obnovitelné zdroje, z nichž se za padesát let bude vyrábět elektřina?
Pokud mám předvídat budoucnost, v roce 2050 bude větší část vyrobené elektřiny pocházet z jádra. V té době budeme plně využívat technologii EPR (generace III ), ta se však bude blížit ke konci své životnosti, která se počítá na šedesát let. Samozřejmě se bude dál uplatňovat uhlí pro výrobu energie v těch zemích, kde je to ekonomicky výhodné, bude to určitě Polsko, možná ČR, ale zcela jistě to nebude Německo. Plyn a ropa se pro výrobu elektřiny využívat nebudou, ty budeme víc potřebovat jako pohonné hmoty. Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů bude podle mého názoru na dnešní úrovni. Německé větrné mlýny, na ty zapomeňte, přestanou fungovat, jakmile skončí jejich dotování z peněz daňových poplatníků.
Budeme využívat jiné jaderné palivo než dnes a bude to efektivnější?
Jaderná technika je extrémně flexibilní. Dnešní reaktory nejsou ani se zlepšeným spalováním a zlepšeným obohacováním paliva dokonalé, musíme se pohnout někam dál. Můžeme se dostat do bodu, kdy se využije dnes disponibilní uran, tento prvek se však nachází úplně všude, v půdě, ale i v mořské vodě. Podle toho, co o tom vím, ovšem stojí získání uranu z mořské vody zhruba dvacetinásobek, než při dnes běžném postupu. Ani to však vzhledem k vývoji cen energetických zdrojů nemusí být neekonomické. Další možnost je využít technologie na regeneraci použitého paliva. Možná se také v budoucnu nebude používat uran, ale další zdroje, jako např. thorium.
Je možné zajistit dostatek energie pro Evropu, když se v řadě evropských zemí neobnovují ani tepelné elektrárny a mnohé z nich ustupují od jaderné energetiky?
Nevěřím tomu, že by Německo skutečně zavřelo jaderné elektrárny. Potvrzuje to i politický vývoj a neúspěch současné vládní koalice, která přišla s tímto populárním tématem.
Vychází jaderná energie jako nejlevnější, když se sečtou opravdu všechny náklady?
Mezinárodní agentura pro jadernou energii provedla studii v deseti zemích, kde se zkoumaly náklady na výrobu energie za použití plynu, uhlí a jádra, a to v průběhu celého cyklu životnosti. V sedmi z deseti států vyšla výroba z jádra o deset procent levněji než z uhlí, ve srovnání s plynem byla dokonce v devíti zemích víc než o 10 % levnější. Do jisté míry to byl překvapivý výsledek. Na rozdíl od uhlí a plynu jsou totiž u výroby elektřiny z jádra postupy a mechanismy důkladně zmapované a počítá se skutečně se všemi náklady.
Oponenti vám ovšem řeknou, že právě u jádra se mnoho nákladů do těchto výpočtů nedostane!
Přesto musím zopakovat: i další studie EU potvrzují, že i když se započítají veškeré externality, jaderná energie vychází stále jako nejvíce konkurenceschopná.
Mají mladí lidé zájem studovat jadernou techniku, nebo ji pokládají za překonaný obor?
To je skutečný problém. Obecné diskuse v mnoha zemích EU vzbudily dojem, že jaderná energetika nemá žádnou budoucnost. I když to není pravda, mladí lidé si raději vybírají jiné technické obory. Přitom do našeho oboru potřebujeme ty nejlepší, nejchytřejší mozky. To je ale úkol nejen pro nás, ale také pro vlády.
AUTOR: Milena Geussová
Dr. Peter Haug (1941) vystudoval teoretickou nukleární fyziku a od roku 1975 pracuje v různých organizacích v oboru. Od roku 2001 je generálním ředitelem Evropského jaderného fóra FORATOM a Evropské nukleární společnosti.
"Politici ani evropské instituce nehledí dále než do roku 2030, a pokud je mi známo, tak neexistují ani žádné vědecké výzkumy a pojednání, které by se zabývaly obdobím 2050-2070. Sdílím však názor odborníků z ropného průmyslu a plynárenství, že zhruba kolem roku 2040- 2050 se zásoby natolik ztenčí, že i při růstu cen bude produkce ropy a plynu stále nižší. Svět to ve srovnání s dneškem hodně změní," říká Haug.
Zbývá ještě uhlí a jádro.
Uhlí bude k dispozici ještě stovky let, ale s jeho využitím souvisejí otázky ochrany životního prostředí. Může se stát, že těžba bude přes dostupnost této suroviny ekonomicky příliš nákladná. Pokud jde o jadernou energii, uran k dispozici bude, přestože jeho ceny také rostou. V budoucnu se však uplatní nové technologie jeho využití. Dnes běžně pracujeme s technologiemi třetí generace a již se objevují technologie s označením III - např. technologie EPR, využívaná nyní ve Finsku a ve Francii..
Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Třetí generace, např. se značkou Siemens nebo Framaton, využívá elektronické bezpečnostní systémy. Generace III implementovala to nejlepší z francouzského a německého systému a celek zjednodušila: snížil se např. počet komponentů asi o 40 procent, využívá se menší počet konektorů a dalších součástí, i když zařízení jako takové se co do velikosti zvětšilo. Asi nejdůležitější ovšem je zdokonalení bezpečnostních systémů. Ani při roztavení jádra nedojde k externímu úniku, tedy i při největším možném rozsahu havárie budou dodržovány bezpečnostní normy, co se týče radiace v okolí zařízení.
