Přebytek obilí firmu těší

"Zájem o naše výrobky je desetkrát větší než loni," libuje si obchodní zástupce Jiří Hlávka, když na ukázku otvírá dvířka spalovacího kotle. Na roštu je vidět žhnoucí obilí.
Letošní agrární veletrh Země živitelka tak bude pro firmu Verner úspěšný. Spalovací kotle vyrábí už řadu let, ale tak velký zájem jako nyní ještě nezaznamenala. Důvod: obrovský přebytek obilí. To, co považují rolníci takřka za tragédii, totiž obrovský propad cen jejich produkce, působí na jiné podnikatele jako živá voda.

Levnější než plyn
Stánek firmy Verner určitě nepatří na českobudějovickém výstavišti k největším, ale zato k nejnavštěvovanějším.
"Samozřejmě ani trochu zemědělcům nepřejeme jejich potíže s odbytem obilí. Ale nabízíme řešení, jak se přebytků zbavit," říká Hlávka. Největší zájem o kotle mají podle něj sami soukromí farmáři, agrární akciové společnosti a obecní úřady.
Odborníci propočítali, že náklady na vytápění obilím jsou výrazně nižší než třeba na topení plynové. Důvod, proč si z Budějovic neodveze ekologický kotel ještě víc lidí, spočívá samozřejmě v ceně: přijde totiž zhruba na 85 tisíc korun.
"Státní fond životního prostředí přestal pořizování kotlů dotovat, prý došly peníze," vysvětluje Hlávka, co mu chybí k úplné spokojenosti.

Obaly, obaly, obaly...
Z přebytku obilí by mohla profitovat i firma ze zcela jiného oboru, na veletrhu v hojné míře zastoupeného: v pavilónu věnovaném českému potravinářství se představuje Českobudějovická pekárna Pekast.
Jenže pekaři mají jiné starosti než se radovat z nízkých cen pšenice. "Jsme na tom jako většina potravinářů. Obchodní řetězce nás tlačí k příliš nízkým cenám zboží," vysvětluje výrobní ředitel firmy Stanislav Šlehofer.
Pult, kde Pekast nabízí návštěvníkům Země živitelky koláče, chléb i třeba sýrové preclíky, je přitom stále v obležení. Co zkusit prodej ve vlastní režii, když je o čerstvé pečivo takový zájem?
"Do řetězců musíme dodávat pořád, ale máme síť už asi třiceti vlastních prodejen. Zřejmě to je cesta do budoucna, že levnější pečivo bude ve velkoprodejnách a to čerstvé, a podle mě chutnější, ve specializovaných obchodech," míní Šlehofer.
Nával u pultu neutuchá a dokládá veliký zájem lidí o pečivo, které není balené v "igelitu". S obaly má ovšem Pekast i jiný problém. Chtěl přihlásit čerstvé zboží do státní propagační kampaně, kde by získalo známku Klasa. Ale ukázalo se, že značku může získat jen potravina v obalu. "Slíbili nám, že pravidla upraví," doufá ředitel. Státní kampaň na podporu konzumace tuzemských potravin sice podle něj zpracovatele nespasí, ale přece jen pomůže.
Státní zemědělský intervenční fond, pod nějž kampaň spadá, má řadu pultů ve stejném pavilónu jako Pekast. U jeho vitrín ale zevluje jen několik zvědavců. Veškeré, leckdy skutečně lákavé potraviny se značkou Klasa jsou tu totiž neprodejné.
Není tedy možné posoudit, jak by tyto výrobky, v kampani označované jako vysoce kvalitní a zdravé, obstály v přímé konfrontaci se stánky s klasickými klobásami, řízky nebo uzenými rybami. Těmi je budějovické výstaviště tradičně zaplaveno i letos, přestože odborníci tvrdí, jak Češi jedí stále zdravěji...

Kazí dotace podnikatele?
"Nešťastné" obilí má kromě svých pěstitelů špatný dopad i na prodejce zemědělských strojů. Ti se na budějovickém agrosalónu představují v plné síle.
"Ještě víc než ceny produkce ale ovlivňují prodej strojů dotace. Po vstupu do Evropské unie se zvýšily, a nám prodej hned prudce naskočil," potvrzuje Tomáš Kořínek, šéf firmy TOKO. Ta se vydala cestou dodávek špičkové techniky špičkovým podnikům.
Přesto, či snad právě proto, je Kořínek odpůrcem dotací. "Dobré firmy mají mít prostor se samy prosadit na trhu, dotace podnikatele kazí," prohlašuje.