Starší technologie dnes ovšem převládají, jsou tedy logicky méně bezpečné?
Mají jinou bezpečnostní charakteristiku, i když bych tak úplně nesouhlasil s tím, že je jejich bezpečnost nižší. Postupně se totiž zdokonalují. Je to podobné jako se staršími automobily - i ty musejí splňovat minimální požadavky na bezpečnost. Pokud by tomu tak nebylo, tak je třeba elektrárnu zavřít - už se to víckrát stalo.
Vraťme se k dalším generacím jaderných zařízení...
Čtvrtá generace je ještě ve fázi výzkumu a vývoje. Ten probíhá za rozsáhlé mezinárodní spolupráce. Znám reaktory, na jejichž vývoji se pracuje a myslím si, že by se dvě, tři varianty mohly uplatnit na trhu. Některé ze zkoumaných modelů jsou velice zajímavé, přinášejí další přidanou hodnotu, dosahují např. velmi vysokých teplot, takže jsou schopny oddělit z vody relativně levnou cestou vodík. To otevírá budoucím energetickým systémům další perspektivy. Slibnou jadernou technologií je fúze, zkoumá se využití nízkých teplot, vakua, supravodivosti. Jsou to velké výzvy a možná v roce 2050 už budeme vědět, zda je fúzní technologie využitelná nejen z technického, ale i ekonomického hlediska.
Bude to tedy jádro a obnovitelné zdroje, z nichž se za padesát let bude vyrábět elektřina?
Pokud mám předvídat budoucnost, v roce 2050 bude větší část vyrobené elektřiny pocházet z jádra. V té době budeme plně využívat technologii EPR (generace III ), ta se však bude blížit ke konci své životnosti, která se počítá na šedesát let. Samozřejmě se bude dál uplatňovat uhlí pro výrobu energie v těch zemích, kde je to ekonomicky výhodné, bude to určitě Polsko, možná ČR, ale zcela jistě to nebude Německo. Plyn a ropa se pro výrobu elektřiny využívat nebudou, ty budeme víc potřebovat jako pohonné hmoty. Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů bude podle mého názoru na dnešní úrovni. Německé větrné mlýny, na ty zapomeňte, přestanou fungovat, jakmile skončí jejich dotování z peněz daňových poplatníků.
Budeme využívat jiné jaderné palivo než dnes a bude to efektivnější?
Jaderná technika je extrémně flexibilní. Dnešní reaktory nejsou ani se zlepšeným spalováním a zlepšeným obohacováním paliva dokonalé, musíme se pohnout někam dál. Můžeme se dostat do bodu, kdy se využije dnes disponibilní uran, tento prvek se však nachází úplně všude, v půdě, ale i v mořské vodě. Podle toho, co o tom vím, ovšem stojí získání uranu z mořské vody zhruba dvacetinásobek, než při dnes běžném postupu. Ani to však vzhledem k vývoji cen energetických zdrojů nemusí být neekonomické. Další možnost je využít technologie na regeneraci použitého paliva. Možná se také v budoucnu nebude používat uran, ale další zdroje, jako např. thorium.
Je možné zajistit dostatek energie pro Evropu, když se v řadě evropských zemí neobnovují ani tepelné elektrárny a mnohé z nich ustupují od jaderné energetiky?
Nevěřím tomu, že by Německo skutečně zavřelo jaderné elektrárny. Potvrzuje to i politický vývoj a neúspěch současné vládní koalice, která přišla s tímto populárním tématem.
Vychází jaderná energie jako nejlevnější, když se sečtou opravdu všechny náklady?
Mezinárodní agentura pro jadernou energii provedla studii v deseti zemích, kde se zkoumaly náklady na výrobu energie za použití plynu, uhlí a jádra, a to v průběhu celého cyklu životnosti. V sedmi z deseti států vyšla výroba z jádra o deset procent levněji než z uhlí, ve srovnání s plynem byla dokonce v devíti zemích víc než o 10 % levnější. Do jisté míry to byl překvapivý výsledek. Na rozdíl od uhlí a plynu jsou totiž u výroby elektřiny z jádra postupy a mechanismy důkladně zmapované a počítá se skutečně se všemi náklady.
Oponenti vám ovšem řeknou, že právě u jádra se mnoho nákladů do těchto výpočtů nedostane!
Přesto musím zopakovat: i další studie EU potvrzují, že i když se započítají veškeré externality, jaderná energie vychází stále jako nejvíce konkurenceschopná.
Mají mladí lidé zájem studovat jadernou techniku, nebo ji pokládají za překonaný obor?
To je skutečný problém. Obecné diskuse v mnoha zemích EU vzbudily dojem, že jaderná energetika nemá žádnou budoucnost. I když to není pravda, mladí lidé si raději vybírají jiné technické obory. Přitom do našeho oboru potřebujeme ty nejlepší, nejchytřejší mozky. To je ale úkol nejen pro nás, ale také pro vlády.
AUTOR: Milena Geussová
Dr. Peter Haug (1941) vystudoval teoretickou nukleární fyziku a od roku 1975 pracuje v různých organizacích v oboru. Od roku 2001 je generálním ředitelem Evropského jaderného fóra FORATOM a Evropské nukleární společnosti.
Sdílet článek na sociálních sítích
